Kolik pedofilů je v mužské populaci?

„Jak je tomu ale v běžné populaci – je to méně, nebo dokonce víc?“ ptá se BBC. A hned dodává: „Jakmile taková otázka zazní nahlas, dojde nám, jak těžké je na ni odpovědět – pedofila nelze snadno odhalit.“

„Každý tento sklon tají. Přiznat jej je ochotno tak málo lidí, že se k adekvátním číslům nelze dostat,“ říká psycholog James Cantor z Torontské univerzity. Eticky podle něj nelze ospravedlnit ani náhodný výběr vzorku mužské populace, ani jeho testování, jak moc by reagovali v sexuálním kontextu na snímky dospělých či dětí.

O odhad se v minulosti pokusil klinický a forenzní psycholog Michael Seto ze sdružení Royal Ottawa Healthcare. V roce 2008 shrnul svůj výzkum do knihy, podle níž se v populaci vyskytuje asi pět procent pedofilů.

Výzkum vycházel z dat pořízených v Německu, Norsku a Finsku, kde museli respondenti říci, zda měli někdy v minulosti sexuální fantazie či myšlenky věnované dětem, anebo zda se dopustili sexuální aktivity s nezletilými. Seto však trval na tom, že pět procent je horní hranice odhadu, a přiznával, že závěry jeho studie mají jen omezený dosah.

Čtěte také

„Například jsme se neptali na intenzitu oněch myšlenek a představ, či na jejich frekvenci. Někdo mohl odpovědět kladně, protože jej podobná sexuální představa napadla jednou jedinkrát. My však za pedofila považujeme toho člověka, jemuž se nebezpečné myšlenky vracejí pravidelně a naléhavě,“ říká badatel.

Novější průzkum provedený s lepší metodologií pak snížil odhad k jednomu procentu, ačkoli i to je jen nepřesný údaj.

Papež František na Chrámové hoře v Jeruzalémě|foto: The Government Press Office Israel

Jedním z problémů je fakt, že termín pedofil může pro různé lidi znamenat různé věci. „Podle Cantora není neobvyklé, když dospělí muži pociťují sympatie a náchylnost k mladíkům od 16 do 19 let. S klesajícím věkem je však lidí s touto úchylkou méně a méně.

„Pokud pedofila definujeme jako osobu, kterou přitahují děti pod čtrnáct let, pak jsou jich necelá dvě procenta. Ale pokud zúžíme definici na zájem o děti v předpubertálním věku, pak jsme pod jedním procentem,“ tvrdí badatel.

Ať už je statistika jakákoli, pravdou je, že ve velkých skupinách, tedy například mezi politiky, v šoubyznysu nebo mezi katolickými kněžími, pedofilové prostě být musejí. A nejde nutně jen o muže – tato deviace se týká i žen, i když v daleko menším měřítku.

Čtěte také

„Ale zpět k papežovi,“ píše BBC. I když nevíme, co si pod pedofilií představuje on, určitým vodítkem je známá studie této úchylky v duchovenstvu, vypracovaná Vysokou školou kriminalistiky Johna Jaye v New Yorku.

Rozsáhlý statistický výzkum pedofilních duchovních v letech 1950 až 2002 dospěl k závěru, že se mohly provinit 4,2 procenta kněžstva. Jejich zločiny se týkaly jak předpubertálních dětí, tak adolescentů.

Profesor Philip Jenkins z Institutu pro náboženská studia na texaské Baylorově univerzitě však tvrdí, že při aplikování přísnějších kritérií se počet závažných případů ztenčí na jedno až dvě procenta – a to je údaj, o němž hovořil papež. „Kdyby mluvil o širším pojetí takzvané kněžské agrese vůči lidem, určitě by musel dospět k vyššímu údaji,“ tvrdí Jenkins.

„Přesto pracujeme s velmi nepřesnými údaji,“ varuje BBC. Studie zmiňované newyorské univerzity například zjistila, že 60 procent případů se odehrálo v rozmezí šesti let, od roku 1975 do roku 1980. Zdá se být nepravděpodobné, že by se hříchy duchovních nashromáždily v tak krátkém období.

S jistotou lze podle BBC konstatovat pouze to, že údaje jsou nepřesné jak pro církev, tak pro obecnou populaci. A druhou jistotou je, že provinění jedné skupiny není větší než provinění té druhé.

Zpracováno ze zahraničního tisku.