Komik Jon Stewart natočil nezvykle vážný film o totalitním Íránu
Agentura Bloomberg si všímá filmové novinky Rosewater, jehož scénář i režii obstaral špičkový americký satirik Jon Stewart.
Film zachycuje příběh dopisovatele týdeníku Newsweek Maziara Bahariho, který v roce 2009 přijel do Íránu před blížícími se volbami, aby pořídil několik rozhovorů. Nešťastnou náhodou se týdenní cesta změnila ve 188denní vazbu, během níž byl Bahari krutě mučen.
Název snímku je odvozen od skutečnosti, že novinář, vyslýchaný většinou se zavázanýma očima, dokázal odlišit jednoho ze svých trýznitelů podle nadměrného užívání růžové kolínské.
Bloomberg připomíná, že nedlouho před svým zatčením poskytl kanadsko-íránský novinář rozhovor také Stewartově zábavné napodobenině zpráv s názvem Daily Show. Moderátor si tehdy utahoval z jeho „pozápadnělého newsweekovského superkorektního slovníku“.
I když zatčení s tímto interview nesouviselo, Stewart věnoval osudu mučeného novináře značnou pozornost. Bahari byl nakonec v říjnu 2009 propuštěn na kauci 300 tisíc dolarů. Napsal o tom knihu s názvem A pak si pro mě přišli, o niž však filmová studia neprojevila žádný zájem. Stewart se tudíž rozhodl, že film natočí sám.
Minulou neděli snímek v předpremiéře promítl podobně smýšlejícím novinářům a příznivcům jeho fiktivních zpráv. Filmový kritik A. O. Scott poté napsal, že „nejlepší falešný moderátor planety se předvedl coby opravdový filmař“.
V rozhovoru s reportérem Bloombergu pak Stewart vysvětlil, že příklonem k filmu se nejspíš pokusil o něco, co je trvalejšího rázu, co jde za rámec třeskutého vtipu. „Film je držák,“ prohlásil komik doslova.
Aby mohl snímek, který měl v pátek světovou premiéru, vůbec natočit, musel u svých nadřízených doslova žebrat o tříměsíční volno. Shromáždil tým a s 10 miliony dolarů zamířili do Jordánska, které ve filmu představuje Írán.
Podle vlastních slov mu pauza v komediální činnosti a dočasný odskok od statutu celebrity pomohly lépe se vcítit do situace žurnalisty, jehož poklidnou existenci nahradila samotka a bití.
„Stewart si s Baharim evidentně rozumí. Bahari je typem reportéra, který udělá vše, aby získal reportáž o životě a smrti,“ píše Bloomberg. Ostatní novinářské typy Stewart geniálně paroduje pro jejich stádovost, povrchnost a přehánění, s nímž každodenně plní stránky novin.
„Washingtonští reportéři nelitují letu do Iowy, pokud zjistí, že tam kandidát do Kongresu kastruje prase. A ještě mají pocit, že dělají investigativní žurnalistiku,“ směje se Stewart.
Jeho pravidelná denní půlhodinka fiktivních zpráv už na americké žurnalistice i politické kultuře zanechala svou stopu. Nejoblíbenější část jeho relace představují montáže klišovitých prohlášení politiků, seřazených do nových a nečekaně vtipných souvislostí.
Sám přidává minimum, nechává věci a situace promlouvat samotné – a právě v tom podle Bloombergu tkví i síla jeho filmového debutu.
Rosewater je snímek se silným poselstvím, ale to není předáváno nijak didakticky. Léta strávená pilováním relací, v nichž politici vlastně zesměšňují sami sebe, ho naučila, že pravda se nejraději sděluje sama, bez našeho přispění.
Jeho snímek odhaluje absurditu íránského režimu, který si myslí, že může zavřít všechny, kteří pravdivě informují o každodenní realitě. Snímkem probleskuje na mnoha místech svěží, inteligentní humor.
I brutální vyšetřovatel, který to přehnal s kolínskou, se bojí hádavé manželky a nadřízeného. A nervózně na zajatci vyzvídá, kdo je to onen záhadný Anton Čechov, jehož má Bahari na Facebooku mezi oblíbenými.
Trýznitelé mají také mimořádně komické představy o dekadentním životě na Západě, a Bahari hraje jejich hru a líčí jim hnízda neřesti v New Jersey, kde bydlí většina íránských diplomatů v USA.
Novináře zase ve filmu pobaví marné argumenty zajatce, že Newsweek už dnes není významným magazínem. Týdeník, který jen taktak přežil v tištěné podobě, rozhodně nebude motorem americké špionáže v Teheránu. Ale vysvětlujte to tamní tajné policii…
A Stewart umí žertovat i na vlastní účet. Na otázku Bloombergu, zda neplánuje další film, smutně odpověděl, že nejspíš nedostane na žádné další natáčení volno.
„Jedině že bych do Daily Show posadil gumového panáka a nechal ho tam, dokud si toho někdo nevšimne a neudělá poplach, že to není pravý Stewart. „Tou dobou už budu mít nejméně měsíc natáčení za sebou,“ říká s úsměvem.
Zpracováno ze zahraničního tisku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
