Spojené státy demonstrují sílu v Asii. Operují na hraně svých kapacit, tvrdí expert
Zatímco prezident Spojených států Donald Trump cestoval po asijských zemích, v Pacifickém oceánu se plavily tři americké bojové svazy složené z letadlových lodí a doprovodných pravidel. Jedná se o ukázku vojenské síly a dosahu světové velmoci, která je schopná působit prakticky kdekoliv mimo vlastní hranice.
Na druhou stranu ale jde i známku toho, že americká armáda v současnosti operuje na hranici svých kapacit, upozorňuje na stránkách agentury Reuters komentátor Peter Apps.
Přesunutí tří letadlových lodí do Pacifiku je součástí snahy Bílého domu zastrašit Severní Koreu. Ale aby se symboly americké moci mohly do oblasti dostat, musel je Pentagon stáhnout z jiných potenciálně konfliktních oblastí. A to včetně Perského zálivu.
Náš vliv upadá
Americké armádní kruhy jsou znepokojené stále narůstajícími požadavky, které plynou z vojenské přítomnosti na dalších a dalších místech po celém světě. Letos v červnu uveřejnila vysoká škola amerického pozemního vojska, U. S. Army War College, analýzu, ve které zhodnotila vliv a pokrytí americké armády ve světě jako „upadající“. Autoři studie dospěli k závěru, že Spojené státy sice po pádu Berlínské zdi dosáhly globální vojenské převahy, ale tato doba se blíží pomalu ke svému konci.
Americké ozbrojené síly disponují širokou škálou opatření a strategických postupů, jak úpadku čelit. Pravdou ale zůstává, že budoucí válečné konflikty se svou podobou budou velmi lišit od těch minulých, píše Apps.
Po 11. září se americké konvenční síly zaměřily na hrstku míst, především na Afghánistán a Irák. Prostředky, které Washington na vojenské nasazení v těchto oblastech vynaložil, jsou obrovské, upozorňuje komentátor agentury Reuters a argumentuje čerstvou analýzou americké Brownovy univerzity.
Podle ní zatím Spojené státy utratily na udržování vojenských aktivit v Afghánistánu a Iráku přes pět a půl bilionu dolarů. To znamená, že na jednoho amerického daňového poplatníka tak připadá více než dvacet tři tisíc dolarů, v přepočtu půl milionu českých korun. Do částky jsou zahrnuty i náklady na péči o válečné veterány.
Nekonečné války
Afghánská i irácká válka hrály naprostý prim v aktivitách americké armády. Ať už v oblasti strategického plánování, logistiky nebo samotného nasazení. Obě vojenské kampaně také určovaly způsob přemýšlení v amerických vojenských silách. Na základě statistik Pentagonu výzkumníci z Brownovy univerzity odhadují, že službou v Iráku a Afghánistánu prošly skoro tři miliony vojáků a podpůrného personálu.
Více než polovinu z nich vyslal Washington více než jednou. Oba konflikty nicméně nebyly oficiálně přijímané jako nekonečné války. Vždy panovala naděje, že právě nasazený kontingent vojáků je tím posledním, který zvítězí a umožní Spojeným státům stáhnout se z Afghánistánu i Iráku. To se ale nestalo, připomíná Apps na stránkách Reuters.
Američtí vojenští plánovači teď předpokládají, že v Iráku, Afghánistánu a několika dalších zemích bude nutné udržovat vojenskou přítomnost ještě po celou řadu let, možná i desetiletí. Přibližně od poloviny působení prezidentské administrativy Baracka Obamy nicméně Pentagon tiše a nenápadně, přesto ale komplexně, změnil svůj přístup k válkám v Afghánistánu i Iráku.
Přikročilo se k mnohem udržitelnějšímu modelu amerických vojenských angažmá. Nový přístup je možné popsat jako „poradenství a pomoc“, přičemž se američtí stratégové snaží dosáhnout svého cíle prostřednictvím spolupráce s místními silami.
Letos v říjnu se v tomto ohledu jasně vyjádřil náčelník generálního štábu pozemního vojska Mark Milley. Na konferenci ve Washingtonu dal jasně najevo, že očekává, že počet i objem „poradenských a pomocných“ misí americké armády v následujících letech podstatně vzroste.
Břímě nesou speciální síly
Úspěch Spojenými státy vedené koalice bojující proti takzvanému Islámskému státu v Iráku a Sýrii dokazuje, že tato taktika může fungovat. Došlo ale také k významným neúspěchům a ztrátám. To podle Petera Appse platí zejména o Afghánistánu, kde mají lokální ozbrojené složky stále problém se výrazněji etablovat. A to i navzdory skutečnosti, že od roku 2001 do nich Washington napumpoval na 70 miliard dolarů.
Velkou část zátěže americké armády v souvislosti s jejími operacemi v posledních patnácti letech neslo několik málo složek speciálních sil. Jejich financování i počet vojáků se dramaticky zvýšily. Přesto jsou ale v současnosti nebezpečně přetížené a armáda se snaží najít způsob, jak by mohla větší měrou zapojit také vojenské jednotky určené ke konvenčnímu nasazení.
Když Spojené státy přenechaly podstatnou část bojových operací místním silám, došlo ke snížení ztrát amerických jednotek. Ale minulý měsíc v Nigeru zemřeli čtyři příslušníci amerických speciálních jednotek. Tento příklad podle komentátora Appse ukázal, že nasazování vojáků v přední linii, kde v případě nouze mohou počítat s méně zálohami než třeba v Iráku a Afghánistánu, může mít tragické následky.
Další nepříjemná pravda prý zní, že výrazně narostly ztráty, které si mezi americkými vojáky vyžádaly nehody nesouvisející se samotným bojem. Pro příklad je možné uvést několik námořních kolizí, včetně střetů, které s obchodními plavidly zaznamenaly torpédoborce USS Fitzgerald a USS McCain. Peter Apps z toho vyvozuje, že i ty části americké armády, které nejsou nasazené přímo ve válečných zónách, jsou pravděpodobně přetížené.
To údajně platí zejména v Asii. Právě v tomto regionu byly obě lodě dislokovány. Spory a geopolitické napětí mezi Amerikou, Čínou a Severní Koreou způsobily, že jednotky umístěné v oblasti musí udržovat stav nejvyšší pohotovosti.
Zvýšené napětí ve vztazích s Ruskem pak vyústilo v takovou míru americké vojenské aktivity v Evropě, k jaké nedošlo od studené války, uvádí komentář agentury Reuters. Americké jednotky, letadla, lodě i ponorky teď skoro neustále na starém kontinentu a v jeho okolí podnikají nejrůznější cvičení, jejichž cílem je uklidnit evropské spojence.
Sílící Čína i Rusko
Další motivací je také snaha o udržení si přehledu o sílících aktivitách ruských ozbrojených sil. Jejich činnost nabývá na intenzitě zejména v souvislosti s průzkumnými operacemi a vojenskými cvičeními poblíž vzdušných a námořních hranic se zeměmi Severoatlantické aliance.
Letošní rozpočet Pentagonu dosáhl 825 miliard dolarů. Navíc každým rokem bobtná tempem nesrovnatelným s ostatními státy světa. Vyčleněné peníze se v americkém případě nicméně používají v mnohem větším geografickém rozsahu, než je tomu u jiných zemí, podotýká Apps.
Čína na vojenské účely utrácí asi 146 miliard dolarů, Rusko 70. Ani jedna z těchto zemí ale nedisponuje globálním dosahem jako Spojené státy. O to agresivněji se ale zaměřují na své bezprostřední okolí. A oba státy investují značné prostředky třeba do nástrojů kybernetické války nebo raketových nosičů. Tedy do oblastí, které by Rusku a Číně mohly poskytnout rozhodující výhodu v jakékoliv lokální válce v jejich blízkém okolí.
S takovým vývojem Washington částečně počítal. Administrativa Baracka Obamy právě kvůli obavám z rostoucí čínské hrozby v roce 2012 provedla zásadní strategický obrat směrem do Asie (Pivot to Asia).
Některé hrozby ale tolik očekávané nebyly. Apps v této souvislosti zmiňuje pokrok Severní Koreje v oblasti jejího raketového programu. Pchjongjang předčil většinu očekávání zejména v rychlosti, s jakou vyvíjí nosič, který by mohl svým jaderným nákladem ohrozit i kontinentální území Spojených států.
Vojenské síle Washingtonu se ale ještě pořád nemůže nikdo na světě vyrovnat. I tento obr ale čelí velmi reálnému nebezpečí. Hrozí totiž, že ho jeho nepřátelé budou moci nechat vykrvácet k smrti, aniž by se mu postavili v bitvě, uzavírá Peter Apps svůj komentář na webu agentury Reuters.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
