Fenomén Brangelina: Důkaz podmíněnosti dějinami a toho, jak moc si Američané cení slávy

Magazín upozorňuje, že pro americkou posedlost celebritami není třeba hledat vysvětlení u dnešních psychologů nebo dokonce psychiatrů. Už počátkem 19. století v klasickém díle Demokracie v Americe popsal tuhle nemoc francouzský historik a politik Alexis de Tocqueville.

Je to k nevíře, píše magazín Foreign Policy, ale dvacetiletý šlechtic napoleonské Francie dnes nabízí dokonalou perspektivu nejen pro postmoderní Ameriku, ale i pro její vztah k „Brangelině“.

Americká těkavost

Všechno je to prý historicky podmíněné tím, že Američané jako lidi z Nového světa neměli kolektivní paměť a dodnes mají potíže s náhodností a pomíjivostí svojí přítomnosti. „Američana neustále pronásleduje představa krátkého života a kromě věcí, které má, myslí na tisíce jiných, jež mu život nedopřeje, když si nepospíší. Tahle představa ho stresuje, a zároveň nutí k těkavosti a neustálé změně plánů,“ píše v 19. století Tocqueville.

V tomhle postřehu jsou zakleté základní diagnózy Spojených států: Chce mít všechno a zároveň si uvědomuje, že i když to všechno dostane, nikdy nám to dlouho nevydrží, píše magazín Foreign Policy. Skoro by se prý dalo říct, že Američané chtějí vše, právě proto, že si uvědomují, že to vydržet nemůže.

Herec z masa a kostí

Americká společnost tedy vyvolává velké sny, které se většině lidí nesplní, a tak si je s oblibou promítají do svých hrdinů. Ve špatné náladě jim pak občané přejí pád kv§li jejich snobským manýrů. Ale když se ukáže, že i filmoví herci jsou lidé z masa a kostí, Američané to milují.

To platí i o potížích slavných hvězd jako třeba předávkování drogami, automobilová nehoda nebo hospitalizace kvůli celkovému vyčerpání . Tocqueville pozoroval, že Američané jako celek mají menší strach ze smrti, než z dlouhodobého úsilí vedoucího k jednomu cíli. Celebrity je prostě fascinují i ve svých selháních.

Nesmrtelnost Elvise Presleyho, Marilyn Monroe nebo Michaela Jacksona je důkazem, jak moc si Amerika cení slávy. Manická fixovanost na slávu je ale větší než jeden jediný idol, a tak v proměnlivém a pomíjivém světě ani ty nejtalentovanější hvězdy a nejmilovanjší celebrity nic neuchrání před konečným zapoměním, uzavírá svou úvahu o vztazích Američanů k celebritám Foreign Policy.