Rudá je dobrá. Revoluční kalhoty byly za ruské občanské války ceněným vyznamenáním

Z neobvyklého vyznamenání se stal jeden ze symbolů vznikající Rudé armády. Vojíny v rudých kalhotách malovali sovětští umělci, vidíme je na plakátech, fotografiích i filmových záběrech.

Také u nás je známý sovětský film Důstojníci ze začátku sedmdesátých let, který začíná efektní scénou. Zima, zasněžené nádvoří jezdeckého učiliště.

Před útvarem rudých kadetů stojí jeden z hrdinů filmu Alexej Trofimov. Se zatajeným dechem naslouchá projevu náčelníka učiliště, který zvučným velitelským hlasem vyjmenovává mladíkovy zásluhy.

Trofimov projevuje uvědomělost v práci a dělnicko-rolnickou disciplínu, je oddán věci světové revoluce, chápe současnou politickou situaci a vyznamenal se při cvičných střelbách. Za to všechno ho vyznamenají „rudými revolučními kalhotami“.

Červený rozlišovák

Trofimovovy revoluční jezdecké kalhoty nejsou výmyslem scénáristů. Vojáci je v té době skutečně dostávali za zásluhy. V době občanské války byla rudá barva mezi vojáky populární, protože symbolizovala revoluci a mladou sovětskou republiku.

Kromě toho byla červená výborně vidět i na velkou vzdálenost a pomáhala odlišit přítele od nepřítele. Proto vojáci vyhledávali každou příležitost, aby si uniformu vylepšili nějakým červeným kouskem nebo hadříkem, i když to bylo proti předpisům. Ty ostatně existovaly jenom na papíře. Zásobování fungovalo mizerně a vojáci nosili to, co našli ve skladech nebo sebrali obyvatelstvu.

Nikoho nepřekvapil ani zasloužilý velitel v dámském kabátě – co kdo našel, to měl, píše Chorošilovová. Za zvláštní úspěch se považovalo objevit ve skladu pevnou látku červené barvy. Šili z ní vojenské košile a vesty, pruhem látky zdobili horní část vysokých čepic nebo jí pokrývali brigadýrky. Dokonce se stávalo, že vojáky oblékli do improvizované uniformy z rudé látky od hlavy až k patě.

Válka až do vítězství. Ruský propagandistický plakát z 1. světové války|foto:Licence Public domain CC0

Novinář Nikolaj Ravič, který se občanské války zúčastnil, vzpomínal, že v Sumách na Ukrajině k němu přijela hlídka, aby mu zkontrolovala doklady. Jejich zevnějšek na něj udělal velký dojem – měli rudé kabáty, rudé rajtky a brigadýrky s rudými okolky. Dokonce i holínky měli cihlové barvy.

Ravič samozřejmě poznamenal, že taková hlídka bude pro nepřítele dobrým cílem, velitel města mu ale vysvětlil, že strážným takovou uniformu vymyslel proto, aby je odlišil od „obyčejných“ rudoarmějců.

V některých jednotkách nosili červené kalhoty všichni vojáci. Například na jaře 1920 si jeden pluk rudé jízdy přivlastnil uniformy 10. husarského pluku carské armády. V posádkovém městě Balakleja jich totiž ve skladech objevili velké množství. Patřily k nim i červené jezdecké kalhoty.

Pestrobarevné uniformy

Rudé kalhoty od roku 1920 oficiálně nosili také příslušníci generálního štábu Rudé armády. Jejich uniformy vůbec vypadaly nezvykle – patřily k nim šedozelené kabáty s černými sametovými límci a výložkami, malinové košile a červené brigadýrky a kalhoty. Důstojníci prý neměli tuto divadelní uniformu rádi a látku podivné barvy, ze které si měli nechávat šít košile, obvykle přenechávali svým manželkám.

Červené rajtky měli také posluchači některých vojenských učilišť, například Rjazaňského, které navštěvoval i budoucí slavný vojevůdce druhé světové války Georgij Žukov.

Logo|foto:Český rozhlas

Na frontě se na novopečené důstojníky v rudých kalhotách dívali svrchu. Když proto budoucí maršál po skončení kurzů přijel ke své jednotce, velitel pluku ho uvítal slovy: „Moji vojáci nemají rádi velitele v červených kalhotách.“ Mladému Žukovovi nezbylo než všem vysvětlovat, že kalhoty vyfasoval a jiné nemá.

Vyznamenání z nouze

Proč ale vojáci dostávali kalhoty jako vyznamenání? Bylo to proto, že systém pochval v Rudé armádě teprve vznikal. Vojáci byli špatně oblečení a obutí. Dostat řád je samozřejmě velká čest, praktičtější ale je, když velitel vojákovi věnuje kvalitní, poctivou věc.

Proto rudoarmějcům často jako vyznamenání dávali hodinky, holínky, sedla, pláště, košile, sukno nebo pevné hedvábí. Z literatury víme i o případu, kdy jeden vojenský specialista, tedy bývalý carský důstojník, sloužící v Rudé armádě, dostal zlatou tabatěrku Kateřiny II.

Rozkazů o podobných vyznamenáních je v archivech plno. Jeden z posledních je datován rokem 1923. I když tedy občanská válka skončila, červené kalhoty i rudá látka se pořád používaly jako vyznamenání – staly se totiž jedním ze symbolů Rudé armády, uzavírá historička umění Olga Chorošilovová.