Polsko bude spolurozhodovat o Evropě, Francie neskrývá zklamání z Německa

V Paříži jen těžko skrývají zklamání z koaliční smlouvy dojednané mezi německými konzervativci z CDU a CSU a sociálními demokraty z SPD. „Dvourychlostní Evropa se kvůli ní pomalu stává minulostí a z Macronovy reformy eurozóny zůstávají jen symboly,“ píše v komentáři k poslednímu vývoji v Německu polský deník Rzeczpospolita.

Emmanuel Macron podle něj na tento den čekal už od května. Bez nové německé vlády přece nemohla být řeč o realizaci jeho plánu na obnovu Evropy, který pro eurozónu počítal i s vytvořením zvláštního rozpočtu, parlamentu a funkce ministra financí.

Oživení plánu

„Prezident Macron se nechal v úzkém kruhu svých spolupracovníků slyšet, že pokud budou ve vládní koalici liberálové z FDP, jeho plán je mrtvý. Teď alespoň ožil. Ale smlouva o velké koalici Macrona stejně nemile zaskočila,“ myslí si Yves Bertoncini, ředitel pařížského Institutu Jacquesa Delorse (IJD).

Připouští, že německá koaliční smlouva o rozsahu 177 stran začíná obecným apelem k budování silné Evropy a oživení partnerství s Francií. Ale hned poté následuje zvláštní odstavec o strategickém významu německých vztahů s Polskem.

Země de facto vedená Jarosławem Kaczyńským a již dva roky neustále kritizovaná Paříží a dalšími západními státy se nečekaně ocitla na stejné úrovni jako Francie Emmanuela Macrona, který vystupuje jako obnovitel integrace. A co víc: v dokumentu nejsou ani jednou zmíněné ani Itálie ani Španělsko, s nimiž se francouzský exprezident Hollande kdysi snažil postavit do čela „velké unijní čtyřky“.

Počet řádků jako útěcha

Šok mezi francouzskými diplomaty je podle Bertonciniho tak velký, že se utěšují tím, že je Varšavě ve smlouvě věnováno méně řádek než Francii a že odstavec o Francii v textu předchází odstavci o Polsku.

Nicméně tato podoba dohody, kterou si bezesporu prosadila Angela Merkelová výměnou za to, že přenechala SPD klíčová ministerstva financí a zahraničí, znamená, že Paříž může zapomenout na budování „malé Unie“ v rámci eurozóny. „Berlín už se postará, aby všechny významné unijní projekty byly realizované v rámci společenství všech 27 zemí,“ dočteme se v polském listu.

„Z Macronova reformního plánu zbydou jen technické a symbolické změny. Místo vlastního rozpočtu se budou muset země eurozóny spokojit jen se zvláštní rozpočtovou kapitolou a z vlastního parlamentu valutové unie zbyde jen zvláštní podvýbor v Evropském parlamentu,“ předvídá Yves Bertoncini.

Do středu Evropy

Komentátor Rzeczpospolity Jędrzej Bielecki se zamýšlí také nad rolí, která z vyjednané koaliční smlouvy vyplývá pro Polsko. Němci se podle něj rozhodli přiznat Varšavě takový význam hlavně proto, že chtějí zůstat ve středu Evropy a ne se znovu stát jejím pohraničím. Pro Berlín je to nicméně běh na dlouhou trať, takže přemýšlí v intencích Polska po Kaczyńském.

Emmanuel Macron (leden 2016)

„Jean-Claud Juncker opakuje po Janu Pavlovi II., že sjednocená Evropa musí dýchat dvěma plícemi – západní a východní. A totéž si myslí Němci. Je to věc, kterou si Francie příliš neuvědomuje. Musíme to ještě dohnat,“ přiznává ředitel Delorsova institutu Bertoncini.

Ještě dále ve svých úvahách nad německou koaliční smlouvou zachází další komentátor listu Rzeczpospolita Jerzy Haszczyński. Domnívá se, že se z Polska stal partner zvláštního významu, bez kterého je reforma Evropské unie nemožná. Společně s Německem a Francií budou pracovat na strategii, díky které dokáže Unie obstát ve světové hospodářské a inovační konkurenci. V tomto smyslu se podle něj jedná o zmrtvýchvstání Výmarského trojúhelníku.

Poláci za to podle komentátora vděčí především úpornosti Angely Merkelové, která již před dvěma lety napsala polskému prezidentovi Andrzeji Dudovi, že za blízkost obou zemí je třeba poděkovat především ochotě Polska ke smíření a partnerství s Němci nehledě na nepředstavitelná zvěrstva spáchaná nacisty za druhé světové války.

Mírnění nadšení

Haszczyński však zároveň nadšení Poláků mírní. Poukazuje na to, že německá ministerstva financí a zahraničí budou řídit politici SPD, strany, která má daleko k porozumění polským zájmům – počínaje těmi energetickými a konče bezpečností a vztahy s Ruskem.

Zdali Sigmar Gabriel a Olaf Scholz jsou či nejsou politickými následníky patriarchy SPD Gerharda Schrödera a zda budou schopní skoncovat s náklonností ke Kremlu, to se podle něj ukáže nejpozději při rozhodování o stavbě plynovodu Nord Stream 2.

Nabídku, kterou Polsko dostalo v koaliční smlouvě, prý každopádně nesmí promarnit. „Premiér Morawiecki musí při plánované návštěvě Berlína potvrdit připravenost Polska hrát aktivní roli při řízení Unie a oživování Výmarského trojúhelníku. Němci jsou skutečně naším největším spojencem a partnerem v Evropě,“ podotýká Jerzy Haszczyński v deníku Rzeczpospolita.

autor: Jan Machonin
Spustit audio