Francouzští kandidáti na hlavu státu se snaží napodobit Donalda Trumpa
Komentátoři evropských deníků se shodují, že v nadcházejících volbách francouzského prezidenta sehrají rozhodující roli nespokojení voliči.
Levicový Libération je přesvědčen, že jazýčkem na misce vah se tentokrát stanou do poslední chvíle nerozhodnutí dělníci a nízkopříjmové pracující vrstvy. „Národní fronta může klidně vzejít z těchto voleb coby nejsilnější francouzská strana dělníků,“ píše Libération. V takovém případě by ale Le Penovou čekala konfrontace s Mélenchonem, jehož popularita mezi dělnickými vrstvami také rychle roste.
Až příliš mnoho skupin má dnes ve Francii pocit, že je politici opustili. Úředníci, farmáři, obyvatelé vybydlených předměstí – ti všichni se cítí zrazeni. „V této souvislosti nelze nemyslet na loňské volby ve Spojených státech, kde se také prezidentem stal samozvaný představitel všech, kteří přišli zkrátka. Donalda Trumpa pochopitelně vynesly k moci i jiné a složitější faktory. Adepti na Elysejský palác mají ale jeho příklad před očima a pokusí se Trumpa napodobit,“ tvrdí Libération.
Příliš elitářská levice
Švédský deník Aftonbladet je přesvědčen, že elitářská a od starostí obyčejných lidí odtržená levice vhání voliče do náruče Le Penové. Socialisté podle listu zradili své voličské jádro. Populistická a protiestablishmentová nálada možná není úchylkou, ale novou normou,“ píše švédský deník.
List cituje článek z posledního čísla magazínu Economist, který v tomto týdnu srovnával od roku 1952 do současnosti volební výsledky s ekonomickým vývojem. Až do finanční krize v roce 2008 byla patrná korelace mezi hospodářským růstem a šancemi politiků na znovuzvolení. Pak se ale něco zlomilo, a v pětatřiceti vybraných parlamentních volbách od roku 2008 úřadující vlády prohrály devětadvacetkrát.
Neznamená to ovšem, že by ekonomická témata a svár mezi pravicí a levicí ztratil význam. „Jen zde přibylo velké množství lidí, kteří se cítí ponecháni napospas elitou,“ píše Aftonbladet.
Le Penovou dnes volí dělníci, někdejší stoupenci socialistů. Ti však shlížejí na chudé spatra a elitářská levice je z podstaty věci odsouzena k porážce. Jednoduché odpovědi ale neexistují. „Oslovit lidi a dívat se jim přitom do očí je obtížné a žádná agentura public relations na to recept nemusí najít,“ píše Aftonbladet.
Euro jako příčina problémů
Levice podle deníku potřebuje nové politické myšlenky, vycházející z každodenního života. Je třeba méně slov a více řešení otázek bydlení, zaměstnanosti a školství. „Možná to nezní nijak bombasticky, ale každé sociální hnutí začínalo právě od takových úkolů,“ uvádí Aftonbladet.
Řecký podnikatelský deník Imerisia je ale přesvědčen, že propast mezi voliči a francouzskou elitou je staršího data. „Nelze ji spojovat jen s érami Nicolase Sarkozyho a Francoise Hollandea. Lidé přestávali věřit svým politikům od osudového rozhodnutí prezidenta Françoise Miterranda a jeho ministra financí Jacquese Delorse, kteří v roce 1983 zahájili dlouhý pochod za společnou evropskou měnou,“ píše list.
„Francie tehdy přistoupila na všechny požadavky, jen aby donutila Němce vzdát se jejich marky. Paříž ovšem vycházela z toho, že rámec společné měny bude daleko pružnější, než se tomu nakonec stalo. První varování, že Francie není schopna politicky a sociálně utáhnout německé požadavky, přišlo v roce 2002, a právě tehdy se překvapivě dostal do druhého kola prezidentské volby pravicový extremista Jean-Marie Le Pen,“ uzavírá deník.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.