Podaří se restartovat rusko-gruzínské vztahy? Pomohou embrya myší ve vesmíru léčit artrózu?

1. březen 2013

Prvním březnem začíná vysílání stanice Český rozhlas Plus. Na nové začátky a starty se proto zaměří i dnešní výběr článků ze zahraničních zpravodajských serverů. Zjistíme, jak reflektují pokus o restart rusko-gruzínských vztahů, novou vesmírnou misi SpaceX, která na oběžnou dráhu přepraví nevšední zásilku, nebo zahraniční cestu barmského prezidenta, jež si klade za cíl otevřít novou kapitolu v dějinách politiky této východoasijské země. Nejprve ale shrneme spekulace zahraničních médií o tom, kdo se stane novou hlavou katolické církve.


Hledání nového papeže

Kdo z členů konkláve vystřídá ve funkci Benedikta XVI., ví jen Bůh. Novináři už ale vědí, kdo se novým papežem nestane. New York Times připomínají, že britský kardinál Keith O'Brien se dobrovolně vzdal účasti na konkláve, a tím i možnosti být zvolen. Jako důvod označil obvinění, že se měl spolu s několika dalšími kněžími dopustit „nevhodného jednání“, i když sám toto nařčení odmítá. Z kardinálů nebyl jediný, kdo musel čelit nařčení ze sexuálního skandálu, pouze O'Brien ale z klání o papežský úřad odstoupil.

Německý Spiegel dodává, že dalším, který se konkláve nezúčastní, bude indonéský kardinál. Ten se omluvil ze zdravotních důvodů. Spiegel tak na svých internetových stránkách nabízí interaktivní galerii s portréty všech zbývajících 115 kardinálů, kteří zůstávají ve hře.

Odcházející papež Benedikt XVI. se ve Vatikánu rozloučil s kardinály. Právě ti budou vybírat jeho nástupce

Rozvojový svět podle Christian Science Monitoru doufá, že nový papež bude pocházet z Asie, Afriky nebo z Latinské Ameriky. Důvody jsou nasnadě: Latinská Amerika je domovem 40 procent římských katolíků, Brazílie je největší katolickou zemí na světě.

Eurocentrický Vatikán by tak mohl vyslat věřícím jasný signál, že si přeje mít novou hlavu církve z oblasti, kde se ke katolicismu hlásí tři čtvrtiny obyvatel. Pojďme se tedy podívat, o kterých favoritech píšou média v Latinské Americe.

Brazilský server Estado de minas přináší jména pěti mužů: Odilo Scherer – třiašedesátiletý arcibiskup ze São Paula, největší diecéze v Latinské Americe. Je považován za stoupence středně konzervativního proudu.

Claudio Hummes – emeritní osmasedmdesátiletý arcibiskup ze São Paula, proslulý teolog, který byl oblíbený mezi lidmi i během vojenské diktatury.

Joao Braz de Aviz – pětašedesátiletý bývalý brazilský arcibiskup, známý pro svou blízkost k náboženským komunitám po celém světě, ve Vatikánu pracuje od roku 2011.

Mezi dalšími kandidáty na novou hlavu římskokatolické církve bude i Jorge Mario Bergoglio, argentinský kněz, arcibiskup z Buenos Aires, který byl v roce 2005 při poslední volbě papeže vedle Josefa Ratzingera favoritem. Jeho pokročilý věk sedmasedmdesáti let ale může být překážkou.

Honduraský kardinál Andres Rodriguez Maradiaga

Jako posledního zmiňuje server Estado de minas Óscara Andrése Rodrígueze Maradiagu – sedmdesátiletého arcibiskupa z Hondurasu, který podle článku ztratil svou popularitu po roce 2009, když se postavil proti tehdejšímu prezidentovi Manuelu Zelayovi.

Odcházející Benedikt XVI. svým rozhodnutím dobrovolně opustit úřad šokoval veřejnost. Něco podobného se nestalo téměř 600 let, poslední papež, který rezignoval, byl Řehoř XII. v roce 1415. V novodobé historii tedy neexistuje žádný precedens, jak nakládat s papežem, který na svou funkci rezignoval. Nelze než spekulovat o tom, jaký vliv bude mít Josef Ratzinger na volbu nového papeže.

Mexický server The News konstatuje, že ať už na místo Benedikta XVI. nastoupí kdokoli, převezme Vatikán poznamenaný skandály jako Vatileaks nebo zneužívání dětí kněžími v Evropě i ve Spojených státech.


Restart rusko-gruzínských vztahů

Problematika rusko-gruzínských vztahů sahá do hluboké minulosti. Posledním letopočtem, který se krví zapsal do historie obou států, byl srpen 2008, kdy kvůli Jižní Osetii vygradoval konflikt mezi Moskvou a Tbilisi. Diplomatické kontakty se podařilo obnovit díky loňským vládním změnám v Gruzii, kde v parlamentních volbách v říjnu zvítězila Ivanišviliho koalice Gruzínský sen. Ta porazila Sjednocené národní hnutí prezidenta Michaila Saakašviliho, který prosazoval tvrdý postup vůči Kremlu a jeho vztahy s ruským vedením byly fakticky nulové.

Představitelé zemí se po delší odmlce oficiálně setkali v lednu letošního roku na Světovém ekonomickém fóru ve švýcarském Davosu. Novou kapitolu vzájemných vztahů by mohlo otevřít i dnešní setkání ruských a gruzínských špiček v Praze. Gruzínský zvláštní vyslanec pro vztahy s Ruskem, Zurab Abašidze, a ruský náměstek ministra zahraničí, Grigorij Karasín, si vytkli za cíl diskutovat o obnovení hospodářských, dopravních, humanitárních a kulturních vazeb.

Nebude to ale vůbec snadné, protože jak připomíná agentura RIA Novosti, Moskva už v pondělí deklarovala, že se chce tématu separatistických republik Abcházie a Jižní Osetie na pražském setkání rozhodně vyhnout. Karasín projevil zájem o normalizaci vztahů s Gruzií v těch oblastech, ve kterých o to bude gruzínská strana stát. Gruzínská ministryně zahraničí Maya Pandzikidze přitom v únoru uvedla, že pokračující okupace gruzínského území Ruskem je ohrožením národní a evropské bezpečnosti a překážkou plnohodnotných diplomatických vztahů mezi oběma zeměmi.

Od nástupu Ivanišviliho k moci se vztahy mezi oběma zeměmi vracejí do normálu jen pomalu. Zatím probíhají rozhovory především o dovozu zboží. Jak informuje ruský deník Kommersant, v Gruzii tento týden působí šestice inspektorů ruské organizace pro ochranu spotřebitelů RosPotrebNadzor. Jejich úkolem je zjistit, zda už pominuly důvody, pro které v roce 2006 zakázali dovoz gruzínského vína. Zajímavé je, jak návštěvu kontrolorů reflektují ruská a jak gruzínská média.

Vítěz gruzínských voleb Bidzina Ivanišvili

Gruzínský server Civil Daily News Online uvádí, že podle tamní asociace vinařů o vstup na ruský trh usiluje 80 značek vín. Jejich snahu přijetím delegace inspektorů ve středu podpořila i hlava gruzínské ortodoxní církve, patriarcha Ilja II, který prohlásil, že návrat gruzínských minerálních vod a vín na ruský trh napomůže normalizaci vzájemných nelehkých vztahů.

Ruský list Kommersant oproti tomu zdůrazňuje kritický postoj prezidenta Saakašviliho, kterému návštěva kontrolorů připomínala Gogolovu hru Revizor: „Všichni stáli v pozoru a třesoucíma se rukama nalévali revizorům do sklenic s vystrašeným pohledem v očích. My ale víme, na co slyší ruský úředník – stačí mu do kapsy strčit pár drobáků.

Do Ruska míří například také bavorská slanina nebo párky. Neslyšel jsem nikdy o tom, že by bavorští řezníci do svých provozů poníženě pouštěli kontrolory a vítali je slovy: ,Bitte, bitte, Russischen auditor‘,” cituje Kommersant gruzínského prezidenta.


Barmský prezident na historicky první návštěvě Evropy

Když irský novinář Fergal Keane naposledy pobýval v jednom z hotelů největšího barmského městě Rangúnu, vydával se za prodejce vodních filtrů. Bylo to v roce 2007, Aun Schan Su Ťij byla v domácím vězení, tajná policie byla všude a zahraniční novináři v Barmě rozhodně nebyli vítáni. Keane si nedokázal představit, že by jeho příští návštěva hotelu mohla být součástí prvního barmského literárního festivalu – skromného, ale silného znamení, že v zemi se demokratické reformy daly do pohybu. Jeho slova otiskují Financial Times.

Literárního festivalu se účastnila i vůdkyně opozice Su Ťij. V roce 2010 propuštěná z domácího vězení, v roce 2012 zvolená do parlamentu a v únoru 2013 patronka akce, která přilákala na 130 barmských spisovatelů a více než tucet světových autorů. Barmský spisovatel a novinář Pe Myint označil festival za znamení přechodu k demokracii a svobodě projevu.

Podle Su Ťij to byla právě literatura, ke které se utíkala, když jí bylo nejhůř během jejího téměř dvacetiletého domácího vězení. Čtení knih jí pomohlo zůstat v kontaktu s okolním světem. Nejvíce obdivovala postavy z románů George Elliotové, které se držely svých zásad, i když jejich myšlenky zrovna takříkajíc nešly s dobou. Z dalších jmenovala například Jeana Valjeana, bývalého trestance a hrdinu Bídníků Victora Huga.

Proslulá barmská disidentka Aun Schan Su Ťij

O obrodu Barmy na poli diplomacie se v těchto dnech snaží prezident Thein Sein na své historicky první cestě po Evropě. V čele Barmy stojí Sein od února 2011, kdy byl po třiadvaceti letech vlády vojenské junty obnoven post prezidenta. Jak píše server BBC, od jeho návštěvy starého kontinentu se očekává upevnění bilaterálních vztahů s jednotlivými zeměmi a zahájení diskuse o reformě a transformaci Barmy.

Jako vůbec první zemi navštívil včera Thein Sein Norsko, informuje o tom barmský zpravodajský server Irrawaddy. Podle jeho korespondenta si prezident vybral Norsko jako první zastávku proto, že tamní vláda přispěla k rozvoji barmského vzdělávání a podpoře životního prostředí. Prezident se kromě premiéra Jense Stoltenberga sešel v Oslu také se členy barmské komunity a přesvědčoval je, aby se vrátili do své rodné země. Poděkoval také norské vládě za odpuštění dluhu, který v přepočtu na americké dolary činil 527 milionů. Po Norsku bude Thein Sein pokračovat v evropském turné ve Finsku a Rakousku.

Podle serveru Vienna Online se barmský prezident v neděli setká se svým rakouským protějškem Heinzem Fischerem a kancléřem Wernerem Faymannem. Kromě ekonomických a domácích problémů by měli diskutovat také otázky lidských práv. Ve hře je také spolupráce s Kremžskou univerzitou, která by mohla v Barmě otevřít školu cestovního ruchu.

Cesta Thein Seina má po návštěvě Německa skončit 8. března v Itálii. Jakkoli idylický se může jeho výlet po Evropě zdát, BBC připomíná, že Barma čelí vážným problémům, které zůstávají nevyřešeny a které nemohou nebýt součástí rozhovorů s nejvyššími představiteli evropských států.

Před dvěma měsíci barmská vojska zaútočila na severovýchodu země na povstalce z etnické menšiny Kačinů. Ohrozila tím mírovou iniciativu, jejíž součástí jsou rozhovory s barmskými menšinami. Jiný etnický konflikt v západním Rakhinském státě má za následek vysídlení více než 100 000 muslimských Rohingů. Jak Thein Sein zareaguje na tyto otázky během své cesty po Evropě, bude mít vliv na ochotu hostitelských zemí, se kterou nahradí sankce tolik potřebnou pomocí a investicemi do barmské ekonomiky.


Budou embrya myší z vesmíru léčit artrózu?

Na dnešek byl naplánován start další soukromé nákladní mise k Mezinárodní vesmírné stanici. Raketa Falcon s lodí Dragon, postavená kalifornskou firmou SpaceX, by měla z floridského mysu Canaveral dorazit k laboratoři na oběžné dráze den po startu.

Jak píše Huffington Post, Dragon má na stanici dovézt asi 550 kg materiálu a na Zemi by se měla vrátit 25. března, kdy se očekává její dopad do vod Tichého oceánu s tunou experimentálních vzorků na palubě. Tento let bude druhou cestou soukromé dopravní společnosti, která smluvně pracuje pro americkou NASA.

SpaceX ale není jedinou společností, kterou NASA oslovila. Smlouvu na zásobování Mezinárodní vesmírné stanice má od prosince 2008 také společnost Orbital Sciences. Zatímco SpaceX demonstrační fázi svého programu pro ISS úspěšně uzavřela zkušební misí Dragonu ke stanici vloni v květnu a v říjnu zahájila rutinní zásobování stanice, Orbital se plnění svých slibů zatím pomalu ale jistě přibližuje.

NASA se rozhodla ve výrobě vesmírných plavidel sponzorovat ještě firmu Boeing a její projekt CST-100 nebo společnost Sierra Nevada a její Dream Chaser. Americký Národní úřad pro letectví a vesmír doufá, že nejpozději v roce 2017 alespoň jedno z těchto plavidel začne sloužit k přepravě astronautů na vesmírnou stanici. Do té doby budou Spojené státy závislé na vesmírné taxislužbě ruské kosmické lodi Sojuz.

Americká kosmická loď Dragon společnosti SpaceX

O zajímavém nákladu lodi Dragon, která by měla doletět k Mezinárodní vesmírné stanici, informuje server New Scientist. Na oběžnou dráhu totiž kromě jiného míří zmrzlé myší embryonální buňky.

Cílem experimentu je vystavit buňky vesmírnému záření. Po návratu na Zemi se potom vědci pokusí z těchto kmenových buněk vytvořit živé myši. Tyto výzkumy autoři článku považují za základní kameny nové vědecké disciplíny – vesmírné biologie.

Takaši Morita z Městské univerzity v Ósace chce tímto pokusem přijít na kloub problémům, které zaznamenali vědci u astronautů i zvířat pobývajících na vesmírné stanici. Po jejich návratu na Zemi u nich bylo odhaleno poškození červených krvinek, imunitního nebo reprodukčního systému. Za vším by mohla být nízká gravitace v kombinaci s vysokou radiací z vesmírného záření.

Morita a jeho tým se prostřednictvím pokusů na myších snaží zjistit, jak by člověk reagoval na dlouhodobý kosmický let. Třeba ten na Mars, který má podle serveru trvat 501 dní a je plánován na rok 2018. Panují obavy, že dlouhodobá expozice záření může vést k neplodnosti a ke vzniku rakoviny.

Julie Robinsonová, vědecká pracovnice NASA pro Mezinárodní vesmírnou stanici, očekává boom v oblasti výzkumu vesmírné biologie. Schopnost provádět další experimenty v kosmu by podle ní v budoucnu mohla zajímat farmaceutické i jiné společnosti a za několik let by se tak mohl kosmický prostor otevřít pro nové průmyslové odvětví. Robinsonová doufá, že studium kmenových buněk ve vesmíru také povede ke zlepšení léčby tady, na Zemi. Zdá se totiž, že při nízké gravitaci kmenové buňky rostou rychleji.

Výroby přípravků na tomto principu už se chopil tým vedený Luisem Yugem z Hirošimy. Ten připravuje klinický výzkum, který lidem postiženým artrózou kloubů nabídne léčbu kmenovými buňkami kostí nebo svalové hmoty připravenými při nízké gravitaci.

autor: Karel Kratochvíl
Spustit audio