Stoletý Elijahu našel synovce Alexandra, rodinu rozdělila druhá světová válka

Elijahu si na počátku druhé světové války zachránil holý život útěkem z Polska. A ještě před několika dny byl přesvědčený o tom, že z celé rozvětvené rodiny unikl holocaustu a represím na sklonku války jako jediný. Nyní se ale dozvěděl, že přežil i jeho mladší bratr. A sourozencův syn, šestašedesátiletý Alexandr, se vypravil ze vzdáleného Ruska do Kfar Saby, aby poprvé pohlédl do tváře svého strýčka.

Samota a nevědomí

Elijahu Pietruszkovi bylo 24 let, když v roce 1939 uprchl z Varšavy do Ruska. Doma ale zůstali jeho rodiče s mladšími bratry, dvojčaty Volfem a Zeligem. Nejprve byli deportováni do varšavského ghetta, nakonec čekala rodiče a Zeliga, stejně jako milióny dalších Židů, smrt ve vyhlazovacím táboře.

Zachránil se jen Volf, se kterým byl Elijahu krátce v písemném kontaktu. Volf ale padl do rukou Rusům, a ti ho odvezli do sibiřského gulagu. Starší bratr předpokládal, že tam Volf zahynul. Elijahu tedy nabyl přesvědčení, že zůstal úplně sám. V Rusku se oženil a v roce 1949 přesídlil do nově založeného státu Izrael.

Tady prožil dlouhý a podle vlastních slov úspěšný a příjemný život. Dnes se bývalý mikrobiolog těší z velké rodiny včetně deseti pravnoučat. A tak to i mělo zůstat. Dokud jeho vnuk neobdržel email od sestřenice v Kanadě, která se věnuje rodinné historii. Psala mu, že v databázi jeruzalémského památníku holokaustu Jad Vašem objevila dvanáct let starou výpověď Volfa Pietruszky. Zmiňoval se i o bratru Elijahuovi, považoval ho ale za mrtvého.

Setkání se strýčkem

Ukázalo se, že Volf válku také přežil a usadil se v ruském Magnitogorsku, kde pracoval jako konstruktér. Elijahuova rodina se hned pustila do pátrání, a zjistila, že Volf v roce 2011 zemřel, ale také, že má jediného potomka. Syna Alexandra. Spojit se s ním bylo hračkou, a za pár dnů už letadlo s Alexandrem na palubě přistávalo v Izraeli.

Nucené práce v koncentračním táboře Flossenbürg|foto: NIOD Institut

Rodina v Izraeli mezitím oslovila reportéry, aby Alexandrovo setkání se strýčkem zdokumentovali. „Je to zázrak. Nikdy jsem si nemyslel, že k tomu dojde,“ cituje AP Alexandrova slova.

Pomohla databáze obětí

Emocionální schůzka se mohla odehrát díky stále se zpřesňující databázi obětí holocaustu, kterou provozuje Jad Vašem. Jde o genealogickou síť, která pomáhá propojit stovky ztracených příbuzných. Ale vzhledem ke stále se snižujícímu počtu pozůstalých a jejich pokročilému věku se zdá, že emociální schůzka starého muže a jeho synovce bude patrně jednou z posledních.

„Je to naprosto výjimečná událost. Mám pocit, že jsme se dotkli historie,“ říká Deborah Bermanová z muzea Jad Vašem. Tedy instituce, jejíž ambicí je shromáždit jména všech zhruba šesti miliónů židovských obětí nacistické genocidy. „Tento projekt je naší vlajkovou lodí,“ doplňuje Bermanová.

Osobní překážky

Úkol to ale není snadný. Projekt se zrodil už v roce 1954, ale během následujícího půlstoletí byly shromážděny zhruba jen tři milióny jmen. Hlavně proto, že celá aktivita nebyla příliš známá. A je tu ještě jeden důvod. Mnozí z přeživších nechtěli otevírat staré rány a dělit se o bolestnou minulost.

Letos ale nastal zvrat. Databáze je v provozu online a poskytuje okamžitý a velmi snadný přístup k informacím. V angličtině, hebrejštině, ruštině, španělštině a němčině. Pracovníci muzea se snaží vyhledávat poslední z pamětníků a zaznamenat jejich osudy. I díky tomu teď Jad Vašem registruje 4,7 milionu jmen, informuje závěrem americká agentura AP.