Francouzští kandidáti na hlavu státu se snaží napodobit Donalda Trumpa

Komentátoři evropských deníků se shodují, že v nadcházejících volbách francouzského prezidenta sehrají rozhodující roli nespokojení voliči.

Levicový Libération je přesvědčen, že jazýčkem na misce vah se tentokrát stanou do poslední chvíle nerozhodnutí dělníci a nízkopříjmové pracující vrstvy. „Národní fronta může klidně vzejít z těchto voleb coby nejsilnější francouzská strana dělníků,“ píše Libération. V takovém případě by ale Le Penovou čekala konfrontace s Mélenchonem, jehož popularita mezi dělnickými vrstvami také rychle roste.

Až příliš mnoho skupin má dnes ve Francii pocit, že je politici opustili. Úředníci, farmáři, obyvatelé vybydlených předměstí – ti všichni se cítí zrazeni. „V této souvislosti nelze nemyslet na loňské volby ve Spojených státech, kde se také prezidentem stal samozvaný představitel všech, kteří přišli zkrátka. Donalda Trumpa pochopitelně vynesly k moci i jiné a složitější faktory. Adepti na Elysejský palác mají ale jeho příklad před očima a pokusí se Trumpa napodobit,“ tvrdí Libération.

Příliš elitářská levice

Švédský deník Aftonbladet je přesvědčen, že elitářská a od starostí obyčejných lidí odtržená levice vhání voliče do náruče Le Penové. Socialisté podle listu zradili své voličské jádro. Populistická a protiestablishmentová nálada možná není úchylkou, ale novou normou,“ píše švédský deník.

List cituje článek z posledního čísla magazínu Economist, který v tomto týdnu srovnával od roku 1952 do současnosti volební výsledky s ekonomickým vývojem. Až do finanční krize v roce 2008 byla patrná korelace mezi hospodářským růstem a šancemi politiků na znovuzvolení. Pak se ale něco zlomilo, a v pětatřiceti vybraných parlamentních volbách od roku 2008 úřadující vlády prohrály devětadvacetkrát.

Neznamená to ovšem, že by ekonomická témata a svár mezi pravicí a levicí ztratil význam. „Jen zde přibylo velké množství lidí, kteří se cítí ponecháni napospas elitou,“ píše Aftonbladet.

Protikorupční demonstrace v Paříži

Le Penovou dnes volí dělníci, někdejší stoupenci socialistů. Ti však shlížejí na chudé spatra a elitářská levice je z podstaty věci odsouzena k porážce. Jednoduché odpovědi ale neexistují. „Oslovit lidi a dívat se jim přitom do očí je obtížné a žádná agentura public relations na to recept nemusí najít,“ píše Aftonbladet.

Euro jako příčina problémů

Levice podle deníku potřebuje nové politické myšlenky, vycházející z každodenního života. Je třeba méně slov a více řešení otázek bydlení, zaměstnanosti a školství. „Možná to nezní nijak bombasticky, ale každé sociální hnutí začínalo právě od takových úkolů,“ uvádí Aftonbladet.

Řecký podnikatelský deník Imerisia je ale přesvědčen, že propast mezi voliči a francouzskou elitou je staršího data. „Nelze ji spojovat jen s érami Nicolase Sarkozyho a Francoise Hollandea. Lidé přestávali věřit svým politikům od osudového rozhodnutí prezidenta Françoise Miterranda a jeho ministra financí Jacquese Delorse, kteří v roce 1983 zahájili dlouhý pochod za společnou evropskou měnou,“ píše list.

„Francie tehdy přistoupila na všechny požadavky, jen aby donutila Němce vzdát se jejich marky. Paříž ovšem vycházela z toho, že rámec společné měny bude daleko pružnější, než se tomu nakonec stalo. První varování, že Francie není schopna politicky a sociálně utáhnout německé požadavky, přišlo v roce 2002, a právě tehdy se překvapivě dostal do druhého kola prezidentské volby pravicový extremista Jean-Marie Le Pen,“ uzavírá deník.

autor: rma
Spustit audio