Nesnesitelná tíha teroristické normality

25. květen 2017

V centru evropského města zase udeřil teror. Znovu proti lidem, kteří se chtěli bavit a užít si volného času. Místo toho je zasáhl další sebevražedný útok. K odpovědnosti se opět přihlásil Islámský stát. Dříve, než policie zveřejnila jakékoli detaily, píše na serveru stanice Deutsche Welle komentátor Felix Steiner.

Výběr místa sebevražedného útoku, hojně navštívený koncert populární americké popové zpěvačky, se tentokrát jeví jako obzvláště zrůdný. Kalkulace zločincům vyšla. Mezi oběťmi je mnoho dětí a mladých lidí. Ti, kdo si ještě pamatují svá vlastní mladá léta, nebo ti, kdo mají dospívající potomky, dobře vědí, jak vzrušující jsou pro mladé podobné koncerty.

Vědí, jak jsou tyto děti šťastné, když se vrátí domů. Některé se však už nikdy nevrátí. Na celém světě neexistuje žádný důvod, který by mohl, byť zvráceně, takový čin ospravedlnit. Jak chorý musí být člověk, který zacílí právě na ty nejzranitejnější, ptá se komentátor a dodává:

Stále stejné titulky

V konfrontaci se stále novými a novými teroristickými útoky jako bychom zažívali deja vu. Noviny mají stále stejné titulky: "Chronologie terorismu", "Co víme a co nevíme". Pak se objeví náhodný a bezvýznamný očitý svědek a sděluje: „Lidé křičeli, a pak začali utíkat." Ale co jiného by, proboha, měli dělat, píše Deutsche Welle.

Evropa v zármutku

Mediální prostor zaplavují reakce lidí od politiky po showbyznys. Svěřují se se svou úzkostí, ale jsou de facto zaměnitelní. Od brzkého rána lidé pročítají Twitter, hledají informace a každý soucítí s oběťmi. A všechny civilizované národy projevují Británii svou solidaritu. Ať už to v den, jako je tento, znamená cokoli.

Pařížská Eiffelova věž se zahalí do temnoty. Stane se samozřejmě symbolem zármutku, jehož si ráno všimnou všechna zpravodajská média. Stejně jako fotografie britské premiérky na místě činu či pietních bohoslužeb v manchesterských svatostáncích.

Výbuch v Manchesteru.

Tohle vše nám připomíná, že se pro teroristy Evropa stala frekventovaným cílem a že má už pro reakce na takovéto šoky zavedenou rutinu. Jsou to rituály sloužící k zakrytí skutečnosti, že v boji proti teroristické hrozbě neexistuje snadná a ani rychlá a účinná odpověď. A že se možná ani nedá najít.

Zítra však bude život na evropském kontinentě pokračovat v každodenním rytmu. Skoro jako by se nic nestalo. Lidé se vypraví na koncerty, na nákup do obchodních center, vyrazí na fotbalová utkání. A třeba v Německu do protestantského sboru. Jistě, mohou pocítit záchvěv neklidu. Ale přesto půjdou.

Právě proto, že už vnímají riziko teroru jako každodenní záležitost. Pravicoví extremisté to mohou odsuzovat jako známku slabosti a nadále obtěžovat slogany o vyhnání muslimů z Evropy. Ale většina z nás to považuje za výraz síly a vytrvalosti, protože lidé nejsou ochotni nechat se teroristy zastrašit a porazit.

Přísná opatření

Přesto existují řešení, jež by si politici mohli osvojit. Například provádění přísných kontrol, a v případě nutnosti zákaz všech náboženských center, za jejichž zdmi se teroristé radikalizovali. Ty se, jak známo, nacházejí po celé Evropě. Anebo je tu cesta, po níž se v Saúdské Arábii vydal Donald Trump.

Má v kapse dohodu, podepsanou více než padesátkou hlav států, která má zabránit přímému či nepřímému financování Islámského státu v jejich zemích. Možná to teroristickým útokům v evropských městech hned nezabrání. To se teprve uvidí. Ale je to rozhodně chytřejší, než neudělat nic nebo bezhlavě bombardovat města na Blízkém východě. I tam totiž žijí civilisté, uzavírá Felix Steiner svůj komentář na serveru Deutsche Welle.

autor: smi
Spustit audio