Protesty v Černé Hoře mají dvě příčiny: chudobu a nejdéle vládnoucího autokratického vůdce v Evropě

Milo Djukanovič autokraticky vládne v Černé Hoře 26 let, což z něj dělá nejdéle vládnoucího politika v Evropě - Foto: Wikimedia Commons,  Robert D. Ward,  U.S. federal government, Public domain

Milo Djukanovič autokraticky vládne v Černé Hoře 26 let, což z něj dělá nejdéle vládnoucího politika v EvropěFoto: Wikimedia Commons, Robert D. Ward, U.S. federal government, Public domain

Už měsíc bez valného zájmu zahraničních médií trvají v Černé Hoře protivládní protesty. Pestrá směsice lidí, která se na náměstích schází, má společnou jednu věc – odpor proti osobě premiéra Mila Djukanoviče.

Na stránkách serveru Balkanist vysvětluje svůj odpor k Djukanovičovi jeden z mladých aktivistů Fedja Pavlovič. 

Černá Hora je podle něj především mafiánským státem, který stvořil právě Djukanovič. Ten už autokraticky vládne v Černé Hoře 26 let, což z něj dělá nejdéle vládnoucího politika v Evropě. 

Od roku 1990 byl Djukanovič šestkrát premiérem, jedno období vládl jako prezident a rok až dva ovládal ze zákulisí jím dosazenou loutkovou vládu. 

Politickou kariéru začínal Djukanovič na konci 80. let jako chráněnec srbského lídra Slobodana Miloševiče. Jak aktivista Pavlovič ironicky poznamenává, když se stal Djukanovič ve 29 letech premiérem Černé Hory, bylo to vlastně jeho první zaměstnání na plný úvazek v životě. 

Čtěte také: Rusko zakázalo dovoz potravin ze čtyř nečlenských států EU

Po většinu 90. let představoval Djukanovič nejspolehlivějšího Miloševičova spojence. Proslavil se mimo jiné válečným štvaním proti Chorvatům a obhajobou politiky takzvaného velkého Srbska. 

Od roku 1990 byl Milo Djukanovič šestkrát premiérem, jedno období vládl jako prezident a rok až dva ovládal ze zákulisí jím dosazenou loutkovou vládu - Foto: Wikimedia Commons,  Lawrence Jackson,  U.S. federal government, Public domain

Od roku 1990 byl Milo Djukanovič šestkrát premiérem, jedno období vládl jako prezident a rok až dva ovládal ze zákulisí jím dosazenou loutkovou vláduFoto: Wikimedia Commons, Lawrence Jackson, U.S. federal government, Public domain

Když na Černou Horu stejně jako na Srbsko dopadly mezinárodní sankce, vyřešil ekonomické problémy ve spolupráci s italskou mafií pašováním cigaret. Přitom si přišel na pěkné jmění, které si úspěšně uložil na svých zahraničních kontech. 

V roce 1996 Djukanovič od Miloševiče zběhl. Stal se významným spojencem Západu a horlivým zastáncem evropské integrace i vstupu do Severoatlantické aliance. Ve své straně potlačil frakci, jež zůstala věrná srbskému vůdci, a upevnil si téměř neomezené postavení. 

Jak Balkanist dodává, byl to on, kdo po roce 2000 rozprodal téměř veškerý státem vlastněný průmysl. Následoval tradiční koloběh, během něhož Djukanovičovi kumpáni jednotlivé firmy ovládli, vysáli z nich peníze, přivedli na mizinu a následně je zase předali státu, ať se o ně postará. 

Výsledky byly hrozivé. Průmysl Černé Hory, jehož hodnota se ještě v roce 1998 odhadovala na 4,5 miliardy dolarů, byl následně rozprodán za zhruba 735 milionů eur. 

Ze 198 firem privatizovaných mezi lety 1998–2014 jich 176 zkrachovalo. V přímém důsledku přišla o zaměstnání čtvrtina práceschopného obyvatelstva a bída dostoupila vrcholu. 

Za čtvrtstoletí Djukanovičovy vlády bychom jen těžko našli nějakou jeho ideologickou pevnost. Od Miloševiče přešel k NATO, od slibů vytvoření „ostrova komunismu v Evropě“ se stal horlivým zastáncem neoliberalismu a trhu bez přívlastků a z vehementního odpůrce odtržení od Srbska se proměnil v hlavního zastánce suverenity Černé Hory. 

Čtěte také: První poznávací zájezdy byly velkým dobrodružstvím. Třeba v Černé Hoře jste vůbec netušili, kam jedete. Chyběly tam značky

„Djukanovič ty, kdo s ním nesouhlasí, vždy vykresluje jako podvratné živly a vlastizrádce financované ze zahraničí. Jeho strategie je sice směšná, ale nebezpečně účinná,“ říká aktivista Pavlovič. 

Černá Hora. Autor: Zirland - Foto: licence Public Domain, volné dílo

Černá Hora. Autor: ZirlandFoto: licence Public Domain, volné dílo

Nabízí se otázka, jak je možné, že všechny tyto eskapády Djukanovič v čele země přečkal. Pavlovič nabízí jednoduchou odpověď. Volby se dějí čistě pod taktovkou Djukanoviče a jeho Demokratické strany socialistů, přičemž falšování je na denním pořádku. 

Veřejný sektor, který zaměstnává více jak třetinu všech pracujících v zemi, se stal skutečnou sítí nepotismu. Práci si může získat a udržet jen ten, kdo je straně černohorského premiéra dostatečně oddán. 

Černohorské zpravodajské služby zase generují rozsáhlou databázi soukromých informací o každém voliči v Černé Hoře. Zajímají je vztahy v rámci rodiny, sexuální orientace, nemoci a mnoho dalších informací, které se mohou hodit při přesvědčování voličů. 

Nejvíce ale upevnil Djukanovičovu pozici pevný vztah s Evropskou unií. Úspěšně se mu daří vyhýbat se plnění téměř všech požadavků na reformy. Vynahrazuje je prozápadními frázemi a zatím mu to stačí. 

Ještě žádný diktátor tolik netyl z lhostejnosti a nezájmu Evropské unie, jako právě Djukanovič, zdůrazňuje na stránkách serveru Balkanist Fedja Pavlovič. 

Čtěte také: Nebojte se Černé Hory! Na rozdíl od arabských zemí je tam opravdu bezpečno, tvrdí Václav Žmolík

Protesty začaly v Černé Hoře před více než měsícem požadavkem na nové skutečně svobodné volby. Situace se vyhrotila 17. října, kdy policie použila proti demonstrantům slzný plyn. 

Kotor, Perast, Černá Hora - Foto: CC0 Public domain, Fotobanka Pixabay

Kotor, Perast, Černá HoraFoto: CC0 Public domain, Fotobanka Pixabay

Bylo by ale naivní věřit, že protivládní demonstranty vyhnala do ulic jen touha po lepší demokracii a svobodnějších volbách. Na náměstích se schází pestrá směsice lidí od prozápadní mládeže po srbskou prorusky orientovanou menšinu, které se nelíbí možnost vstupu země do NATO. 

Podle serveru Balkan Insight je ovšem jednotícím prvkem demonstrací frustrace z chudoby a nezaměstnanosti. 

„Nezajímám se o politiku, politické strany ani o integraci do EU. Jediné, co chci, je práce, která uživí mě a moji rodinu,“ říká 32letý Marko Vlahovič, který protestuje v hlavním městě Černé Hory. 

Každý osmý Černohorec žije za méně než 200 eur měsíčně. Nezaměstnanost v zemi překračuje hranici 15 procent. Na severu, který nemá přístup k moři, je ale výrazně vyšší. Celou třetinu nezaměstnaných přitom tvoří lidé s univerzitním vzděláním mladší 30 let. 

Jedním z nich je i Vladimir z města Berane. „Je mi 24 let. Když se dostal Djukanovič k moci, nebyl jsem ještě ani na světě. Nehodlám čekat další čtvrt století, než přijde někdo další a konečně něco udělá,“ říká Vladimir. 

Nové volby jsou v Černé Hoře plánovány na příští rok. Ještě v prosinci letošního roku se ale očekává, že na zasedání NATO bude Černá Hora přizvána, aby doplnila alianci. 

Podle serveru Balkan Insight ale většinu z 630.000 Černohorců nebude ani tak zajímat členství v Severoatlantické alianci, jako spíš cesta z bídy, do níž je Djukanovičova čtvrt století trvající vláda uvrhla. 

 

Uprchlíci z východní části Ukrajiny nemají právo na mezinárodní ochranu a Kyjev většině dokonce znemožnil volit. Protesty v Černé Hoře mají dvě příčiny: chudobu a nejdéle vládnoucího autokratického vůdce v Evropě. Vybíral Dušan Radovanovič.

Vložit na svůj web

Zpracováno ze zahraničního tisku. 

Pořad: Svět ve 20 minutách  |  Stanice: ČRo Plus
Čas vysílání: pondělí-pátek 19:10; sobota a neděle 14:10 (repríza 06:07)  |  Délka pořadu: 20 minut  
 

Nové články v rubrice

Sledujte nás

Radiofórum

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2018 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace