Ke staronovému přátelství Ruska a Talibanu přihlížejí USA s velkými obavami

Dvacet osm let po ukončení sovětsko-afghánské války chce Moskva v Afghánistánu znovu posílit svůj vliv. A je připravena spolupracovat se svým tehdejším nepřítelem, radikálním hnutím Taliban. Spojené státy tomu přihlížejí s obavami. Tématem se zabývala moskevská zpravodajka německého deníku Die Welt Julia Smirnovová.

Alexander Kovaljov má stále v živé paměti to, jak byl při odchodu sovětských vojsk z Afghánistánu zraněn. Kulka mu tehdy rozdrtila bércové kosti na pravé noze. Po operaci provedené bez narkózy se v ráně navíc vytvořil silný zánět. Tehdy se 32letý sovětský velitel bál, že ho čeká amputace.

Kovaljova tehdy letecky převezli do nemocnice v Kábulu a odtamtud do Taškentu, kde se lékařům nohu podařilo zachránit. Tímto momentem pro Kovaljova sovětsko-afghánská válka skončila. „V Afghánistánu nemáme co pohledávat. Bylo jasné, že socialismus nemůžeme budovat v zemi s feudálním systémem,“ prohlásil tehdy Kovaljov.

Strach je stále přítomný

Sovětsko-afghánská válka zůstává pro Rusko i v současnosti traumatickým zážitkem, píše autorka článku v Die Welt a dodává, že válka zasáhla celou jednu generaci mladých mužů v tehdejším Sovětském svazu. Strach z podobně dlouhé a zničující války je v dnešním Rusku stále přítomný.

Přesto si mnoho veteránů včetně Kovaljova myslí, že Moskva nesmí zapomenout na své zájmy v Afghánistánu. „Boris Jelcin, bývalý ruský prezident, špatně promyslel zastavení dodávek vojenského materiálu poslednímu prosovětskému prezidentovi Afghánistánu Muhammadu Nadžibulláhovi,“ myslí si Kovaljov a dodává, že kdyby Jelcin tehdy v dodávkách pokračoval, měla by Moskva s Afghánistánem v současnosti přátelské vztahy.

Moskva situaci v Afghánistánu bedlivě sleduje, pokračuje deník Die Welt. V Rusku totiž panují obavy, že takzvaný Islámský stát by mohl posílit své pozice a tím ohrozit Tádžikistán a Uzbekistán. A zároveň by Moskva v Afghánistánu ráda znovu získala svůj politický vliv. Rusko by tak upevnilo svou pozici světové velmoci v době, kdy se Spojené státy z mezinárodní politické scény stahují.

Vyjednávání s nepřítelem

„Moskva se připravuje na to, že v Afghánistánu začne nově hrát samostatnou roli. Chce tam získat stejné postavení, jakého se jí podařilo dosáhnout v Sýrii po vstupu do tamního konfliktu,“ říká Arkadij Dubnov, odborník na Střední Asii z Carnegieho střediska v Moskvě. A autorka článku pokračuje, že aby toho Moskva docílila, vyjednává dokonce se svým tehdejším nepřítelem, radikální organizací Taliban.

Vladimir Putin během tradičního projevu o stavu Ruské federace

V prosinci prohlásil ruský zmocněnec pro Afghánistán Zamir Kabulov, že Moskva a Taliban mají společný zájem, alespoň pokud jde o boj proti takzvanému Islámskému státu. Taliban je podle Kabulova národně osvobozenecké hnutí, z hlediska Washingtonu jsou to ale okupanti. A proto, jak říká Kabulov, má Moskva s Talibanem své vlastní komunikační kanály.

Washington a Kábul na to reagují s obavami, pokračuje deník Die Welt. Předseda dolní komory afghánského parlamentu Abdúl Rauf Abrahami Moskvu v den výročí konce sovětsko-afghánské války varoval, aby se nepokoušela opakovat dějiny s podporou Talibanu. Afghánský poslanec Abdúl Wadud Payman Moskvu nařkl z toho, že Talibanu posílá přes Tádžikistán zbraně.

Vyjednávání a tiché podpory

„Rusko podporuje Taliban a pokouší se ho legitimovat,“ řekl americký generál John Nicholson. A i americký republikánský senátor John McCain říká, že podle jeho informací Irán, který je spojencem Ruska v Sýrii, s pomocí Moskvy zásobuje Taliban zbraněmi, čteme v deníku.

Na podobná slova Rusko reaguje tvrzením, že Moskva kontakty s Talibanem udržuje pouze za účelem donucení Talibanu vyjednávat. Ruský ministr zahraniční Sergej Lavrov po setkání se svým afghánským protějškem Salahuddínem Rabbáním na začátku února prohlásil, že oba státníci se shodli na tom, že hnutí Taliban musí být přizváno ke konstruktivnímu dialogu, píše autorka článku a pokračuje.

Rusko se snaží zastávat roli prostředníka. Minulý týden se v Moskvě setkali zástupci Afghánistánu, Pákistánu, Indie, Číny a Iránu, aby diskutovali o situaci v Afghánistánu. K podobnému setkání, které se uskutečnilo v prosinci, Afghánistán pozvaný nebyl. A to v Kábulu vyvolalo nelibost. V současnosti Moskva ukazuje, že umí takticky hrát s různými hráči, myslí si autorka článku v Die Welt.

Podání ruky

Otázka zbraní a pravdivosti tvrzení

Snaha Moskvy ukázat Taliban ruské veřejnosti v dobrém světle, píše autor, občas přináší kuriózní situace. Například ruský bulvární list Komsomolskaja Pravda, který má blízko Kremlu, nedávno zveřejnil rozhovor s údajným členem vedení Talibanu Sajídem Muhammadem Akbar Aghou. Ve skutečnosti je ale Akbar Agha bývalým členem této organizace a v současnosti s ní nemá nic společného.

V rozhovoru pro deník Komsomolskaja Pravda Akbar Agha říká: „Pokud by Moskva Talibanu finančně nebo vojensky vypomáhala, poškodilo by to její vztah s Afghánistánem.“ Tím však Akbar Agha podporuje politickou linii Ruska, která veřejně popírá domněnku, že by Moskva Talibanu posílala zbraně. „Obecně vzato chce Taliban přátelství s Ruskem. Afghánistán je Moskvě blíže než Spojeným státům,“ pokračuje Akbar Agha v rozhovoru pro list Komsomolskaja Pravda.

A německý deník dále píše, že Omar Nessar, Afghánec, který v Rusku žije už 25 let a vede Centrum pro výzkum moderního Afghánistánu, potkal pravého Akbara Aghu už vícekrát. „Mám dojem, že rozhovor musel být napsaný někde jinde. Takto by se Akbar Agha nikdy nevyjádřil,“ říká Nessar pro německý list Die Welt.

autor: rer
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.