Proč chtělo Rusko pomoci Donaldu Trumpovi ke zvolení? Podobá se Putinovi
Nejstarší syn prezidenta Spojených států amerických Donalda Trumpa – Donald Trump mladší – zveřejnil svou emailovou komunikaci týkající se schůzky s ruskou právničkou, údajně napojenou na ruskou vládu. Moskva jakékoli spojení odmítá.
Přesto aféra související s probíhajícím vyšetřováním ruského ovlivňování amerických voleb hýbe politickou scénou v zámoří. Situaci se v redakčním komentáři věnuje americký deník Washington Post.
Donald Trump mladší ve svém emailu napsal, že se mu myšlenka získat pomoc v předvolební kampani „líbí a je jí nadšený“.
V této souvislosti se opět ukázalo, že Rusko je ve vztahu ke Spojeným státům nepřátelská mocnost. To je pravda, ale co to znamená, ptá se americký list v úvodu svého komentáře.
Tuto otázku se vyplatí znovu a pečlivě prozkoumat, odpovídají autoři sobě i svým čtenářům. Protože odpověď má hodně co do činění s tím, co ruský prezident Vladimir Putin získal zasahováním do amerických prezidentských voleb v roce 2016.
Nic osobního
„Nepřátelská mocnost“ v tomto případě neznamená, že se Rusko a Spojené státy chystají do války. Teoreticky by se totiž jejich zájmy neměly ani moc rozcházet. Jedná se o dvě kontinentální mocnosti na opačných stranách světa, které se obě obávají islámského terorismu. A vzhledem ke své poloze mezi sebou nemají teritoriální spory. Ačkoli i to může tání arktického ledu změnit, dočteme se v redakčním úvodníku listu Washington Post.
To, co dělá z Ruska nepřátelskou mocnost, je příklon jeho prezidenta Vladimira Putina k hodnotám, které jsou v protikladu k tomu, co bylo – přinejmenším dodnes – základem hodnot amerických. Ruský prezident upřednostňuje sféry vlivu před právem na sebeurčení států a národů. Upřednostňuje korupci před transparentností. A není mu cizí ani potlačování demokracie a jejích společenských a politických procesů.
Antipatie ruského prezidenta vůči Hillary Clintonové nebyla motivovaná její osobností. Tato antipatie vycházela z toho, že kandidátka nominovaná na post americké prezidentky demokratickou stranou obhajovala hodnoty, které by mohly ohrozit Putinovu vládu a hodnotový kodex, který je ruskému prezidentovi vlastní, soudí americký deník.
Pro občany Spojených států je někdy těžké pochopit, jak velká propast dělí jejich zemi a Rusko. Protože prezident Putin si ponechal nástroje demokracie, které se často mění v past pro politiky toužící po neomezené moci. Tedy volby a v nich zvolený parlament.
Hlavně se udržet u moci
Obě tyto demokratické instituce ale Vladimir Putin učinil v podstatě bezvýznamnými. Stejně tak, jako se zbavil většiny nezávislých médií a odstranil skoro veškerou politickou opozici, která by jej mohla potenciálně ohrozit, pokračuje Washington Post.
Stát a veškeré jeho nástroje teď slouží prezidentu Putinovi a jeho přátelům a podporovatelům, kteří se také zpravidla stali velice bohatými lidmi. Když se lidé pokoušejí odhalit korupci, jsou uvězněni nebo zabiti. Nebo obojí, jak se stalo v případě Sergeje Magnitského.
První otázkou pro Vladimira Putina tak není: „Je to dobré pro Rusko?“ Ale spíše: „Pomůže to mému režimu přežít?,“ myslí si autoři redakčního komentáře amerického deníku Washington Post. A uvádějí případ Ukrajiny.
Nebezpečný ukrajinský příklad
Podle nich je velmi užitečný pro pochopení uvažování vládce Kremlu. Ukrajina byla stejně jako Rusko součástí Sovětského svazu. Jedná se o zemi velikosti Francie, která leží mezi Ruskem a zbytkem Evropy. Když se začala pohybovat po trajektorii vedoucí k větší demokracii, prezident Putin se cítil ohrožený ve dvou ohledech.
Za prvé, demokratická Ukrajina by nebyla tak přístupná pro korupčníky a po moci a penězích lačnící politiky a zbohatlíky jako Ukrajina ovládaná oligarchy a jejich strukturami. Za druhé, pokud by demokratická Ukrajina prosperovala, mohla by obyvatelům Ruska sloužit jako inspirace pro nebezpečné nápady.
A kandidátka na prezidentku Clintonová v pozici americké ministryně zahraničí demokratické aspirace Ukrajiny podporovala. Vladimir Putin zemi napadl, uchvátil část jejího území a spustil hrozivou občanskou válku. Která ve svém důsledku pomáhá udržet Ukrajinu daleko od naděje na hospodářskou prosperitu a obecné zlepšení situace v zemi.
Možná je pravda, že kampaň prezidenta Putina založená na útocích počítačových hackerů a záplavě zkreslujících falešných zpráv byla zahájena z prostého důvodu: Prostě jako snaha poškodit pověst kandidátky Clintonové na cestě do Bílého domu. Nebo to mohla být snaha způsobit, že demokratický proces vypadá jako odporná a špinavá věc.
Trump se podobá Putinovi
Ale v průběhu svého snažení si ruský prezident musel uvědomit, že politika Donalda Trumpa je v souladu s jeho hodnotami více, než by se kdy odvážil od nějakého amerického kandidáta očekávat.
Donald Trump znevážil demokratické spojence a aliance, a zároveň vyjádřil obdiv k nejrůznějším diktátorům. Zdálo se, že je ochoten směšovat soukromé podnikání s veřejnými povinnostmi v netušených rozměrech. A současně do veřejných funkcí přivádět členy své rodiny ve stylu středoasijského císaře, píše Washington Post.
V domácí politice Donald Trump zaujal stanoviska podobající se kremelskému vládci mimo jiné znevažováním svobody médií nebo nedostatečným odsouzením násilností, které doprovázely shromáždění jeho podporovatelů. A svými slovními výpady vůči muslimům, Mexičanům a jiným lidem, které vnímal nebo vylíčil jako zkrachovalce a osoby na okraji společnosti.
Takže i když Donald Trump junior, nejstarší syn současného prezidenta, mohl vidět výhodu v tom, přijmout pomoc od Ruska a jeho údajných emisarů, Rusko by jistě vidělo vlastní výhodu v případě, že takovou pomoc nabídne.
Hodnoty, které vyznává prezident Putin jsou totiž vůči americkým hodnotám v protikladu. Ale ruský diktátor měl dobré důvody doufat, že nebudou v protikladu k hodnotám vlády Donalda Trumpa, uzavírá deník Washington Post svůj redakční úvodník.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.