O bezpečnosti velkých sportovních událostí a snědeném velbloudovi francouzského prezidenta
Dnešní pořad se vrátí k dozvukům teroristického útoku v Bostonu. Přinese také informace o šíření zbraní z Libye, odhalení praktik egyptské armády za protivládních nepokojů nebo o nejnovějším skandálu britské BBC. V závěru se podíváme do Izraele, kde na dně Galilejského jezera leží záhadná starověká stavba.
Bostonský útok a obavy z velkých sportovních akcí
Teroristický útok při maratonu v Bostonu vyvolal velké obavy o bezpečnost sportovců na nadcházejících velkých sportovních událostech, včetně olympijských her nebo Světového poháru ve fotbale, píše agentura AP. Příští rok se má konat zimní olympiáda v ruském Soči a Světový pohár v Brazílii a v roce 2016 letní hry v Rio de Janeiru. Nejbezprostřednějším problémem je bezpečnost maratonu v Londýně, který se má konat už tuto neděli. Očekává se přes 30.000 běžců a půl milionu diváků. Organizátoři teď přehodnocují bezpečnostní opatření, ale běh uspořádat chtějí na znamení solidarity s Bostonem.
Britský ministr sportu Hugh Robertson si je naprosto jistý, že bezpečnost maratonu zajištěna bude. Běh, který patří k šesti nejvýznamnějším událostem tohoto druhu na světě, vede kolem nejznámějších turistických atrakcí britské metropole a kromě běžců láká i lidi, kteří v jeho průběhu vybírají peníze na dobročinné účely. Patronem maratonu je princ Harry, který má v neděli předávat ceny vítězům.
V neděli se koná také závod Formule 1 v Bahrajnu. Tam mají problémů s bezpečností ještě víc po řadě nedávných pumových útoků, včetně jednoho ve finanční čtvrti. Bahrajn teď zatýká protivládní aktivisty, aby před závodem umlčel opozici, a organizace sledující dodržování lidských práv kritizují bahrajnské úřady. Demonstranti protestují s fotografiemi lidí, zabitých během tři roky trvajícího protivládního povstání, a vyzývají k bojkotu automobilového závodu.
Bezpečnost olympijských her je zásadní otázkou už od roku 1972, kdy palestinští teroristé zavraždili 11 izraelských sportovců v Mnichově. Příští olympiáda bude v černomořském Soči, vůbec první, kterou pořádá Rusko. Soči je problematické už proto, že leží nedaleko území, kde se od válek v Čečensku šíří povstání islamistů. Ruský ministr sportu Vitalij Mutko však ujišťuje, že bezpečnost bude „samozřejmě posílena“, a olympijský výbor mu věří.
Bezpečnostní experti ale varují, že mezinárodní teroristické skupiny mohl úspěšný útok na bostonský maraton povzbudit k dalším atentátům, a to zejména v Soči. „Jejich cílem je vyvolat atmosféru paniky a strachu i dojem, že dokážou zasáhnout jakýkoli cíl bez ohledu na stupeň ochrany,“ říká Alexander Konovalov, ředitel Institutu strategického hodnocení a analýzy. Podle něj jsou olympijské hry ideálním cílem, protože zaručují maximální publicitu.
Bezpečnost na olympiádách musí být dokonalá po 17 dní soutěží pod širým nebem i na stadionech. Chráněna musí být nejen sportoviště a závodníci, ale i velká prostranství, kde se shromažďuje velký počet lidí. Na letních hrách v Atlantě v roce 1996 vybuchla bomba v olympijském parku, zabila jednoho člověka a přes sto lidí zranila. Bylo by sice možné rozestavět všude policisty a ozbrojené vojáky, ale to žádný pořadatel nechce.
Zajištění bezpečnosti na loňské olympiádě v Londýně stálo více než 1,6 miliardy dolarů. Londýn neponechal nic náhodě – v roce 2005 tam zahynulo 52 lidí při sebevražedných atentátech ve vlacích městské dopravy. Bezpečnost loňské olympiády proto zajišťovaly tisíce policistů a vojáků, válečné lodě, monitorovací letouny, vrtulníky s ostřelovači, stíhačky a baterie střel na střechách domů.
Ilegální zbraně z Libye se šíří
Libyjské nelegální zbraně se šíří znepokojivým tempem po západní Africe a východním pobřeží Středozemního moře, včetně pásma Gazy a Sýrie, kde přiživují místní konflikty a rozmnožují arsenál ozbrojených skupin a teroristů. K tomuto závěru dospěla komise OSN, která o tom v těchto dnech předložila zprávu Radě bezpečnosti, píše izraelský deník Times of Israel. Nezákonného obchodu se zbraněmi, který porušuje embargo OSN, se podle ní dopouští přes 12 zemí. Obchoduje se s těžkými i lehkými zbraněmi, včetně přenosných protileteckých systémů, výbušnin, min a střeliva. Libye se po pádu Muammara Kaddáfího před dvěma lety stala významným a atraktivním zdrojem zbraní v regionu, konstatuje komise.
Hlavní překážkou zajištění vojenského materiálu a kontroly hranic v Libyi je neúčinný bezpečnostní systém. V posledních 12 měsících proto šíření libyjských zbraní výrazně vzrostlo a zbraně se objevily i na nových územích, jako západní Afrika, Levanta a oblast Afrického rohu. Pětičlenná vyšetřovací komise navštívila 28krát 15 zemí Afriky, Evropy a Blízkého východu a jen v Libyi byla desetkrát. Její skoro stostránková zpráva přináší podrobnosti o pašování a nezákonných obchodech i o snaze vypátrat finanční prostředky Kaddáfího a jeho režimu.
Komise rovněž prověřovala důkazy o dodávkách zbraní a střeliva z Kataru a Spojených arabských emirátů libyjským povstalcům v době tamějšího arabského jara. Podle komise tím obě země porušily embargo OSN. Katar však tvrdí, že rebelům žádný vojenský materiál nedodal. Zbraně jim poslaly i Arménie, Albánie, Ukrajina a Súdán, a jistá kanadská firma jim dokonce dodala bezpilotní letoun. Rada bezpečnosti v březnu zmírnila embargo na dodávky zbraní libyjské vládě, které nemají smrtící účinky, a varovala, že v zemi je obrovské množství nelegálních zbraní.
Obchod se zbraněmi Muammara Kaddáfího přispěl k rozpoutání konfliktu v Mali, kde povstalci z řad světských Tuaregů před rokem obsadili sever země, ale pak je vyhnali islámští džihádisté napojení na al-Káidu. Nejpravidelněji libyjské zbraně cestují do Egypta a oblasti Sahelu, méně pravidelně pak do Čadu a Sýrie. Nelegální obchodníci v Čadu například zakoupili 30 přenosným protivzdušných systémů a některé už dopravili do tamější metropole Ndjamena. Do Levanty se libyjské zbraně přepravují po moři. Největší problém představují pro bezpečnost Egypta, protože část pašovaných zbraní zůstává na Sinajském poloostrově, kde bojují teroristé proti egyptské vládě.
Většina zbraní proudících do Egypta je však určena pro palestinské teroristické hnutí Hamas v pásmu Gazy. Výrazně stoupají i dodávky do Sýrie, kam odcházejí i libyjští bojovníci. Prostředníky obchodů a pašeráky jsou nejrůznější skupiny z Libye a Sýrie, ale i ze zemí sousedících se Sýrií. Libyjské zbraně se objevily i v Somálsku, kde proti vládě bojují islamističtí extremisté z hnutí Šabáb. Libyjský premiér Alí Zejdán v březnu Radu bezpečnosti ujišťoval, že jeho vláda plně ovládá hranice s Alžírskem, Nigerem, Čadem, Súdánem i Egyptem a cvičí policii, vojáky i národní gardisty, aby zajistili pořádek i mimo města. Komise však nyní konstatovala, že i přes toto ujištění se libyjské zbraně šíří velmi znepokojivou rychlostí.
Egyptská armáda tajně mučila a zabíjela demonstranty
Britský Guardian zveřejnil obvinění egyptské armády, která během povstání proti prezidentovi Mubarakovi před dvěma lety zabíjela a mučila demonstranty. Řada lidí je dodnes nezvěstných. Guardian cituje zprávu o průběhu povstání, která unikla do médií. Podle ní se za 18denních nepokojů ztratilo více než tisíc lidí. Někteří z nich se pak objevili v márnicích a jiní se nenašli nikdy. Zprávu s těmito poznatky předložila 16členná egyptská vyšetřovací komise prezidentovi Muhammadovi Mursímu.
Armáda v době povstání tvrdila, že je neutrální, ale podle vyšetřovatelů se „dopouštěla zločinů na civilistech od chvíle, kdy byla rozmístěna v ulicích“. Komise doporučila vládě, aby vyšetřila nejvýše postavené představitele armády a zjistila, kdo nese za tyto zločiny odpovědnost. Zkoumaná doba se týká období od 28. ledna do 10. února 2011, kdy armáda oficiálně vyjádřila podporu povstalcům. Až do té chvíle však zatkla „neznámé velké množství civilistů“ na stanovišti na dálnici jižně od Káhiry, kteří „už nikdy nebyli spatřeni; zadržovala a mučila demonstranty v Egyptském muzeu, zabila nejméně jednoho člověka a předala na patologii těla nejméně 11 neidentifikovaných osob, patrně bývalých vězňů, kteří byli o čtyři měsíce pohřbeni do neoznačených hrobů“.
K dalším zjištěním patří informace, že egyptští vojenští lékaři „dostali rozkaz operovat zraněné protivládní demonstranty v káhirské vojenské nemocnici bez použití anestetik“. Vyšetřovací komisi to potvrdili lékaři i demonstranti. K těmto excesům došlo později – až v květnu 2012. Rozkaz nepoužívat anestetika a nesterilizovat rány měl vydal vysoce postavený lékař nemocnice doktorům, zdravotním sestrám i zdravotníkům. Ti zároveň pacienty uráželi a fyzicky napadali. Jeden vysoký důstojník také nařídil vojákům, aby demonstranty zavírali do sklepa.
Podle egyptské pobočky Human Rights Watch je zpráva nesmírně důležitá, protože armáda doposud tvrdila, že stála na straně demonstrantů a nikdy na ně nevypálila ani jedinou kulku. Nepokoje v káhirské čtvrti Abásija v květnu 2012, tedy rok po pádu prezidenta Mubaraka, byly namířeny právě proti vojenské vládě. Zemřeli při nich dva lidé a skoro 400 dalších bylo při potyčkách demonstrantů s vojáky zraněno.
Zpráva vyšetřovací komise vychází i z videonahrávek a fotografií, z nichž vyplývá, že se nepokojů zúčastnila ještě třetí síla – civilní násilníci najatí armádou, jejichž úkolem bylo proniknout mezi demonstranty, rozeštvat je a poranit. Ve vyšetřovací komisi byli právníci, příbuzní obětí a soudci. Zprávu předložili Mursímu už v lednu, ale mluvčí jeho úřadu řekl Guardianu, že ji prezident ještě nečetl, protože ji dosud prověřuje nejvyšší státní zástupce. To opět znepokojilo aktivisty za lidská práva, kteří mají podezření, že viníci nebudou potrestáni ani tentokrát. Zpráva nebyla zveřejněna oficiálně a její výsledky jsou známy jen díky úniku informací. Podle aktivistů je zjevné, že Mursí doufá, že lidé zapomenou.
BBC ohrozila studenty kvůli dokumentu
Rozhořčení prestižní Londýnské ekonomické školy vyvolala televizní stanice BBC chováním, které škola označila za neetické. Tři reportéři BBC doprovázeli deset studentů školy na studijní cestu do Severní Koreje a tajně je natáčeli s cílem vyrobit dokumentární film. Když se to škola dozvěděla, požadovala, aby se film nevysílal, protože může studenty vážně ohrozit, ale BBC to odmítla s odůvodněním, že „film je třeba odvysílat ve veřejném zájmu“. Představitelka studentských odborů Alex Peters-Day prohlásila, že reportéři studentům lhali a ti k natáčení nedali souhlas. Podle ní BBC studenty využila, aby se dostala do země, a studenti jí tak dělali jakési lidské štíty. BBC odpověděla, že podvedena byla jen severokorejská vláda a studenti o filmování i jeho rizicích věděli.
BBC uvedla, že „studentům hrozila nanejvýš deportace, ale stanice jim vysvětlila, že by mohli být i zatčeni, uvězněni a vypovězeni ze země“. Studenti byli ve věku 21 až 28 let a jednomu bylo 18. Natáčení organizovala manželka reportéra pořadu Johna Sweeneyho a oba manželé a kameraman strávili v Severní Koreji osm dní. Studenti ale popírají, že byli informováni, a tvrdí, že netušili, že jsou natáčeni do politického dokumentu. Tři z nich BBC vyzvali, aby je z filmu vystřihla.
Rozhořčen je i předseda správní rady školy, Sir Peter Sutherland, podle kterého pořad představuje nepřijatelné riziko pro studenty a ohrožuje pověst školy. Stanici kritizovala i zastřešující akademická organizace s názvem Britské univerzity, která nad přístupem BBC vyjádřila zklamání.
Deník Guardian k tomu cituje ředitele Londýnské ekonomické školy Craiga Calhouna, podle kterého dostali někteří ze studentů po návratu ze Severní Koreje písemné výhrůžky. Calhoun upozornil, že trik BBC teď může ohrozit všechny studijní cesty, které nejsou zástěrkou natáčení ani ničeho jiného.
Francouzskému prezidentovi snědli velblouda
Francouzský prezident François Hollande si nevydechne – hospodářství jeho země stagnuje, stoupá nezaměstnanost, vládou otřásá skandál a jeho oblíbenost klesla pod 30%. A teď mu ještě snědli velblouda, píše server časopisu Time. Hollande dostal mládě velblouda jako dar vlády v Mali, které poslal v lednu na pomoc vojáky v boji proti islamistům. Jenže malý velbloudek zdravil svého nového pána při návštěvě Timbuktu nezřízeným houkáním, a tak bylo rozhodnuto, že mu bude lépe v Mali než v Elysejském paláci. Mládě bylo svěřeno do opatrování jedné místní rodině v Timbuktu a ta slíbila, že se postará o jeho blaho i zdraví.
Místo toho ho snědla a Hollande má další problém. Smrt velblouda mu sice nikdo nevyčítá, ale po potížích s krizí eura, zpomalením ekonomiky, stoupající nezaměstnaností a po přiznání bývalého ministra financí, že opakovaně lhal veřejnosti, parlamentu i prezidentovi, je to další důkaz, že Hollande je smolař a nedaří se mu nic, na co sáhne. Dobrá je jen jedna zpráva – malijská vláda slíbila, že mu daruje nového velblouda, který je „větší a vypadá lépe“ než jeho snědený předchůdce. Navíc pošle Hollandovi nového domácího mazlíčka rovnou do Paříže, kde o něj bude řádně postaráno, aby zase neskončil někomu na talíři. Ochráncům zvířat se pochopitelně ulevilo. Ale jestli velbloud sežere květiny v palácové zahradě, Hollande si to vypije, uzavírá Time.
Záhadná starověká stavba v Galilejském jezeře
V Galilejském jezeře v Izraeli leží na dně záhadná a dosud neprozkoumaná stavba, která je pravděpodobně stará 6.000 let, píše izraelský deník Ha-arec. V jihozápadním cípu Kineretu, jak se jezero jmenuje hebrejsky, se nalézá mohutný kamenný útvar ve tvaru dokonalého kruhu. V roce 2003 jej objevil sonarem geofyzik Šmuel Marko z Telavivské univerzity, ale jeho průzkum dodnes nezačal. Marko chtěl původně určit původ oblázků v oblasti. Když sonar objevil stavbu, Marko se potopil na dno a vyfotografoval velké čedičové kameny. Stavba zřejmě původně stála na souši a pod vodou se ocitla až v důsledku stoupající hladiny jezera. Hromada kamenů, z nichž každý měří asi jeden metr a které jsou navršeny do tvaru kužele, váží okolo 60.000 tun.
Celkem stavba měří skoro 70 metrů v průměru a 10 metrů na výšku a sedí devět metrů pod vodou, tedy téměř 200 metrů pod hladinou Středozemního moře. Průzkum, který teprve začne, určí přesnou dobu vzniku stavby i její účel. Vědci jsou nicméně už teď přesvědčeni, že ji vybudoval člověk – přesněji velké množství lidí. Balvany museli dopravit ze vzdálenosti až čtyř kilometrů, což byl na odhadovanou ranou dobu bronzovou úctyhodný výkon.
Marko se domnívá, že stavba souvisí s nedalekým starověkým městem Bejt Jerach. To pochází z téhož období a je od jezera vzdálen jen půldruhého kilometru. Bylo to největší a nejlépe opevněné město v oblasti a mělo dlážděné ulice a systematicky projektované domy, rovněž z čediče. Bejt Jerach pochází zhruba z roku 3000 před naším letopočtem. Jeho obyvatelé byli zřejmě velmi vyspělí a hospodářsky zdatní a mimo jiné měli ve městě i komunální sýpku obilí. Všechno nasvědčuje tomu, že ve střední době bronzové bylo město hlavním regionálním centrem. To bylo ještě před biblickou dobou, za kterou se považuje období mezi rokem 1200 až 450 před naším letopočtem. Tehdy Bejt Jerach už obydlený nebyl.
Stavba v Galilejském jezeře by mohla souviset i s dalšími archeologickými památkami v kraji, například s kruhovými stavbami v Gilgal Refaim v Golanských výšinách. Podle archeologů stavba připomíná raná pohřebiště v Evropě. To potvrzuje i server Live Science, podle kterého podobné mohyly ve světě označovaly pohřebiště. Podle citovaných vědců je nepravděpodobnější, že stavba v Galilejském jezeře pochází z 3. tisíciletí před naším letopočtem, protože v oblasti se našly i další podobné megality. Příkladem je třeba Chirbet Beteiha asi 19 kilometrů severně od místa nálezu, kde je pod hladinou jezera podobný kamenný útvar. Skládá se ze tří soustředných kamenných kruhů, z nichž největší měří 56 metrů v průměru.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
