Německé volby, severokorejská poprava a trh s uměním

Elegantní předvolební souboj v Německu

Němečtí odborníci na veřejné mínění i novináři se různí v názoru, kdo vyhrál nedělní televizní debatu. Kancléřka Angela Merkelová a její hlavní opoziční vyzyvatel, sociální demokrat Peer Steinbrück, se soustředili na věcná témata a osobním výpadům se vyhýbali. Kdo má rád politické drama, tomu asi diskuse připadala hodně suchá.

Německá stanice Deutsche Welle dodává, že jejich souboj sledovalo na televizních obrazovkách v neděli večer asi dvanáct milionů Němců. Souboj není výstižný výraz, protože devadesátiminutový pořad připomínal spíše diplomatickou rozpravu než boj na život a na smrt, který měl 22. září výrazně ovlivnit výsledek parlamentních voleb.

Tři největší německé agentury sledující volební preference dospěly ke třem různým závěrům. Jedna prohlásila za těsnou vítězku debaty kancléřku Merkelovou, druhá tvrdí, že to byla remíza a třetí připsala těsné vítězství jejímu soupeři. Nejprodávanější deník Bild vyšel dokonce s titulkem „Vyhrál Raab!“– myslel tím jednoho ze čtyř členů poroty, která vyslýchala debatéry. Úspěšným porotcem byl oblíbený komik a moderátor Stefan Raab.

Debata byla pokládána za poslední velkou šanci sociálního demokrata Peera Steinbrücka proslulého ostrým jazykem. Předvolební průzkumy mu totiž moc nepřejí. Angela Merkelová přišla s náhrdelníkem v německých barvách a mluvila zřetelně pomaleji, ale vždycky se vyrovnala věcně podloženými výpady svého protivníka.

Volby v Německu. Angela Merkelová a Peer Steinbrück v televizní debatě|foto: ČTK/AP, Max Kohr,ČTK

„Německo je na tom dnes lépe než před čtyřmi roky,“ těmito slovy zahájila kancléřka debatu, v níž se představila jako politička, která v nesnadných dobách pevně drží kormidlo. Ve stejném duchu promluvila k voličům i na závěr, když řekla: „Znáte mě, víte, čeho jsem dosáhla a jak jsem na to šla. Prožili jste v Německu čtyři dobré roky a já bych si přála, aby příští roky byly právě tak dobré.“

Angela Merkelová zdůraznila poměrně pevnou finanční situaci Německa v době, kterou opakovaně označila za dosud nejhorší evropskou krizi. Jako důkaz uvedla čísla vypovídající o zaměstnanosti a daňových výnosech. Peer Steinbrück toho využil k protiútoku, když řekl, že spousta pracovních míst je špatně placená nebo jen na část úvazku.

Opoziční kandidát prohlásil, že jeho sociální demokraté chtějí zavést minimální mzdu osm a půl eura za hodinu, která by zaručila, že lidé vyjdou se svými příjmy, což se nyní často neděje. Ale i v tomto domácím tématu, kde mají dvě hlavní strany velmi rozdílné postoje, se debata nesla v mírném tónu. Oba kandidáti se snažili vyhnout osobním jízlivostem, i když je porotci k tomu ponoukali.

Angela Merkelová dostala například otázku, jestli svého soupeře lituje, a tazatel ji doplnil výčtem neblahých epizod v jeho předvolební kampani, když doplatil na svůj příliš mrštný jazyk. Kancléřka však odpověděla: „Pan Steinbrück opravdu nepotřebuje můj soucit,“ a dodala, že oba si už jako politici z povolání na častou kritiku zvykli.

Novinář Jasper von Altenbockum z listu Frankfurter Allgemeine Zeitung si hlavně všiml poměrně přátelského ovzduší, když napsal, že Steinbrückovy věcně podložené štiplavosti připomínaly spíše hru na otázky a odpovědi než semknutý bojový šik, který jde dobýt kancléřství. Angela Merkelová prý dělala všechno, aby se elegantně vyhnula čemukoli, co by souboje udělalo skutečný souboj.

Oba politici se střetli v diskusi o německé roli v eurozóně v průběhu tak zvané dluhové krize. Peer Steinbrück řekl, že by postupoval jinak při stanovení podmínek pro země, jako je Řecko, které dostávají mezinárodní půjčky. Jeho argument zněl, že Německo se příliš soustředilo na snižování jejich dluhu – přísné podmínky mezinárodní pomoci podle něj uvrhnou její příjemce do bludného kruhu, v němž se dluh jenom prohlubuje.

Volby v Německu. Předseda sociálních demokratů SPD Peer Steinbrück|foto: ČTK/AP, Michael Sohn 01,ČTK

Angela Merkelová připomněla, že Steinbrückovi sociální demokraté tuto politiku ve spolkovém sněmu podpořili. Záchranné programy pro partnery v eurozóně musí schválit dvě třetiny poslanců, což znamená, že kancléřka byla odkázána na podporu parlamentní opozice. Když vládla ve velké koalici se sociálními demokraty, Peer Steinbrück byl jejím ministrem financí, což mu ve vlastní straně často vyneslo pověst odrodilce.

Oba kandidáti na kancléře řekli, že německá vojenská akce v Sýrii nepřipadá v nynější situaci v úvahu. Podle Angely Merkelové se Německo se na ní nemůže podílet, pokud ji neschválí Spojené národy, Severoatlantická aliance a Evropská unie. Kancléřka připomněla, že bude tento týden prosazovat mezinárodní dohodu o tomto tématu na summitu skupiny G20. Ten se odehraje v Rusku, které je zřejmě nejbližším spojencem Sýrie. Peer Steinbrück také doufá v mezinárodní shodu a myslí si, že vojenská intervence je špatné řešení tamní krize.

Protagonisté německých voleb, kteří usilují o kancléřský úřad, se také dotkli řady významných domácích témat, jako je mýtné na dálnicích, denní kolektivní péče o děti, které nedosáhly tří let, a daňové i důchodové politiky. Po nedělní debatě hlavních aktérů přišla včera na řadu rozprava vůdců tří dalších větších německých stran – Svobodných demokratů, Zelených a radikální Levice.

Život a smrt na dvoře Severní Koreje

Členové smíšených, mužských i ženských interních hudebních skupin v nejsurovějším komunistickém režimu musí velmi dobře vědět, jak se správně chovat, a to i večer a v noci, protože může jít o život. V kanadském deníku National Post čteme, že je úplně samozřejmé, že když do první řady usedne nejvyšší vůdce Severní Koreje Kim Čong-un, představení nemůže být jiné než dokonalé.

Ale ani tady nemají tito umělci vystaráno. Minulý týden do světa unikla zpráva o smrti zpěvačky Hjon Song-wol, která ukázala, že ani svět lehké zábavy není imunní před strašnými palácovými intrikami. Oběť patřila ke dvanácti hudebníkům, kteří byli usvědčeni ze šíření pornografie a za trest zastřeleni dávkou z kulometu. Jejich smrti museli přihlížet příbuzní a zbývající členky skupiny, které úřady Severní Koreje poslaly do kárných pracovních táborů. Od té doby o nich nikdo neslyšel.

Interpretka vlasteneckých popěvků, jako je Miluji Pchongjang nebo Jsme vojáci strany, byla dlouho oblíbenkyní režimu a asi před deseti lety si krátce užívala výhod postavení mladé Kimovy milenky. Na počátku minulého měsíce se však malá třicetiletá žena ocitla ve zcela odlišné situaci – čekala ji smrt před popravčí četou před očima členek její kapely a nejbližší rodiny. Taková veřejná brutalita je mimořádná i v nenormálních poměrech Severní Koreje. Dosud nepotvrzená zpráva o masakru se minulý týden objevila v jihokorejských novinách.

Severokorejský vůdce Kim Čong-un|foto: ČTK,ČTK

Tato událost vrhla nové světlo na jednu z nejpodivnějších stránek tajnůstkářského režimu, který disponuje jadernými zbraněmi. Je to tak zvaný Šťastný sbor, klika baviček, ale i konkubín vybraných členů severokorejské elity. Jsou součástí širší skupiny zvané Pátá divize, což je harém až dvou tisíc žen, které jsou cvičeny, aby bavily nejvyšší činovníky na jejich večírcích a také s nimi spaly. Členky Šťastného sboru jsou pod hrozbou smrti varovány, aby zůstaly diskrétní, ale informace, co se od nich očekává, přesto unikla díky 25leté tanečnici Šu Čung Šin, které se podařilo uprchnout do Jižní Koreje.

V rozhovoru s Bradleyem Martinem, autorem knihy V láskyplné péči otcovského vůdce, vylíčila zastrašování, kterému byla vystavena její kolegyně, když straničtí aparátčíci hledali okaté a přitažlivé mladé ženy, aby je zařadili do kapely lehké hudby, která se jmenuje Wangjaesan po místě, kde prý zakladatel severokorejského režimu Kim Ir-sen bojoval ve 30. letech minulého století s Japonci.

„Chtěla jsem se tam dostat… měla bych hezké šaty, francouzské líčidlo, prádlo z dovozu a dobré jídlo – ovoce, máslo a mléko – takové věci nebyly v oblasti, kde jsem žila, k dostání,“ vyprávěla slečna Šu, která nakonec ve výběru propadla, když se při její prověrce ukázalo, že její rodina nejsou čistokrevní Korejci. „V té době jsem byla velmi mladá a neměla jsem tušení, že půjde také o sex,“ dodávala.

Takováto státem dotovaná prostituce se odehrávala už za časů dědečka nynějšího severokorejského vůdce Kim Ir-sena, který bral svou roli otce národa úplně doslova. Tento muž byl přesvědčen, že oplodňování mladých žen mu zachová pocit mládí. Kim proto plodil mnoho nemanželských dětí v tajných hnízdech lásky, které nesly kódové označení Číslo jedna a Číslo dvě.

Jedna část Páté divize známá jako Sbor uspokojení, se věnuje jen prostituci, ale rodičům jejich členek je řečeno, že jejich děti dostaly zvláštní úkol – pracovat na zapřenou jako špionky v Jižní Koreji.

Severokorejský lídr Kim Čong-un se svou manželkou Ri Sol-ču|foto: ČTK/AP,ČTK

Nedávná zpráva o smrti zpěvačky Hjon je nyní předmětem mnoha dohadů mezi západními diplomaty působícími v této oblasti světa. Popravy jim poskytly velmi vzácnou, ale o to drtivější představu o tom, co se odehrává za kulisami nejvyšších pater severokorejské diktatury.

Čínský zdroj citovaný jihokorejským tiskem tvrdil, že důvodem nelítostného trestu byl fakt, že paní Hjon a další členky jejího souboru se objevily v pornografických filmech, které se prodávaly v Číně. Jiné spekulace uvádějí, že hlavní oběť doplatila na žárlivecké spiknutí, které zosnovala nynější Kimova manželka Ri Sol-ču, ostatně také bývalá zpěvačka populární hudební skupiny Počonbo.

Pozadím aféry mohla být i širší čistka, jejímž hlavním skalpem měl být bývalý severokorejský ministr obrany, generál Kim Kjok-sik, který minulý týden údajně záhadně zmizel z veřejného života. Ať tak či tak, vlivní aktéři neprůhledné a děsivé existence Severní Koreje nemají ani základní přirozené zábrany. Podle pozorovatelů této země může být kterýkoli z uvedených dohadů pravdivý, ale nedostatek srozumitelného vysvětlení nemění nic na divošské krutosti popravy jako takové. Všechno to zní bizarně, ale čiší z toho hrůza.

Odborník na Severní Koreu Aidan Foster-Carter z univerzity v anglickém Leedsu v rozhovoru pro kanadský deník National Post řekl, že svět Kim Čong-una se podobá dvoru panovníka úpadkové říše, a kdo tu z jakéhokoli důvodu upadne v nemilost, toho se takové prostředí může prostě zbavit.

Od chvíle, kdy proskočila zpráva o popravě dvorní zpěvačky, pozorovatelé Severní Koreje na celém Dalekém východě mají neobvyklý úkol sledovat internet a hledat v něm záběry z hypotetického pornografického videa, jehož hvězdou měla být nešťastná paní Hjon.

Trh s uměním: Důvěřuj, ale prověřuj

Vztahy stojí na důvěře, ale jak trh s uměním roste, jsou stále důležitější ověřitelné informace. Na trhu s uměním se střetává mnoho sil – racionalita s emocemi, obchod s kulturou, veřejný zájem se soukromým, sběratelé a investoři, amatéři a znalci. Na jedné straně se trh s uměním neobejde bez důvěry, ale právě tak potřebuje průhlednost. Mezinárodní výtvarný měsíčník Art Newspaper se těmto dvěma hodnotám věnoval v referátu o konferenci na londýnské Goodenoughově vyšší odborné škole.

O důvěře a průhlednosti se často soudí, že když chybí jedna, musí nastoupit druhá. Trh s umění je však stále globálnější a závislejší na technologii, a tak se důvěra a průhlednost musí doplňovat. Umělecký svět se plaví v neklidných vodách protikladných zájmů. Obchodníci a vedení dražebních síní se jako římský bůh Janus dívají současně na dvě strany. Galerie současného umění se snaží prosadit své umělce v kulturní soutěži a zároveň respektují zákony podnikání. V dražbách se kupující i prodávající snaží dosáhnout nejlepší ceny – jednou co nejnižší a podruhé co nejvyšší.

Dražba Výkřiku v aukčním domě Sotheby's|foto: ČTK/AP, Frank Franklin II,ČTK

Trh s uměním je zvláštní – na jeho vrcholku je opravdu globální tržiště, kde se obchoduje se vzácným zbožím nesmírné hodnoty. Přichází sem několik velkých hráčů, jejichž rozmary mohou pohnout s celým trhem. I na střední a nižší úrovni se musí obchodník, který chce uspět v oblasti tak závislé na nestálosti lidského vkusu, spolehnout na hodnotu, která má nejasné jméno důvěra.

Všeobecně se věří, že podstatou trhu s uměním je tak či onak důvěra. Lidé se spoléhají na dohody, které uzavírají podáním ruky. Obchod na velkém mezinárodním trhu není zpečetěn psanou a podepsanou smlouvou, ale vzájemným dorozuměním. Mezinárodní instituce, jako dražební síně Sotheby’s a Christie’s, vybudovaly svou značku na pověsti svých expertů a osobních vztazích jejich dlouhodobých klientů.

Důvěra je většinou založena na očekávání, že obchodní partner se vás jen nesnaží využít, ani kdyby mu to přineslo prospěch. V jádru důvěry je ochota počítat se zranitelností lidských vztahů. Když někomu věříte, tak si jeho slova neověřujete, ale když si je neověříte, už si nemůžete být jisti. A právě proto na konferenci Goodenoughovy fakulty stálo v záhlaví přednášky amerického profesora ekonomie Orleye Ashenfeltera, staré ruské rčení Důvěřuj, ale prověřuj.

Vztahy založené na důvěře přinášejí lidem ve světě umění mnoho výhod. Mohou snížit cenu transakce a dodat odvahu k obchodu. Na mezinárodním trhu s uměním ho lidé uzavírají podáním ruky a obchodníci vám běžně půjčí velmi cenné předměty domů, ještě než je koupíte, protože věří, že je v pořádku a včas vrátíte… Ale důvěra má i svou stinnou stránku. Nedávno byla uzavřena newyorská galerie společnosti Knoedler, když proskočily pověsti o zpronevěře a prodeji padělků. Tento případ ukázal, že v systému založeném na důvěře není nikdo nad veškerým podezřením.

Svět umění býval příznačný malou průhledností a často se říkalo, že je to poslední neregulovaný trh na světě. Soukromá povaha transakcí a mlčenlivost klienta je podstatou velmi osobní služby. Na druhé straně neprůhlednost a nedostatek ověřitelných informací zejména o ceně a původu ztěžuje správné rozhodnutí a odhad rizika.

Aukční síň Christie´s|foto: Pavel Novák

Asymetrie informací přirozeně zvýhodňuje člověka, který toho ví víc. Lidé proto volají po regulaci zajišťující průhlednost trhu, ale regulace není totéž co průhlednost, kterou těžko dosáhnete na globálním tržišti mnoha různých kultur. Funkční průhlednost trhu je založena na přijatých normách chování, které dobrovolně dodržují všichni účastníci. Shora ji nevynutíte.

Můžete tedy požadovat více dostupných informací, ale více informací nemusí být totéž co větší znalosti. Bez odborníků, kteří mají rozsáhlé vzdělání a zkušenosti, ale i dobrou intuici, se ani dnes neobejdete, pokud chcete, aby vám informace dávaly smysl. Příkladem je rozšíření tak zvaných indexů cen, které mohou být dobrým ukazatelem tržních trendů, ale důležitá jsou data a metody použité při konstrukci těchto indexů. Ty nemusí být ani úplně průhledné ani systematické, a výpočetní metody jsou předmětem bouřlivých debat praktiků i akademických expertů.

Radikálním obratem bylo rozšíření internetu, kde najdete portál, který informuje účastníky dražeb o posledním vývoji nabízených cen. Je to centralizovaná platforma, kde se lidé kupující umění mohou dostat k informacím a vlastně být přímo na malých a regionálních dražbách v době, kdy probíhají. Tímto způsobem je může sledovat i globální veřejnost.

Musíme si tedy vybrat mezi důvěru a průhledností? Na trhu to vypadá, že technologie zastínila obchod založený na důvěře. Když se ale důvěra pečlivě vyváží s průhledností, pomůže to jak zavedeným, tak novým účastníkům trhu, a nakonec z toho budou mít prospěch všichni, kdo milují umění.