Přestane být Boris Johnson showmanem a změní se ve státníka?

Píše v komentáři pro londýnské Timesy Rachel Sylvesterová.

Namísto uzurpátora Macbetha ale jede podle vzoru hlučného, obhroublého a nezodpovědného rytíře Falstaffa. Problém je podle listu v tom, že Johnson by se měl podle vzoru Shakespearova Jindřicha IV. rozejít se svou minulostí a jednat jako následník trůnu.

Zatím mu vycházela spíše sázka na šaškovství a uvolněné manýry. Jenomže referendum podle Timesů postavilo všechny dosavadní jistoty na hlavu, a platí to i pro Borise. Enfant terrible Konzervativní strany, libující si v porušování všech možných pravidel, nyní musí najít cestu z chaosu k řádu. Po rasistickém útoku na polské komunitní centrum už končí legrace. Boris Británii poslední měsíce přesvědčoval, aby opět převzala kontrolu nad svým osudem – tak to teď musí udělat sám.

Přitom je stále zřejmější, že stoupenci brexitu doopravdy nepočítali s tím, že Británii ze svazku Evropské unie vytrhnou. Nemají plán, a Johnsonův sloupek v pondělním Daily Telegraphu obsahoval tolik proevropských postojů, že není nakonec jasné, jak moc si uvědomuje důsledky svého jednání.

Vládnout znamená volit

Například slíbil, že Británie bude mít nadále svobodný přístup na společný evropský trh. Také tvrdil, že Britové budou moci dál pracovat v zemích Evropské unie, bydlet tam a kupovat domy. Současně prý Británie převezme kontrolu nad svou imigrační politikou. Podle Timesů je to zcela nesmyslné tvrzení. Země Evropské unie výhody svého členství Británii zadarmo nedají ani náhodou. Johnson také napsal, že kampaň před referendem nebyla zaměřena protiimigračně, ačkoli sám strach z milionů tureckých přistěhovalců úspěšně přiživoval. „Zdá se, že jeho vlastní představa o brexitu představuje mix odtržení i setrvání v Evropě,“ myslí si komentátorka Timesů.

Problém je v tom, že vládnout znamená volit a rozhodovat se mezi alternativami. Příští premiér nemá nárok na to, aby se takovým dilematům vyhýbal. Boris Johnson se přitom snaží současně cválat na dvou koních, kteří míří velmi odlišnými směry. Referendum neodhalilo pouze to, jak moc je Británie rozdělena generačně a majetkově či regionálně, na venkov a velká města, ale i to, jak moc jsou rozdělení stoupenci brexitu. Jsou mezi nimi nostalgikové, snící opět o britském impériu či snad dokonce o světě pirátů sira Drakea, kteří plenili španělské zlaté galeony, a nesmírně tím násobili bohatství anglické koruny. Ale jsou tam i tradicionalisté, kteří by nejraději vytáhli padací mosty a nechali svět za branami.

Skupina ponížených, odstrčených a chudých

Boris Johnson i ministr spravedlnosti Michael Gove jsou coby hlavní protagonisté kampaně Vote Leave, tedy „Volte odchod,“ zaměření globálně. Vzhlížejí k Číně, Brazílii a Spojeným státům. Jenže v referendu vyhrála i druhá skupina „ponížených, odstrčených a chudých“, která globalizaci a imigraci nenávidí. Politici se sice snažili tomuto xenofobnímu proudu vyhýbat, ale v kampani to dost dobře nešlo. Byl všudypřítomný.

Podle Timesů nicméně Johnson zůstává hlavním kandidátem na převzetí premiérského úřadu. I jeho protivníkům ale vadí jeho nepředvídatelné vystupování. „Vůči premiérovi se zachoval podle. Neprojevil ani špetku loajálnosti,“ řekl nejmenovaný ministr.

Tábor brexitu přitom už musel couvnout od svých tvrzení, že týdně přibude do zdravotnictví 350 milionů liber a že se sníží DPH na účty za elektřinu. „Odchod z EU nirvánu nezařídí a Johnson a Gove teprve zjistí, jak moc se umějí chudí hněvat, když je politici podvedou. Takže nakonec není vyloučeno, že se premiérkou stane konzervativní ministryně vnitra Theresa Mayová z Cameronova tábora. „Tak trochu železná lady a dcera anglikánského duchovního bude možná na imigranty přísnější, než šéf kampaně za brexit,“ píší Timesy. Borisův diletantský liberalismus je zcela bezzásadový, a Mayová mu nakonec může křeslo v Downing Street vyfouknout.

Jiní mají vážné pochybnosti o Johnsonových motivech. Podle některých poslanců Konzervativní strany kalkuloval s tím, že v referendu prohraje, ale zajistí si výhodnou pozici ve straně. Pokud tomu tak bylo, teď se mu plány sesypaly. „Je zcela nedůvěryhodný. Můžete se spolehnout jen na to, že vás podrazí,“ říká o poznání drsněji jiný Johnsonův stranický kolega. „Snaží se vystupovat jako autentický politik, ale to je jen maska podvodníka,“ říká další.

Nepochybně jde o charismatickou osobnost, která umí rozesmát voliče. Jenomže hlavní shakespearovské dějství jeho osobního dramatu ho ještě čeká. Musí dozrát ve státníka typu Shakespearova Jindřicha V. „Hrozí však, že Klaun Boris, který se na čas změnil v Hrdinného rytíře brexitu, skončí jako Boris Podrazák,“ končí komentář Timesy.