Odvrácená tvář syrských rebelů aneb Když Západ podporuje Al-Káidu

V příštích týdnech se dozvíme, jestli v Aleppu skutečně uvázlo 250 tisíc civilistů. Mnohem víc se toho dozvíme i o tom, proč nemohli opustit město, když syrská vláda a ruské letouny začaly bezohledně bombardovat východní část města - Foto: Public domain,  Voice of America News

V příštích týdnech se dozvíme, jestli v Aleppu skutečně uvázlo 250 tisíc civilistů. Mnohem víc se toho dozvíme i o tom, proč nemohli opustit město, když syrská vláda a ruské letouny začaly bezohledně bombardovat východní část městaFoto: Public domain, Voice of America News

V Aleppu obléhaném syrskou armádou masově umírají civilisté. Evropa a Spojené státy tvrdě kritizují syrského prezidenta Bašára Asada a Rusko.

Britský válečný zpravodaj Robert Fisk ale ve svém komentáři na stránkách deníku Independent připomíná, že i západní vlády nesou část viny. 

V příštích týdnech se dozvíme, jestli v Aleppu skutečně uvázlo 250 tisíc civilistů. Mnohem víc se toho dozvíme i o tom, proč nemohli opustit město, když syrská vláda a ruské letouny začaly bezohledně bombardovat východní část města.  

Dozvíme se toho také mnohem víc o „rebelech“, které jsme my na Západě a také naši kamarádi z oblasti Perského zálivu, co tak rádi sekají hlavy, dosud podporovali, píše Fisk. 

Al-Káida už nevadí 

Byla mezi nimi přitom i Al-Káida, která si v Sýrii říká také Džabhat an-Nuṣrah li-Ahli aš-Šām nebo Džabhat Fatah aš-Šám. Představitelé této organizace spáchali 11. září 2001 zločiny proti lidskosti v New Yorku, Washingtonu a Pensylvánii. „Pamatujete si na válku proti terorismu? Pamatujete si, že Al-Káida tehdy byla ‚čiré zlo'? Pamatujete si na všechna ta varování od naší milované bezpečnostní služby, že Al-Káida může kdykoliv udeřit i v Londýně?“ ptá se sugestivně Fisk. 

Ne, ve chvíli, kdy syrští povstalci, včetně Al-Káidy, statečně brání východní Aleppo, na to není čas. Naservírovali nám totiž působivý příběh o hrdinství, demokracii a utrpení, vyprávění o hodných a zlých, stejně výbušné a nepoctivé jako „zbraně hromadného ničení“, které posloužily jako záminka k invazi do Iráku. 

Dozvíme se toho také mnohem víc o „rebelech“, které jsme my na Západě dosud podporovali. Byla mezi nimi přitom i Al-Káida, která si v Sýrii říká Džabhat Fatah aš-Šám. „Pamatujete si na válku proti terorismu?“ ptá se sugestivně Fisk - Foto:  Voice of America,  CC BY 3.0

Dozvíme se toho také mnohem víc o „rebelech“, které jsme my na Západě dosud podporovali. Byla mezi nimi přitom i Al-Káida, která si v Sýrii říká Džabhat Fatah aš-Šám. „Pamatujete si na válku proti terorismu?“ ptá se sugestivně FiskFoto:  Voice of America, CC BY 3.0

V dobách Saddáma Husajna jsme byli se svým tvrzením, že protiprávní invaze do Iráku povede ke katastrofě a nevídanému lidskému utrpení, a že tehdejší britský premiér Tony Blair a bývalý americký prezident George Bush nás vedou do zkázy, v menšině. Považovali jsme ale za svou povinnost při každé příležitosti zopakovat, že Saddáma a jeho režim odsuzujeme. Pořád jsme svým čtenářům připomínali, že Saddám je jedním ze „Tří pilířů Osy zla“. 

Vraťme se proto k obvyklé mantře, kterou musíme znovu a znovu opakovat, abychom se vyhnuli typickým nenávistným zprávám a obtěžování, hrozícím každému, kdo se odchýlí od schválené a hluboce chybné verze syrské tragédie, píše ironicky Fisk. 

Ano, prezident Asad v boji proti lidem, kteří chtěli svrhnout jeho režim, bezohledně zničil celé čtvrti syrských měst. Ano, tento režim má na svědomí spoustu hříchů: mučení, popravy, tajná vězení a zabíjení civilistů. Navíc, pokud započítáme i to, co provádějí syrské milice, které vláda kontroluje jen formálně, dopustil se také děsivých etnických čistek. 

Ano, měli bychom se bát o životy odvážných lékařů z východního Aleppa a lidí, o které se starají. Každý, kdo viděl záběry mladého muže, kterého režimní zpravodajci vytáhli z kolony uprchlíků, opouštějících minulý týden Aleppo, by se měl bát o životy lidí, co nesmějí překročit frontovou linii směrem na vládní území. Vzpomeňme si také na pochmurnou zprávu OSN o 82 lidech, zmasakrovaných přímo u sebe doma během pouhých 24 hodin, píše novinář Fisk na stránkách deníku Independent. 

Zločiny páchají i rebelové 

Je ale na čase říct i jinou pravdu: mnoho „rebelů“, které jsme my ze Západu podporovali, patří mezi nejkrutější a nejdrsnější bojovníky na Blízkém východě. Zatímco hrůzné činy Islámského státu při obléhání iráckého Mosulu nás pohoršovaly, jednání povstalců z Aleppa jsme úmyslně ignorovali. 

Ve třech obrovských kolonách sebevražedných náklaďáků a tisícovek ozbrojených přívrženců se Islámský stát převalil přes poušť – z iráckého Mosulu a z Rakky ve východní Sýrii, aby se znovu zmocnil krásného města Palmýra - Foto: Alessandra Kocman

Ve třech obrovských kolonách sebevražedných náklaďáků a tisícovek ozbrojených přívrženců se Islámský stát převalil přes poušť – z iráckého Mosulu a z Rakky ve východní Sýrii, aby se znovu zmocnil krásného města PalmýraFoto: Alessandra Kocman

„Jen před pár týdny jsem dělal rozhovor s jednou z prvních muslimských rodin, která východní Aleppo po začátku příměří opustila,“ píše Fisk. Otec se zrovna dozvěděl, že povstalci, aby ho potrestali za útěk, popraví jeho bratra. Kritizoval rebely za to, že zavřeli školy a umístili zbraně blízko nemocnic. Přitom se nedá říct, že by byl zmanipulovaný režimem: naopak, dokonce obdivoval Islámský stát za to, jak dobře se jeho bojovníci na začátku obléhání chovali. 

Ve stejné době se mi syrští vojáci soukromě svěřovali se svým předpokladem, že Američané možná nechají bojovníky Islámského státu odejít z Mosulu, aby jim umožnili dál bojovat proti syrskému režimu. 

Jistý americký generál opravdu vyjádřil obavy, že příslušníci iráckých šíitských milicí mohou džihádistům zabránit v útěku přes irácké hranice do Sýrie. Taky to tak opravdu dopadlo. Ve třech obrovských kolonách sebevražedných náklaďáků a tisícovek ozbrojených přívrženců se Islámský stát převalil přes poušť – z iráckého Mosulu a z Rakky ve východní Sýrii, aby se znovu zmocnil krásného města Palmýra. 

Volný průchod do Palmýry 

Je velmi poučné podívat se na zpravodajství o těchto dvou souběžně probíhajících událostech. Drtivá většina titulků říká něco v tom smyslu, že Aleppo „padlo“ pod náporem syrské armády, zatímco za jakýchkoliv jiných okolností bychom se určitě dozvěděli, že armáda město, dočasně ovládané povstalci, „znovu obsadila“. Naopak Islámský stát „znovu obsadil“ Palmýru, i když s ohledem na vražedné choutky džihádistů bychom spíš měli říkat, že římské město opět „upadlo“ pod bizarní nadvládu Islámského státu. 

A na slovech záleží. Byli to tihle muži, „naši“, pokud se budeme držet současného „džihádistického narativu“, jak ho Fisk označuje, kteří po první okupaci města usekli hlavu dvaaosmdesátiletému vědci, pokoušejícímu se zachránit římské poklady. Pak na useknutou hlavu znovu nasadili brýle. 

Rusko podle svých prohlášení podniklo 64 bojových letů proti jednotkám Islámského státu, útočícím na Palmýru. Proč se k leteckým útokům na svého největšího nepřítele nepřipojili Američané? - Foto:  Ministerstvo obrany Ruské federace

Rusko podle svých prohlášení podniklo 64 bojových letů proti jednotkám Islámského státu, útočícím na Palmýru. Proč se k leteckým útokům na svého největšího nepřítele nepřipojili Američané?Foto:  Ministerstvo obrany Ruské federace

Rusko podle svých prohlášení podniklo 64 bojových letů proti jednotkám Islámského státu, útočícím na Palmýru. Ale když si uvědomíme, jaké množství prachu kolony vozidel Islámského státu zvedly, musíme se ptát, proč se k leteckým útokům na svého největšího nepřítele nepřipojili Američané?  

V každém případě se to nestalo: americké satelity, drony a zpravodajské služby si prostě džihádistů nevšimli. Stejně, jako když podobný konvoj Islámského státu k Palmýře dorazil při jejím prvním ovládnutí v květnu 2015. 

Jasné je, že Palmýra znamená pro syrskou armádu i pro Rusy velký neúspěch, i když spíš v symbolické než ve vojenské rovině.  

„Syrští důstojníci mi v Palmýře před několika měsíci řekli“, píše Fisk, „že nikdy nepřipustí, aby se Islámský stát vrátil. Ve městě byla ruská vojenská základna. Nad hlavami nám létala ruská letadla. V římských zříceninách zrovna hrál na oslavu osvobození Palmýry ruský orchestr.“ 

Co se tedy stalo? Nejpravděpodobnější je, že syrské ozbrojené síly prostě neměly dost lidských sil, aby ubránily Palmýru, zatímco se blížily k východnímu Aleppu. 

Opozice bez hlavního města 

Budou muset Palmýru získat zpět, a to rychle. Pro Asada ale konec obléhání Aleppa znamená, že Islámský stát, Fronta an-Nusrá, Al-Káida a všechny ostatní saláfistické skupiny a jejich spojenci si už nemohou vytvořit své hlavní město. Aleppo je totiž poslední v pásu velkých měst, která tvoří páteř Sýrie: Damašek, Homs a Hamá. 

Ale zpátky k Aleppu. Známý a teď trochu unavený novinářský narativ potřebuje osvěžit. Lidskoprávní organizace celé měsíce odsuzovaly hanebnosti syrského režimu, mlčely ale o identitě a brutalitě jeho protivníků v Aleppu. Až teprve když vytušily blízkou porážku povstalců, rozšířily před několika dny svou kritiku také na obránce východního Aleppa. 

Proč se britská premiérka ponižuje před sunnitskými vládci Saúdské Arábie, kteří financují džihádisty v Sýrii? Kvůli penězům a zbrojním zakázkám, píše Fisk. Na snímku saúdský král Salman bin Abd al Aziz Al Saud - Foto: Wikimedia Commons, Erin A. Kirk-Cuomo

Proč se britská premiérka ponižuje před sunnitskými vládci Saúdské Arábie, kteří financují džihádisty v Sýrii? Kvůli penězům a zbrojním zakázkám, píše Fisk. Na snímku saúdský král Salman bin Abd al Aziz Al SaudFoto: Wikimedia Commons, Erin A. Kirk-Cuomo

Podívejme se na vysokého komisaře OSN pro lidská práva. Během posledního týdne opakoval své obvyklé a zcela pochopitelné obavy o civilní obyvatelstvo východního Aleppa, tamní zdravotnický personál, o civilisty, kteří jsou oběťmi vládních represí, a o „stovky mužů“, kteří by mohli zmizet po překročení frontové linie. Pak ale náhle projevil i jiné starosti, říká Fisk. 

V jeho prohlášení stojí: „Fronta Fatáh al-Šam – což je jen jiný název pro Al-Káidu – a prapor Abú Amara údajně odvedly a zavraždily neznámý počet civilistů, kteří požadovali, aby ozbrojenci opustili jejich čtvrti a ušetřili tak životy civilního obyvatelstva.“ 

„Dostali jsme také zprávy, že mezi 30. listopadem a 1. prosincem skupiny ozbrojené opozice střílely na civilisty, pokoušející se odejít.“ Navíc cílem „plošných útoků“ bylo nejenom povstalci ovládané východní Aleppo, ale i převážně civilisty obývané oblasti západního Aleppa, které kontroluje syrská vláda. 

Novináři podporují povstalce. Ti je unášejí 

Mám podezření, že v nejbližších dnech o tom uslyšíme víc, píše Fisk a dodává: Za měsíc si také budeme moci přečíst znepokojující novou knihu Merchants of Men, tedy Obchodníci s lidmi, kterou o financování války v Sýrii napsala italská novinářka Loretta Napoleoniová. Popisuje v ní únosy za účelem získání peněz, které v Sýrii páchala jak vláda, tak povstalci, ale nešetří také drsnou kritikou novinářů. 

O reportérech, které ve východní Sýrii unesly různé ozbrojené skupiny, Napoleniová píše: „Stali se obětí něčeho jako Hemingwayův syndrom: váleční zpravodajové podporující povstalce důvěřují rebelům a svěří do jejich rukou své životy, protože jsou s nimi spolčeni.“ Ale „povstání je jenom variantou zločinného džihádismu, moderního fenoménu, který je ve skutečnosti ve službách jediného pána: peněz.“ 

Váleční zpravodajové podporující povstalce důvěřují rebelům a svěří do jejich rukou své životy, protože jsou s nimi spolčeni - Foto:  ČTK/AP

Váleční zpravodajové podporující povstalce důvěřují rebelům a svěří do jejich rukou své životy, protože jsou s nimi spolčeniFoto:  ČTK/AP

„Je to k představitelům mé profese příliš kruté? Jsme opravdu ‚spolčeni' s rebely?“ ptá se Fisk, který pracuje jako válečný zpravodaj už od roku 1970 a o Blízkém východě napsal několik knih. 

„Spolčeni s nimi určitě jsou naši političtí vůdci – a to ze stejného důvodu, jako povstalci unášejí své oběti – kvůli penězům,“ pokračuje. Proto se britská premiérka ponižuje před sunnitskými vládci Saúdské Arábie, kteří financují džihádisty v Sýrii – doufá totiž, že v Perském zálivu získá zbrojní zakázky za miliardy liber. 

Britský parlament tento týden debatoval o těžkém údělu lékařů, sester, zraněných dětí a civilistů v Aleppu. Absurdní chování britské vlády ale způsobilo, že na naše politováníhodné nářky nebude nikdo brát nejmenší ohled. I to se musí stát součástí příběhu, uzavírá svůj komentář pro list Independent válečný zpravodaj Fisk. 

Autor:  Miroslav Tomek
Pořad: Svět ve 20 minutách  |  Stanice: ČRo Plus
Čas vysílání: pondělí-pátek 19:10; sobota a neděle 14:10 (repríza 06:07)  |  Délka pořadu: 20 minut  
 

Nové články v rubrice

Sledujte nás

Radiofórum

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace