Německo chce uprchlíky naučit, jak na sex

Referuje o tom americký list Washington Post.

Německé federální centrum pro zdravotní vzdělávání vyšlo z předpokladu, že mnoho Syřanů, Iráčanů a dalších žadatelů o azyl nemá nejmenší ponětí o slastech a nástrahách evropských ložnic.

Centrum proto v různých jazycích spustilo internetové stránky, věnované sexuálnímu vzdělávání dospělých migrantů. Vynalézavě zpracované stránky popisují pomocí textu a obrázků všechno od prvního sexu po různé pokročilé praktiky.

Na Silvestra 2015 přišla vlna sexuálních útoků, spáchaných údajně i žadateli o azyl. Nedlouho poté se Němci rozhodli, že musí migrantům vysvětlit, jaké jsou evropské sexuální normy. V Mnichově například plavecké bazény začaly vydávat komiksy, které migranty upozorňují, aby neosahávali ženy v bikinách. Bavorské úřady také přispívají na kurzy sexuální výchovy pro migranty mužského pohlaví, které je mají naučit, jak správně jednat s německými ženami.

Manuál rozkoše

To všechno je spíš příslovečný „bič“, ale nové vládní internetové stránky, nabízejí migrantům také „cukr“: průvodce sexuálním potěšením. Ani tady to není samá zábava. Uživatelé narazí na varování, jak se vyhnout pohlavně přenosným chorobám, nebo na užitečné informace o plánovaném rodičovství. Stránky také vysvětlují, že je potřeba respektovat gaye a lesby.

I když ilustrace na stránkách připomínají spíš učebnici biologie, než erotický časopis, zájemci tu najdou překvapivě otevřené informace o poskytování a přijímání sexuálního potěšení. Popis pohlavního styku provází doporučení „měnit rychlost, rytmus a intenzitu pohybů,“ a také rada, že si ho lze užít „vleže, vsedě, vestoje, nebo v podřepu.“

Homosexualita|foto: Licence Creative Commons Attribution-Share Alike 2.0 Generic

V Americe by takový informační materiál způsobil poprask, tvrdí autor článku v deníku Washington Post. Německo je ale země, kde lidé s veřejnou debatou o sexu nemají problém. Němci ji umí vést bez prudérní opatrnosti. I ta nejostřejší kritika proto připomíná spíš reptání než upřímné pobouření.

Někdo se ptá, co se to zase platí z jeho peněz. Jiní stránky obhajují jako velmi užitečnou vzdělávací pomůcku, která by mohla být prospěšná i pro širší veřejnost. Prý je povýšenecké předpokládat, že právě lidé z Blízkého východu nevědí nic o rizicích a radostech sexu.

Má osvěta smysl?

V souvislosti se zmíněnými sexuálními útoky v Kolíně nad Rýnem, ze kterých jsou podezřelí mimo jiné migranti, se stránky staly i cílem odpůrců imigrace.

„Tihle lidé mají jasno o tom, co se smí a nesmí, ale je jim to jedno, protože zákony a kultura téhle země je nikdy nezajímaly,“ napsala konzervativní bloggerka Anabel Schunkeová. „Je strašně naivní domnívat se, že to, co vzniklo kompletní socializací a kulturním utvářením, může překrýt pár hezkých obrázků a integrační kurz.“

Nuri Köseli, mluvčí islámské nevládní organizace, která také pracuje s imigranty, nevidí na nových stránkách nic pobuřujícího. Ptá se ale, jaký mají smysl. Tvrdí, že tak explicitní informace mohou být frustrující pro imigranty v uprchlických táborech, kteří mají jen omezenou možnost najít si sexuálního partnera.

Uprchlíci v Kolíně nad Rýnem veřejně odsuzují sexuální útoky|foto: Pavel Polák

„Sex je určitě lidská potřeba, ale jsou tu větší problémy,“ řekl Köseli deníku Washington Post. Navíc podle jeho slov „většina z migrantů dlouhodobě žije v nouzových prostorách a nemá žádné soukromí. Vystavovat je takovým věcem může být dokonce kontraproduktivní.“

Stránky nabízejí pomoc s uvolněním sexuální energie i těm imigrantům, kteří zrovna nikoho nemají. Dozví se tu třeba, že není nic špatného na tom, když se jim líbí pornografie. Na stránky, které fungují od března, má přístup kdokoliv. Úředníci ale tvrdí, že by je měli propagovat lékaři a zdravotnický personál, pracující s imigranty.

Christine Winkelmannová má ve Federálním centru pro zdravotní vzdělávání na starosti prevenci HIV a pohlavních chorob. Na otázku, jestli se mohou tak otevřené informace o sexu někoho dotknout, odpověděla: „Je to jako se vším, co najdete na internetu. Lidé se sami můžou rozhodnout, co chtějí a nechtějí vidět,“ uzavírá americký deník Washington Post.