Manželky a děti teroristů z Islámského státu živoří v uprchlických táborech

Nedílnou součástí životů v lokalitách pod nadvládou radikálních islamistů se stalo ostřelování a bombové útoky - Foto: Mohammed Ali Mhenni, licence GNU Free Documentation License, verze 1.2

Nedílnou součástí životů v lokalitách pod nadvládou radikálních islamistů se stalo ostřelování a bombové útokyFoto: Mohammed Ali Mhenni, licence GNU Free Documentation License, verze 1.2

Irácké úřady zadržují stovky zahraničních manželek a dětí bojovníků takzvaného Islámského státu. Počet těchto lidí v detenci narostl poté, kdy vládní síly vytlačily džihádisty z jejich některých zbývajících bašt na iráckém území, informuje v exkluzivní reportáži agentura Reuters. Ženy a děti jsou například internovány v táboře ležícím jižně od města Mosul. Ve spolupráci s jejich domovskými státy tady probíhá identifikace zadržovaných. Mnoho žen ale své původní dokumenty postrádá. A děti jsou na tom často ještě hůře.

Ženy podle agentury Reuters houfně vypovídají, že neměly s terorismem nic společného, jen poslouchali své muže. A někdy prý ani nevěděly, kde se vlastně nacházejí. Teď se ale nalézají v osobní i právní pasti. Jejich manželé jsou mrtví nebo ve vězení, řada z nich je nezvěstná. Rodiny se tak ocitají v nejisté a riskantní situaci. 

Mnohé z cizinek se chtějí vrátit do zemí původu, jenže domovské státy o ně nestojí. Drtivá většina dětí navíc nemá žádné občanství, o dokladech totožnosti ani nemluvě. Narodily se totiž v nikým neuznaném „chalífátu“. A tak zatím nezbývá nic jiného než živoření v drsných podmínkách internačních táborů. 

Rodiny těžkých zločinců 

Zpravodajové agentury Reuters jeden takový v Iráku navštívili. Žije tu na 1300 žen a dětí. „Jsou to rodiny těžkých zločinců, kteří chladnokrevně vraždili nevinné lidi. Ale při vyslýchání jsme zjistili, že i ony jsou oběťmi, ženy totiž oklamala hrozná propaganda Islámského státu,“ říká plukovník irácké armády Ahmed al-Tají. „Zadržujeme je za přísných bezpečnostních podmínek. A čekáme na vládní příkazy, jak s nimi zacházet.“ 

Reportéři Reuters, stejně jako zpravodajského webu Middle East Eye, kteří zase navštívili podobné zařízení v Sýrii, popisují poměry v táborech jako krajně tíživé a bezútěšné. Rodiny přebývají v přeplněných stanech, a pokud by nedostávaly pomoc od nevládních organizací, neměly by často ani jídlo. Kontakt s příbuznými v zahraničí je zhola nemožný. 

Situaci ještě komplikuje fakt, že na některých místech žije ve stejných táborech příbuzenstvo islamistů, ale i lidé, kteří uprchli před takzvaným Islámským státem, nebo přímo na vlastní kůži zažili jeho krutovládu. „A to věru není dobrá kombinace,“ podotýká agentura Reuters. 

Zahraniční humanitární pracovníci a iráčtí úředníci se obávají doutnajícího napětí v táborech. Iráčané, kteří ztratili střechu nad hlavou, by prý mohli volat po pomstě za předchozí drsné zacházení ve jménu extremistického pojetí islámu, kterému čelili v Mosulu a dalších oblastech. 

Separace příbuzných tetroristů 

. V atmosféře všudypřítomného nedostatku se manželky podřizovaly drakonickým zákonům, které jim kázaly absolutní podřízenost manželovi - Foto: Jan Šmíd

. V atmosféře všudypřítomného nedostatku se manželky podřizovaly drakonickým zákonům, které jim kázaly absolutní podřízenost manželoviFoto: Jan Šmíd

„Příbuzné teroristů v zájmu jejich bezpečnosti držíme v oddělené části tábora,“ ujišťuje jeden z iráckých vojenských zpravodajců. Norská rada pro uprchlíky, která přímo na místě poskytuje pomoc více než pětistovce žen a dětí, naléhá na rychlé řešení podle ní nebezpečné a neúnosné situace. 

Osudy zadržovaných žen jsou si přitom velmi podobné. Ne tak jejich původ. Pocházejí z blízkovýchodních zemí, postsovětských asijských republik, ze severní Afriky, ale i z Německa a Francie. A dokonce i z Japonska a Jižní Koreje. V táboře je teď slyšet například turečtina, ruština, ale i francouzština. Jeho správci napočítali nejméně třináct národností. 

S muži se cizinky vydaly do neznáma často s pramalou ochotou. V atmosféře všudypřítomného nedostatku se podřizovaly drakonickým zákonům, které jim kázaly absolutní podřízenost manželovi a oblékání podle nejpřísnějších islámských pravidel. 

Strach a rodinné tragédie 

Nedílnou součástí jejich životů v lokalitách pod nadvládou radikálních islamistů se stalo ostřelování a bombové útoky, často i rodinné tragédie, vypočítává agentura Reuters. A přináší příběh jedné ze zoufalých a v nejistotě tápajících žen. 

„Ani moje matka neměla tušení, kde se nacházím,“ říká sedmadvacetiletá Francouzka alžírského původu. „Původně mi muž sliboval, že pojedeme na týdenní dovolenou do Turecka. Dokonce koupil letenku a zajistil hotel,“ dodává s tím, že to ale byl podvod a přes Turecko putoval pár do Sýrie a poté do Iráku. Tady se otec rodiny loni připojil k bojovníkům takzvaného Islámského státu. 

„To bylo v době, kdy mé holčičce byly tři měsíce,“ vypráví žena s dítětem v náručí. A prosí, aby reportéři neuváděli její jméno. Po čtyřech měsících strávených v Mosulu utekla v únoru do města Tal Afar, s nadějí na návrat do Francie. Manžel jí ale našel a přinutil, aby zůstala. 

Teď uprostřed detenčního tábora se slzami v očích vypráví, jak jejího pětiletého syna zabila při pouliční hře v Mosulu raketa. „Nechápu, proč nám to udělal,“ říká na adresu manžela, který podle ní padl při bojích v Mosulu. "Mrtvý nebo živý? Už mi na něm vůbec nezáleželo,“ cituje jednu z postižených žen agentura Reuters.  

Pořad: Svět ve 20 minutách  |  Stanice: ČRo Plus
Čas vysílání: pondělí-pátek 19:10; sobota a neděle 14:10 (repríza 06:07)  |  Délka pořadu: 20 minut  
 

Nové články v rubrice

Sledujte nás

Radiofórum

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace