Litva se vylidňuje a musí spoléhat na uprchlíky

26. říjen 2016

Když se Vilius Leveris poohlíží po nových zaměstnankyních do svého holičství v centru litevské metropole Vilniusu, nechodí na úřad práce, ale do uprchlického hostelu. Za čtyři roky podnikání už pro něj pracovalo 12 lidí z Turecka, Libye, Sýrie, Maroka a Kolumbie. A přesto mu jednou chyběli zaměstnanci, takže se vydal shánět holiče rovnou do Íránu.

„Tady nikoho neseženu. Ale už mám síť zájemců a jakmile do Litvy přijede uprchlík, který byl doma holič, hned mi zavolá,“ řekl podnikatel Leveris britskému týdeníku Sunday Times. Počet obyvatel Litvy, která vstoupila do Evropské unie v roce 2004, se za deset let snížil o 12 procent na necelé tři miliony. Lidé vyrazili do zahraničí za lépe placeným zaměstnáním. Plná polovina je dnes v Británii, kde příliv obyvatel bývalých komunistických zemí přispěl mimo jiné k výsledku červnového referenda o brexitu.


Problém emigrace se objevuje v mnoha litevských televizních pořadech a dokonce se stal námětem deskové hry, vycházející s trpkých osudů i nečekaných úspěchů Litevců v Británii. Hra trvá zhruba šest hodin a po čtyřech letech existence je z ní fenomén - vyprodána je na dlouhé měsíce dopředu.

Jenomže země, odkud tito lidé odešli, čelí výraznému poklesu počtu obyvatel. „Přišel jsem o polovinu bývalých spolužáků z vysoké školy. Je to smutné a deprimující,“ říká Leveris, který se jako jeden z mála ze své generace rozhodl zůstat a profitovat z nově vzniklé situace. „V létě se nám tady litevští emigranti prohánějí v nablýskaných autech s britskými poznávacími značkami,“ říká trpce podnikatel.

Zahraniční výdělky jsou až pětkrát vyšší

Exodus se podle Sunday Times promítl i do víkendových parlamentních voleb, které vyhrála dosud opoziční Unie rolníků a zelených. Ta obviňuje sociálními demokraty vedenou koalici, že s masovým odchodem obyvatelstva nic nedělala. „Všichni politici by se měli omluvit těm, kteří odešli. Měli by říct: Odpusťte nám, že jsme vás vyhnali,“ říká bývalý policista a politik Saulius Skvernelis. Jeho konzervativní rival Gabrielius Landsbergis, který se může stát premiérem, slibuje investice z Německa a Skandinávie s nadějí, že lidem zabrání v odchodu.

Jenomže přesvědčit obyčejné lidi není snadné. „V Británii si vydělám pětkrát víc než doma. Člověk nemusí být zrovna vědec, aby si to uměl spočítat,“ říká letecký mechanik Alexi Petrov, který už má v Londýně sestru. Odcházet se mu nechce, ale v Litvě ho čeká nanejvýš měsíční plat v přepočtu 18 tisíc korun, kdežto v Británii má v přepočtu 99 tisíc korun. „Je to smutné, ale tady není žádná budoucnost,“ říká. V některých venkovských školách klesl počet dětí až na třetinu, a prakticky každý má v příbuzenstvu nebo aspoň zná někoho, kdo odešel. V Británii se přitom Litevci věnují převážně nekvalifikovaným pracím.

Zodpovědné zaměstnance hledá v uprchlických centrech

Navrátilce se zatím pokusila povzbudit 37letá Beata Nicholsonová, populární televizní osobnost a autorka úspěšných kuchařek. „V Británii jsem prožila deset šťastných let. Mám odtamtud manžela a děti se narodily v Londýně, ale něco mě táhne zpět. Kvalita života je lepší v Litvě, a domov nabízí spoustu příležitostí,“ řekla týdeníku Sunday Times. Její muž otevřel ve Vilniusu pizzerii a také v ní zaměstnává běžence. „Zaškolil jsem místního kuchaře, a za půl roku mi utekl. Nikoho zodpovědného tady nenajdu, tak musím pátrat v uprchlických centrech,“ říká. Odliv řemeslníků i dalších profesí je podle něj citelný.

Teď se místní těší nadějí, že s pádem britské libry a zmatků kolem brexitu půjde hodně Litevců zpátky domů. „Najednou zjišťuji, že ztrácím odvahu mluvit před Brity se svým východoevropským přízvukem. Dívají se na nás skrz prsty,“ přiznává 33letá Kristina Baubinaité z anglického Peterborough. Zatím ale neví, kdy a zda vůbec domů vyrazí.

autor: rma
Spustit audio