Dostane v blízké budoucnosti Pulitzerovu cenu počítač?

6. červenec 2015

„Nikdo se snadno nevyrovnává s vědomím vlastní nepotřebnosti. Jenomže na návštěvě v kanceláři Krise Hammonda v Chicagu jsou takové pocity nevyhnutelné,“ píše Tim Adams, reportér nedělní přílohy britského Guardianu The Observer.

Hammond je spoluzakladatelem společnosti Narrative Science – a ta se mimo jiné snaží naučit počítače umění žurnalistiky. Zatím se dovednosti kompjútrů omezují na ekonomické zpravodajství a krátké sportovní zprávy.

Jenže Hammond je přesvědčen, že to vše je jen začátek. Prý nebude dlouho trvat a počítače vygenerují pro přílohu Observeru zvanou New Review články o rozsahu 2500 slov.

„Hammond má z toho doslova nakažlivou radost,“ poznamenává nedělník. Učíme počítače analyzovat data, a chceme je dovést tak daleko, aby nám mohly vyprávět celé příběhy, říká vynálezce.

Narrative Science je podle Observeru jednou z mnoha společností, které vytvářejí revoluční software pro přirozené generování jazyka.

Čtěte také

Výsledné algoritmy by měly zcela napodobit lidské autory – ovšem nezatížené spisovatelskými bloky, stresy z termínů uzávěrek a pochybnostmi spisovatele o sobě samém.

Výsledky testů sportovního a ekonomického zpravodajství jsou docela přesvědčivé, i když stroje se pořád ještě učí. O strhující prózu se zatím nejedná.

Počítač, laptop, notobook

Logicky se nabízí otázka, zda mohou čtenáři odhalit, že čtou robota, a nikoli lidského autora.

„Švédský profesor mediálních studií Christer Clerwall loni poprvé provedl velkou srovnávací studii – a respondenti mu řekli, že články živých autorů byly o něco přístupnější a zábavnější, texty počítačů však působily informovaněji a důvěryhodněji,“ píše magazín.

„Nejpozoruhodnějším závěrem studie je fakt, že čtenářská reakce na obojí texty se téměř neliší,“ konstatuje Clerwall. Podle něj by to mohlo žurnalistům uvolnit ruce k analytičtějším úvahám, protože „background“ textu by zajistil software.

Hammond si myslí totéž – a dokonce provokuje tvrzením, že počítač do pěti let získá Pulitzerovu cenu.

A do roku 2030 prý bude 90 % novinových článků sepsáno automaty. Jeho softwarový program se jmenuje Quill, v překladu psací brk, a pokud by měl dostatečný přístup k sociálním médiím, prý by dokázal napsat i komplikovaný text o tornádu ve státě Illinois.

Čtěte také

Jenže Hammond míří výš. Chce do konce letošního roku vyvinout počítač, jemuž bude moci uložit základní parametry příběhu, třeba o rozpočtovém boji na magistrátu – a výsledek by už měl mít „lidské rozměry“.

„Novinář mluví s lidmi a vzniká živá reportáž. Počítač by měl totéž umět pořídit z tvrdých dat,“ míní vizionář.

Počítač, laptop, notobook, sociální sítě

Podle něj lidstvo stojí na začátku zcela nového vztahu k digitálnímu světu. Všude okolo leží obrovská masa surových počítačových dat, v nichž se nevyznáme. Počítače by nám z ní měly vytáhnout to podstatné – a měly by to udělat zajímavě.

„Naším největším úspěchem je zatím schopnost počítače napsat osmistránkovou analýzu rizik devalvace firmy, která má finanční potíže. K tomu stroj dodá grafy a tabulky, přičemž to nejdůležitější a nejchytlavější přesune na začátek. Mohu říci, že se to čte skvěle,“ říká Hammond.

Quill začínal „novinářskou kariéru“ jako jeho mnoho živých protějšků – psaním filmových recenzí. Před šesti lety totiž Hammond se svými studenty vytvořil program News at Seven, kterým počítač naučili hodnotit filmy formou dialogu.

Z tohoto projektu se postupně vyvinula firma Narrative Science. Quill se rychle naučil přizpůsobovat „literární“ podání typu čtenářů. Do baseballových zpráv zahrnul i poznatky o různých okruzích fanoušků.

Čtěte také

„Není to ale zase tak velká věda,“ píše Observer. Už od Aristotela platí, že existuje jen asi pět nebo šest přitažlivých typů příběhu – návrat po neúspěchu, náhlá katastrofa, neuvěřitelná dávka štěstí a tak dále.

„Dokáže však překvapit zápletkou počítač? Přivodí čtenáři hluboký emocionální prožitek?“ ptá se Hammonda Tim Adams.

Počítač, laptop, notobook

„Vždy, když dostanu tuto otázku, vzpomenu si na jeden rozhovor s Bobem Dylanem,“ odpovídá Hammond.

Slavný zpěvák prý neuměl odpovědět na řadu otázek a hodně toho nevěděl, ale lépe než kdokoli jiný ovládal umění, jak napsat píseň, která bude mít jím požadovaný, cílený efekt.

„Rozesmutnit lze někoho, i když sám nejste smutný, a rozhněvat můžete, i když jste v klidu. Je to otázka řemesla, umění psát. Zatím jsme na začátku, ale počítače to naučíme,“ dodává Hammond.

A odmítá představu, že by počítačové příběhy vyvolaly nějakou větší vlnu odporu. Lidé si podle něj budou nadále vyprávět příběhy a počítače jim budou doplňovat mezery v informacích, protože prostě zaregistrují něco, co by lidským autorům uniklo.

„V tomto bodě ovšem Hammondova teorie neprochází základním intuitivním testem žurnalistiky – vypadá totiž příliš hezky na to, aby mohla být pravdivá,“ píše závěrem se značnou dávkou skepse Tim Adams.

Zpracováno ze zahraničního tisku.

autor: rma
Spustit audio