Svět se v roce 2016 přestal zajímat o uprchlíky
Lidskoprávní skupiny, humanitární organizace i samotní běženci se shodují, že empatie ubývá, přestože ve Středozemním moři umírá stále víc lidí, všímá si server katarské televize Al-Džazíra.
Loni se při nebezpečné cestě s cílem uniknout válce, chudobě a pronásledování utopil rekordní počet migrantů – více než pět tisíc. V roce 2015 jich bylo zhruba 3700 a rok předtím ještě o 500 méně. V březnu Evropa definitivně uzavřela balkánskou trasu, proud běženců přes Egejské moře skoro ustal a v Řecku uvízly desítky tisíc žadatelů o azyl.
V květnu Keňa oznámila, že uzavře Dadáb, největší uprchlický tábor na světě. Británie v červnu hlasovala pro vystoupení z Evropské unie, z velké části i následkem kampaně protipřistěhovalecké Strany nezávislosti Spojeného království, která vyvolala strach z přílivu migrantů. V srpnu unikly informace o sexuálních útocích na děti uprchlíků v australském táboře na ostrově Nauru.
Mnohonásobně vzrostl počet deportací afghánských běženců z Pákistánu, který jich jen v září vrátil do vlasti sto tisíc. V říjnu se rozhodla vracet Afghánce i Evropa. A v listopadu byl novým americkým prezidentem zvolen Donald Trump, který uprchlíky ve své předvolební kampani soustavně kritizoval.
Dnes se o uprchlické krizi často mluví víc v souvislosti s ekonomikou a bezpečností a méně s empatií. Ředitel programu pro uprchlíky organizace Human Rights Watch Bill Frelick zdůrazňuje, že rok 2016 byl pro běžence nejhorší v Pákistánu. Tamní úřady přinutily k návratu do stále nebezpečné vlasti na 400 tisíc afghánských uprchlíků a dalších 250 tisíc neregistrovaných Afghánců.
Podle Frelicka tomu skoro nikdo na světě nevěnoval pozornost a Evropa navíc chystala stejný krok. Počet lidí bez domova stoupl v Afghánistánu o více než půl milionu na dva miliony. Teď k nim ještě přibyla většina těch, které k návratu přinutil Pákistán, cituje představitele Human Rights Watch Al-Džazíra.
Z Lucemburska prchají do Německa
Evropský EU Observer připomíná, že evropská migrační, azylová, pohraniční a bezpečnostní politika loni odhalila hluboké politické rozdíly mezi členskými státy a princip solidarity je dnes vzdálenější než dřív.
Populistická uskupení v Rakousku, Dánsku, Německu, Francii a Nizozemsku využila krize k oslabení Evropské unie a podněcování proti přistěhovalcům. Připojila se tak k některým politikům střední Evropy. Představitelé České republiky, Maďarska a Polska v srpnu potvrdili, že odmítají přijímat muslimské uprchlíky.
Evropská unie uzavřela dohodu s Ankarou, ale ta se po neúspěšném pokusu o puč v Turecku zkomplikovala. V Řecku uvízly desítky tisíc uprchlíků v přeplněných táborech, kde roste násilí a riziko sexuálního obtěžování žen a dětí. V registračních hotspotech se s ním setkávají dokonce i čtyřleté děti. Podle původního plánu tam měli být uprchlíci rozdělováni do dalších států. Unie v září 2015 rozhodla, že během dvou let jich takto přerozdělí 160 tisíc.
Výsledky jsou však skoro nulové, protože členské země v podstatě odmítají povinné kvóty. A předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker se v listopadu prořekl, že nemůže najít žádné uprchlíky, kteří by chtěli žít v Lucembursku. Když jim vysvětlili, že Lucembursko leží blízko Německa, projevilo jich ochotu 53, ale dnes už v Lucembursku nejsou, cituje Junckera EU Observer.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
