Starověká civilizace v údolí Indu nepotřebovala vodu z řek
Nejnovější výzkumy odhalují dosud neznámé informace o vzniku a úpadku jedné z nejstarších městských civilizací. Vědci se domnívali, že osídlení, které se rozvinulo kolem řeky Indus v oblasti dnešní severozápadní Indie a Pákistánu před více než pěti tisíci lety, začalo vzkvétat díky přítokům této himalájské řeky.
Skutečnost byla ale trochu jiná, píše server britské BBC.
Nové vědecké poznatky naznačují, že původní koryta těchto postranních toků změnily svoje dráhy, a nakonec úplně zmizely ještě před tím, než se vůbec v oblasti usadila starověká civilizace.
Velká města bez velké řeky
Pro mnohé odborníky je teď překvapivé, že tato městská kultura ke svému rozvoji nepotřebovala ani velký zdroj tekoucí vody. Jiné rané městské společnosti tehdejší doby, jaké se vyvinuly třeba v Egyptě nebo Mezopotámii, přitom byly s velkými řekami neodmyslitelně spjaté a těžily z nich.
Nejnovější výzkumy provedl Indický technologický institut v Kánpuru ve spolupráci s Královskou univerzitou v Londýně. Výzkumníci sice nerozporují, že by sídla z doby bronzové nepotřebovala dobrý zdroj vody. Pouze tvrdí, že stejně dobře jim mohly posloužit i menší řeky, které vznikaly ze sezónních monzunových dešťů a protékaly koryty, které zbyly po přítocích Indu.
„Naše práce jasně popírá dosavadní hypotézu o starobylé kultuře v povodí řeky Indus, která předpokládala, že zmizení původních koryt přineslo zánik i tzv. Harappské kultuře,“ říká kánpurský profesor Radžív Sinha a dodává: „Tvrdíme, že zatímco velké řeky jsou neodmyslitelně spjaté se starověkými civilizacemi, právě vymizení řek je podstatné pro stabilizaci těchto kultur, a nikoliv pro jejich příchod.“
Podle indického profesora jejich domněnku dokazuje i velký časový odstup mezi zmizením původních koryt, k čemuž došlo asi před osmi až dvanácti tisíci lety, a obdobím největšího rozkvětu tamější civilizace zhruba před třemi až čtyřmi tisíci let. Profesor Sinha a jeho kolegové publikovali výsledky svých výzkumů tento týden v odborném časopise Nature Communications.
Města v říčním korytě
Tým vědců znovu prozkoumal bývalé koryto řeky Ghaggar, která se nacházela východně od dolního toku řeky Indus.
Použili jak metody terénního výzkumu, tak data ze satelitních snímků. Podél koryta Ghaggaru se nacházejí mnohá archeologická naleziště jako Kalibangan nebo Banawali. Vědci v oblasti odhalili zbytky koryta, kudy protékal dnešní veletok Satludž, přítok řeky Indus.
Řeka Satludž musela v minulosti náhle změnit svůj tok, což není u himalájských řek nic neobvyklého. „Stane se to zhruba jednou za sto let,“ vysvětluje profesor Sandžív Gupta z londýnské Královské univerzity. „Ale díky tomu, že se Satludž vryl hluboko do nového koryta, nikdy se už nevrátil na původní místo. Podle mého názoru mohly osady podél bývalého koryta vzkvétat, protože zůstaly ušetřené ničivých povodní,“ vysvětluje akademik.
Některá sídla vznikala dokonce přímo uprostřed původního koryta Satludže. To je podle profesora Gupty dalším důkazem toho, že v těchto místech nemohla být v minulosti velká himalájská řeka, neboť ta by všechny příbytky strhla.
Stáří sedimentů ve starém korytě Satludže vědci určovali pomocí metody známé jako opticky stimulovaná luminiscence. Tato metoda umožňuje určit stáří archeologického nálezu na základě měření doby, která uplynula mezi dvěma ozářeními denním světlem.
Kde tedy brali vodu?
Díky tomu výzkumníci zjistili, že řeka Satludž začala opouštět své původní koryto asi před patnácti tisíci lety a definitivně zmizela v období před osmi tisíci lety.
Sandžív Gupta vysvětluje, že starověcí obyvatelé z okolí řeky Indus byli schopní stavitelé a dokázali si zajistit dostatečné množství vody, třeba i z podzemních zdrojů. Jak přesně si ale poradili, když měli jen omezený přístup k vodě, je podle něj otázkou pro další archeology.
Profesorka Rita Wrightová působí jako antropoložka na New York University a není součástí britsko-indického týmu badatelů. Podle ní jsou výsledky nedávného výzkumu nesmírně cenné, i když zároveň upozorňuje, že nové poznatky se týkají pouze části území obývané Harappskou kulturou. Ale třebaže se nový výzkum zaměřil pouze na malé území v severovýchodní Indii, jedná se o mimořádně důležitou oblast, uzavírá britský server BBC.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
