Proti lídrům španělských Podemos vystoupily jejich bývalé partnerky. Slibují decentralizaci a více žen v politice

„Bylo to svěží, neotřelé, nové, srozumitelné – a přesto také nějakým zvláštním způsobem přihlouplé,“ píše britský deník Guardian. Symbolika byla přitom jasná – kandidáti strany se představovali v hezky zabydleném domácím prostředí coby představitelé moderní, energické a komunikativní strany. Exploze mladistvé barevnosti nápadně kontrastovala s potemnělým světem tradiční španělské politiky.

Voliči zůstali věrni tradičním stranám

V předvečer červnových voleb, druhých za šest měsíců, vedení Podemosu neočekávalo nic než skvělý výsledek. Hnutí se spojilo se Sjednocenou levicí a komunisty a čekalo se, že coby Unidos Podemos dokonají převzetí sociálnědemokratické voličské základny a nahradí Španělskou socialistickou stranu coby hlavní síla na levici.

Až do prvních průzkumů mezi voliči odcházejícími od uren v neděli večer 26. června se sorpasso neboli „předběhnutí“ bralo jako hotová věc. Jenomže za pár hodin bylo vše v troskách. Strana Podemos přišla o milion hlasů a Španělsko nadlouho o vládu.

„Od té doby řeší stoupenci stranického šéfa Pabla Iglesíase pořád dokola jedinou otázku. Jak je možné, že strana, která vtrhla do politiky na vlně všeobecné nespokojenosti a měla zničit 40 let existující zavedený systém dvou stran, tak spektakulárně selhala?,“ ptá se Guardian.

Odpovědí je několik. Možná se španělští voliči vyděsili anglického brexitu, který předběhl jejich volby jen o tři dny. Proto se vrátili pokorně do náruče obou starých, prověřených stran. Anebo je možné, že Iglesíasovi nevyšel pokus oslovit středové voliče. A když odložil revoluční rétoriku, zmátl a odehnal od sebe mnoho svých příznivců.

Logo|foto:Český rozhlas

Nyní Podemos ještě více brzdí boj o ovládnutí stranické centrály v Madridu, kde se strana zrodila. Na jedné straně stojí sedmatřicetiletá Tania Sánchezová, která společně se zastupitelkou Ritou Maestreovou usilují o návrat do čela místní organizace. Slibují decentralizaci, více žen v politice a přátelštější tvář strany.

„Nejsme zhrzené expřítelkyně!“

Proti nim stojí 37letý Pablo Iglesías a 32letý Íñigo Errejón – pikantní je, že Iglesías žil se Sánchezovou a Errejón s Maestreovou, což dámy donutilo vydat prohlášení, podle něhož nevystupují v politice coby zhrzené expřítelkyně, a nepotřebují muže, aby jim pomáhali.

Iglesías se Sánchezovou ukončil známost v březnu, a museli to dokonce veřejně komentovat na sociálních sítích. „Přáli bychom si, aby soukromí zůstalo soukromím, ale naneštěstí to pro nás není možné. Takže dáváme na vědomí, že už spolu nechodíme,“ sdělil tehdy hvězdný pár protestního hnutí.

Rita Maestre y Tania Sánchez: la sombra de Lady Macbeth https://t.co/DGfgYm8RWa pic.twitter.com/DI9ZECR07J

— La Vanguardia (@LaVanguardia) 18. září 2016

Pokud mezi nimi panovaly vřelé vztahy, je to dávno minulostí. Iglesías oběma ženám vzkázal, že zná „daleko lepší kandidáty“. Ovšem napětí panuje i mezi Iglesíasem a Errejónem. Iglesías se podle Guardianu spojil s radikální levicí a hovoří silně marxistickým jazykem, zatímco Errejón připomíná spíše populistického politika latinskoamerického střihu, jaké známe z Bolívie či Ekvádoru.

Zkouška z politické dospělosti

Otázkou je, jak moc další volby Podemosu uškodí – podle průzkumu španělského deníku El País si další volby na Vánoce nepřeje 71 procent respondentů, a 58 procent Španělů viní z politického patu všechny parlamentní strany.

Politolog a poradce Antonio Barroso je přesvědčen, že nynější vnitřní spory jsou známkou dospělosti strany. „Na začátku představovala ideální společenství, které zastupovalo zájmy všech lidí. Teď z nich bude strana jako každá jiná, s vnitřními tahanicemi a spory,“ říká expert. Podemos se v tomto smyslu začíná stále více podobat socialistům Pedra Sáncheze, a musí udělat vše pro to, aby získalo iniciativu, o níž přišlo ve volbách 26. června.

„Určitě nesplnili všechny očekávání. Ovšem vyskočit z nuly na 71 mandátů je na španělské poměry obrovský úspěch. Otřásli parlamentem i politickým prostředím. Otázkou je, kudy dál. Porostou, anebo se stanou zanedbatelnou silou na okraji?,“ ptá se závěrem v Guardianu Barroso.