Donald Trump může pro baltské státy udělat víc než doposud, myslí si Agnia Grigasová

První setkání amerického prezidenta Donalda Trumpa se zástupci pobaltských států hodnotí v komentáři pro zpravodajskou agenturu Reuters Agnia Grigasová. Americká politoložka litevského původu se specializuje na postsovětský prostor a píše knihy o bezpečnostních souvislostech strategických přírodních surovin.

Grigasová si myslí, že v době narůstajícího napětí mezi Moskvou a Severoatlantickou aliancí jsou Estonsko, Litva a Lotyšsko důležití spojenci Washingtonu.

Pobaltské státy v přední linii

Podle autorky je tedy dobře, že americký prezident politické představitele postkomunistických zemí v Pobaltí ujistil o „hlubokém a trvalém přátelství“ a ocenil je, že odvádějí „úžasnou práci“. Expertka soudí, že americká administrativa by od těchto států mohla získat cenné zkušenosti, které nabyly v přední linii hybridní války údajně vedené Ruskem v oblasti energetiky, kyberprostoru a propagandy.


Summit ve Washingtonu se odehrál jen několik dní po zkoušce nové ruské mezikontinentální střely Sarmat a v průběhu diplomatické roztržky Západu s Ruskem. Tu odstartovalo obvinění Velké Británie, že Moskva na britském území otrávila bývalého ruského zpravodajce Skripala a jeho dceru, připomíná Grigasová. Setkání Donalda Trumpa s protějšky z Estonska, Litvy a Lotyšska tedy považuje za neobyčejně strategicky významné.

Trump musí dát jasné slovo

Stávající šéf Bílého domu ve vztahu k Pobaltí navázal na předchozí politiku svého předchůdce Baracka Obamy, který v roce 2015 Estonsko, Litvu a Lotyšsko označil „za nejspolehlivější spojence v rámci Severoatlantické aliance“.

Odpálení rakety typu Tomahawk

Pobaltští političtí vůdci teď slyšeli podobné ocenění také od Trumpa, který vyzdvihl jejich „sdílení nákladů“ v rámci struktur NATO. Podle autorky komentáře je ale teď na americkém prezidentovi, aby pečlivě zvážil a následně uvedl v život na míru šité postupy, které dají jasně najevo podporu Washingtonu třem aliančním zemím v ruském sousedství.

Rotující vojsko

Pobaltské země totiž nejsou jen obyčejnými příjemci ochrany v rámci NATO, ale také aktivní podporovatelé zahraniční politiky Spojených států, tvrdí politoložka. Svůj názor opírá o fakt, že už od svého vstupu do Aliance v roce 2004 se tyto státy aktivně podílejí na řadě zahraničních vojenských misí bezpečnostní paktu. A proto by prý americká administrativa měla zvážit stejný postup, jaký zvolila v případě Norska a Polska. Tedy v nejbližších letech nastavit mechanismus, který by zajistil rozmístění rotujících amerických jednotek také v zemích Pobaltí.

Centra výjimečnosti

S těmito státy by Washington rovněž měl prohloubit svou spolupráci v rámci takzvaných center výjimečnosti NATO (NATO Centres of Excellence), která jsou v Pobaltí umístěná, radí Grigasová. Z tohoto regionu Alianci poskytují odborné zázemí tři taková střediska – v litevském Vilniusu se zaměřují na energetickou bezpečnost, v estonském Tallinnu na obranu proti kybernetickým hrozbám a v lotyšské Rize na strategickou komunikaci.

Probíhá v nich třeba trénink a vzdělávání specialistů členských zemí Severoatlantické aliance a partnerských států. Všechny přispívají k operacím NATO a Washington by podle politoložky měl zvýšit zapojení svých expertů.

Jde také o Gruzii, Moldavsko a Ukrajinu

Americká administrativa by se prý také měla opřít o rady svých pobaltských spojenců, které by mohla využít při podpoře mladých a doposud nezralých východních demokracií. Země Pobaltí a Polsko mají totiž v rámci Východního partnerství Evropské unie blízké vztahy se zeměmi, jako je Gruzie, Moldavsko a Ukrajina.

autor: thk
Spustit audio