Samozvaný Islámský stát využívá chaosu k nové kampani v Iráku a Sýrii

Koaliční síly donedávna bojující proti takzvanému Islámskému státu stále častěji rozdělují sektářské konflikty. Bojovníci samozvaného chalífátu tím dostali čas přeskupit síly a opět útočit na územích Iráku a Sýrie, odkud už byli vyhnáni. „Teroristická organizace od října páchá denně atentáty a útoky,“ napsal deník The Times. Mimo jiné se džihádisté opět uchytili v severozápadní Sýrii, odkud opět vedou kampaň proti režimu Bašára Asada, ačkoli před dvěma lety je spojenci z této enklávy vytlačili.

Bojovníci s černou vlajkou se opět objevili v guvernorátu Hamá. Nyní ovládají oblast o rozloze tisíc kilometrů čtverečních na pomezí provincií Aleppo, Hamá a Idlib. V Iráku se od konce minulého roku takzvaný Islámský stát dopustil 440 bombových útoků, přestřelek, vražd a únosů. Zvlášť silní jsou jeho bojovníci v provincii Dijála, v některých částech provincie Mosul a také v Anbáru, kde se podle Timesů skrývá „chalífa“ Abú Bakr Bagdádí.

Návrat samozvaného Islámského státu začal ve chvíli, kdy se loni v říjnu v Kirkúku proti sobě obrátili kurdští pešmergové a irácká vládní vojska. „Obě tyto skupiny přitom vycvičili Američané, a obě společně vyháněly chalífát,“ upozorňují Timesy.

Osvědčená taktika

„Během tří let dokázal Irák s pomocí koaličních partnerů včetně pešmergů odvrátit strategickou katastrofu a zvítězit. Pokud ale v Iráku neskončí politické zmatky a dál bude pokračovat sektářské násilí a neuvěřitelná korupce, povstalecký požár se může opět rozhořet,“ řekl deníku blízkovýchodní analytik Anthony Franks. Organizace Islámský stát se podle něj vrátila k osvědčené povstalecké taktice. Systematicky likviduje starosty a kmenové vůdce, takže zemi pak chybějí organizátoři a lídři. Od října padlo 142 představitelů bezpečnostních složek. Džihádisté také systematicky berou rukojmí a žádají vysoké výkupné.

V zemi je zhruba sedm tisíc amerických vojáků, necelá polovina se má ale přesunout do Afghánistánu. Přesto Washington nechce zopakovat chybu z roku 2011, kdy Američané odešli a mocenské vakuum vyplnili teroristé. „V roce 2014 se irácká armáda rozložila a jedinou organizovanou vojenskou složkou se stal Islámský stát,“ řekl Timesům koaliční mluvčí, plukovník Ryan Dillon. Minulý týden americký prezident Donald Trump v Poselství o stavu Unie ocenil vyhnání takzvaného Islámského státu z okupovaného území, dodal ale, že džihádisté ještě zcela nekapitulovali.

Syrská armáda tento týden začala s protiofenzívou a vytlačila chalífát z devatenácti vesnic. Současně ale síly Bašára Asada nechaly bojovníky pod černou vlajkou přejít přes své území, a nasměrovaly je proti jiným povstaleckým skupinám podporovaným Američany. „Islámský stát s podporou ruských bombardérů zabírá další území,“ tvrdí Muhammad Rašíd z milic Džajš al-Nasr. „Jak jinak by se mohli dostat z východu země do Idlibu? Museli projít přes režimní území,“ tvrdí povstalecký vůdce.

Zdatní v chaosu

Podle analýzy Timesů samozvaný Islámský stát umí fantasticky využívat chaosu. A situace je v Sýrii natolik zmatená, že mnohdy ani přímí účastníci konfliktu neumějí říci, proti komu právě bojují a jaké mají strategické cíle. „Turecko coby členská země NATO válčí s Kurdy, které podporují Spojené státy. Asadův režim bojuje se Svobodnou syrskou armádou, která je spojencem Turecka, ale na boji proti Kurdům se Damašek s Turky shodne. Rusko, které má v zemi pozemní i vzdušné síly, vystupuje coby spojenec Asada, Turků a Kurdů současně,“ vypočítává komplikovanou situaci deník The Times.

Logo

V Iráku zase kurdská autonomní enkláva dlouhé měsíce bojuje s ústřední bagdádskou vládou, přičemž Británie a Spojené státy stojí na obou stranách tohoto konfliktu. Ten navíc otřásl poslední částí země, která byla jako jediná v uplynulých letech relativně stabilní. A mezi tím vším džihádisté odpalují v Bagdádu jednu bombu za druhou.

Nový vzestup takzvaného Islámského státu, domněle poraženého a rozdrceného, je podle Timesů logickým důsledkem mocenského vakua. Zatímco Západ se rozhodl považovat samozvaný chalífát za největší blízkovýchodní hrozbu, ostatním účastníkům války všech proti všem se chalífát z různých důvodů a v různých situacích hodí. Je totiž nepřítelem všech, což znamená, že čas od času se může stát krátkodobým spojencem kohokoli – proti tomu, kdo momentálně vadí víc.

Turecké útočiště

Zatímco Američany vedená koalice se snaží vést špičkovou technologickou válku a nasazuje nejlepší zařízení k monitorování teroristů, ostatní hráči si mohou dovolit chalífát čas od času ignorovat. Turecko během uplynulých let ochotně poskytovalo džihádistům útočiště, protože mají společného nepřítele: syrský režim. I vláda v Damašku ovšem přiznává, že expanzi takzvaného Islámského státu nebránila, protože na rozdíl od Al-Káidy a Svobodné syrské armády (FSA) neohrožovala velká syrská města. Asadův režim bombardoval raději povstalce a džihádisté mezitím potichu rozšiřovali své teritorium.

„A tak nyní, když se o sever Sýrie bijí Turci, povstalci, damašský režim i Kurdové, má Islámský stát zase jednou čas dělat, co se mu zlíbí,“ zamýšlejí se Timesy. Koalice sice umí shazovat bomby, ale potřebuje i pozemní síly, a ty jsou momentálně zaneprázdněny jinde. A je fakt, že pouštní oblast mezi východní Sýrií a západním Irákem nebyla nikdy tak docela pod kontrolou ústřední vlády. Kmenoví vůdci se tam hlásí také o slovo. V těchto tvrdě konzervativních islámských enklávách není radno nikomu věřit.

„Američané a Britové se už v roce 2003 poučili, že vyhlásit válku je jedna věc, ale zajistit stabilitu na rozsáhlém dobytém území je něco úplné jiného. V Iráku i Sýrii jsou nyní rozhodnuti stůj co stůj nezopakovat starou chybu. Jenže v každé válce plány a dobré úmysly až příliš snadno přicházejí vniveč,“ končí britský deník The Times.

autor: rma
Spustit audio