Sýrie v evropském tisku, divoká karta armády a zkáza egyptských památek

Dnešní zahraniční zpravodajství se točí kolem vyhlídky na americký vojenský zásah v Sýrii. V našem pořadu uslyšíme, co o tom soudí evropští novináři. V Egyptě opět vládne armáda, která v nepřehledné situaci sehrála roli tak zvané divoké karty. Významný americký publicista to označil za známku krachující demokracie a uvažoval, zda se něco takového může stát i v Rusku. Na závěr se dovíme, jak na egyptský politický chaos doplatily památky vyprávějící o počátcích naší civilizace.


Sýrie a evropský tisk

Do Sýrie zamířili inspektoři Organizace spojených národů, kteří mají prozkoumat místa, kde měly být použity chemické zbraně. Autoři úvodníků v evropských novinách se snaží přijít na to, jaké možnosti má v tomto ohledu mezinárodní společenství a většinou se shodují, že zejména Spojené státy stojí před velmi obtížnou volbou.

„Jak by se mělo k tomu zločinu postavit mezinárodní společenství?“ ptá se komentátor německého deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung. Stejnou otázku si včera kladlo mnoho jeho kolegů. Komentář pokračuje, že pokud dojdou významné velmoci disponující dostatečnou silou k závěru, že se nelze vyhýbat vojenské akci, bude současně jasné, že nemohou počítat s mandátem Organizace spojených národů.

„Pochybnosti, které dosud zdržovaly amerického prezidenta Baracka Obamu od vojenského zásahu, se dají snadno pochopit,“ píše frankfurtský deník. Současně připomíná, že Obama čelí už teď otázce, jakou váhu mají jeho slova, když pohrozí Sýrii vážnými důsledky a pak neudělá nic. V sázce je nejen prezidentova důvěryhodnost, ale i role Spojených států jako politické síly, která je v případě potřeby ochotná a schopná zasáhnout kdekoli na světě.

„Obama stojí před těžkým rozhodnutím,“ souhlasí nizozemský deník de Volkskrant. „Pokud syrský diktátor z nynější situace vyvázne – a zatím se mu to vždycky podařilo – tak si každý řekne, že americké hrozby odvetou jsou prázdná slova. To by mělo především velmi vážné důsledky pro šíření zbraní hromadného ničení. Logika odstrašující síly proto nutí Baracka Obamu jednat.

Americký ministr zahraničí John Kerry se v pondělí vyjádřil k situaci v Sýrii

„Všechny oči se nyní upírají na amerického prezidenta Baracka Obamu,“ hlásá španělský El País. List dodává, že Západ čekal příliš dlouho na intervenci v Sýrii v naději, že tamní režim se zhroutí. Vojenský zásah je přitom riskantní, protože může uvrhnout celou oblast do plamenů. „Ale neudělat nic by byl také velmi špatný signál,“ uzavírá španělský deník.

Italský Corriere della Sera se také obává, že konflikt se může v neklidné oblasti snadno rozšířit. „Syrskému prezidentovi Bašáru Asadovi je jasné, že Barack Obama a Evropané se bojí, že požár v jeho zemi může snadno zasáhnout i její okolí,“ píše milánský deník a dodává, že příkladem je odmítavý postoj italské vlády k intervenci. Na druhé straně je stejně jasné, že požár se šíří sám od sebe, protože jeho palivem je spousta politických, etnických a náboženských svárů.

Vídeňský Der Standard se domnívá, že Obama musí najít způsob, jak usadit Asadův režim a potvrdit důvěryhodnost Spojených států, aniž zavleče vlastní zemi do konfliktu, kde nelze čekat vítězství ani mír. Rakouský komentátor krčí rameny, když říká, že nikdo nezná kouzelnou formulku.

K poslednímu vývoji v Sýrii se vyjádřila i francouzská La Presse de la Manche, která vychází v normanském Cherbourgu. V jejím osobně komentáři lze číst, že přísně vzato intervenci nikdo nechce. „Ale krok za krok se ubíráme právě tímto směrem. Co můžeme dnes udělat, abychom zastavili vraždění Syřanů, aniž vyzbrojíme fanatické skupiny, které budou zítra chtít naši porážku? Tohle je skutečná otázka dneška.“

„Kdo lže a co je pravda?“ Takto vysvětluje dilema amerického prezidenta švýcarský deník Neue Zürcher Zeitung. Spojené státy vědí z vlastní trpké zkušenosti, že bojovat ve válce z mravních důvodů ještě neznamená lepší válku. Jejich prezident se pochopitelně zdráhá podrobně rozebírat vlastní výstižné výroky o vojenské akci. Švýcarský komentátor přesto dochází k závěru, že nedělat nic znamená nedbat na to, co to bude znamenat pro syrské civilisty, kteří jsou zcela bezmocní před hrůzami války.

Dětské oběti syrské války v Damašku

Požadavek obezřetnosti platí zejména pro Sýrii, kde náboženský boj zastínil boj proti diktatuře, píše maďarský deník Magyar Nemzet, který dodal, že nešťastná země se stala dějištěm regionálních a globálních zájmových konfliktů.


Divoká karta armády

Americký překladatel, literární kritik a romanopisec Richard Louire, narozený roku 1940, napsal významné práce o kriticích sovětského a polského komunistického režimu. K jeho nejčtenějším textům patří životopisy Josefa Stalina a disidenta Andreje Sacharova, ale překládal i laureáta Nobelovy ceny za literaturu, polského básníka Czeslava Milosze. V deníku Moscow Times vyšel jeho zajímavý článek o paradoxních jevech současné politiky.

Pojem krachujících států se dá vysvětlit poměrně snadno, ale o něco složitější se zdá být výraz krachující demokracie. Příkladem tohoto jevu je dnešní Egypt, kde demokratické volby vynesly k moci nedemokratickou vládu. Egyptský paradox spočívá v tom, že výsledkem demokratických voleb byla nedemokratická vláda, kterou sesadil nedemokratický zásah armády.

S tímto vývojem mají potíže hlavně Spojené státy, protože základem jejich zahraniční politiky je nejen obhajoba vlastních zájmů, ale i prosazování vyšších hodnot. V Egyptě jsou americké státní zájmy jasné – Suezský průplav musí zůstat otevřený pro ropné tankery a americké válečné lodě, ale nejen to – musí být zachován egyptský mír s Izraelem.

Americké zájmy v Egyptě jsou tedy jednoznačné, ale problém je už méně jasný, když si položíme otázku, kdo to může nejlépe zařídit. Egyptský vojenský režim se může časem natolik podobat syrské diktatuře, že už ho Američané nestráví s dobrým svědomím. Pokud by otevřeně podpořili nedávný převrat, veřejné mínění to označí za protimuslimský a pokrytecký postoj. Pokud se však Američané budou domáhat návratu sesazeného prezidenta Muhammada Mursího, postaví se na stranu islamistů, kteří jsou jejich protivníky v mezinárodním boji proti terorismu.

Egyptská armáda před káhirským náměstím Tahrír

Americké zájmy v Rusku nejsou zdaleka tak jednoznačné a tamní situace není z hlediska Spojených států ani zdaleka tak kritická. Americkou armádu čeká příští rok odchod z Afghánistánu, a zajištění této operace by bylo bez ruské spolupráce daleko dražší a složitější. Obě země už dlouho spojuje problém jaderných zbraní a hrozba jejich šíření. Dlouhodobým společným tématem je i boj proti mezinárodnímu zločinu a terorismu.

A to ještě není všechno. Američtí astronauti se nyní mohou dostat na Mezinárodní vesmírnou stanici jen na sovětských nosných raketách – cena jednoho takového letu přesahuje 60 milionů dolarů. V souvislosti s nedemokratickými praktikami ruské vlády se často volá po bojkotu zimních olympijských her v Soči, ale každý, kdo se toho domáhá, by měl vědět, že Putin se může rychle pomstít, když zapoví Američanům přístup do vesmíru.

Armáda může zasáhnout ve státech, kde chybí mechanismy, které by přispěly k překonání těžko řešitelných politických problémů. Právě toto se nyní děje v Egyptě. Vrcholy a pády ruské postkomunistické demokracie také doprovázely tanky. Slavná chvíle přišla při srpnovém puči z roku 1991, když Boris Jelcin vyšplhal na tank před moskevským parlamentem a přesvědčil vojáky, aby neposlouchali rozkazy a nestříleli. Pravý opak se stal, když o dva roky později tentýž Jelcin nařídil, aby tanky střílely na vzpurné poslance ve stejné parlamentní budově. Tentokrát ho vojáci poslechli.

V současném Rusku se předpokládá, že armáda, bezpečnostní služby, byrokraté a bohatí lidé i dělníci stojí pevně za Putinem. Armáda je přesto divoká karta. Roku 1991 vojáci odmítli poslechnout rozkazy a za vhodných okolností by to mohli udělat znovu. Ví vůbec někdo, co si myslí a jak se cítí statisíce ruských vojáků?

Někteří mohou skrývat zlost na boháče a úplatné činovníky, protože spousta lidí se umí vyhnout vojně, kde by je čekal hodně těžký život. V systému byste možná narazili na opozičníky a latentní vzbouřence, jako je americký voják Bradley Manning. Takoví lidé by možná dokázali vyzradit některá ruská tajemství nebo dokonce narušit systém a jeho zdánlivě neotřesitelnou moc.

letící vrtulník UH-60

Ale vyzradit tajemství nebo narušit systém je jedna věc, a provést převrat je věc druhá. Tanky v ulicích by nepochybně dokázaly vypáčit dveře, za nimiž je opevněn Putin a vnitřní kruh lidí, kteří ho obklopují, ale to není jediný scénář. Někdejší sovětský disident Vladimír Bukovskij, který strávil ve věznicích, v táborech a za zdmi zneužívaných psychiatrických léčeben dvanáct let, předpověděl, že o zvrat by se mohli pokusit politici a vojáci, kteří mají dost politické a hospodářské nadvlády Moskvy. Podle Bukovského není vyloučeno násilné odtržení některého velkého regionu.

V každém případě by se Spojeným státům vyplatily bližší styky s ruskou armádou. Washington by přinejmenším získal základní představu, jak a kdy by se v Rusku mohla hrát divoká karta.


Zkáza egyptských památek

Ve středu 15. srpna se zdálo, že kletba faraónů zasáhla hornoegyptské město Malawi v provincii Minya. Tamní archeologické muzeum bylo vyloupeno a zničeno. V někdejším hlavním městě egyptského faraóna Achnatona se střetli přívrženci sesazeného prezidenta Muhammada Mursího s bezpečnostními silami. Dav napadl policejní stanici, radnici, ale i sousední muzeum, kde se ho pokusili zastavit jeho strážci. Vandalové jednoho z nich zastřelili a poškodili zahradu muzea, v němž rozbili vitríny a vyrabovali muzejní sbírky.

Egyptský deník Al-Ahram píše, že ve výstavních síních zůstalo rozbité sklo, poškozené sarkofágy a sochy egyptských panovníků. Pohřešuje se více než tisíc exponátů a další zůstaly rozbité na podlaze. Zmizelé věci byly zapsány na červený seznam Mezinárodní rady egyptských muzeí, aby se nedaly propašovat ze země a prodat na trzích se starožitnostmi. Takové seznamy slouží policii a celníkům na celém světě, aby je poznali.

Vyloupení muzea v Malawi není ojedinělé. Stoupenci sesazeného prezidenta ničili kulturní, archeologické a historické dědictví včetně kostelů a památných budov i v jiných městech po celém Egyptě. Ministr Muhammad Ibrahim, který má na starosti starověké památky, vyzval obyvatele města Malawi, aby předali muzejní památky kurátorovi muzea s tím, že se nevystaví jakémukoli stíhání. Slíbil také peněžní odměnu těm, kdo najdou uloupené sochy a čestně je vrátí.

Jeden člověk z Malawi už našel dvě sošky egyptského boha Osirida, které nyní čekají na opravu. Kurátoři přepadeného a vyloupeného muzea už zachránili třicet artefaktů, které byly roztříštěny a rozházeny po celé budově. Mezi nimi byla sbírka malovaných dřevěných sarkofágů, dvě mumie a řecko-římské kamenné sochy. To všechno bude nyní třeba restaurovat.

Egyptský Syndikát archeologů označil škody způsobené v muzeu v Malawi za zločin proti národnímu dědictví. Jeho koordinátor Salah Al-Hadi uvedl v tiskovém prohlášení, že syndikát chtěl přerušit všechny vztahy s cizími archeologickými misemi, a přál si, aby žádný zahraniční vědec ani student archeologie nemohl vstoupit do egyptských muzeí ani na archeologická naleziště.

Ministerstvo památek by podle syndikátu mělo přestat spolupracovat se zahraničními archeologickými a kulturními institucemi. Mělo by se to prý týkat hlavně Američanů. Jako důvod se uvádí, že jejich země podporuje terorismus v Egyptě. Syndikátu se také nelíbí reakce Spojených států na současné egyptské politické nepokoje.

Demonstrace na podporu Muhammada Mursího v Káhiře

Koordinátor syndikátu prohlásil, že tento zákaz by měl platit, dokud zahraniční kulturní a archeologické instituce v Egyptě neodsoudí politiku svých zemí a dokud nepřestanou zasahovat do vnitřních záležitostí. Salah Al-Hadi dodal, že Egypťany trápí, že jejich památky jsou v rukou jejich nepřátel. Pokud ministerstvo památek nepřistoupí na požadavky syndikátu, budou prý egyptští archeologové tvořit politiku sami a přeruší spolupráci se zahraničními institucemi.

Nedávno se snažili čtyři vandalové proniknout do naleziště v egyptské královské nekropoli Dahšúru, kde chtěli založit vlastní soukromý hřbitov. Místní strážci ve spolupráci s vojáky a policisty jejich pokus zmařili a jednoho zločince zadrželi. Na počátku roku se stala archeologická zóna sousedící s Černou pyramidou faraóna Amenheta III. terčem vpádu obyvatel nedaleké obce Ezbet Dahšúr. Ozbrojená tlupa tu vybudovala několik soukromých hřbitovů. Ministerstvo památek jim nabídlo náhradní oblast, ale to jim nestačilo a znovu vnikli na archeologická naleziště.

V Dahšúru, asi 40 kilometrů od Káhiry, je mnoho pyramid – dvě z nich patří zakladateli čtvrté dynastie jménem Snofru a otci panovníka Chufu ze Staré říše. Jsou tu i pyramidy a hrobky ze Střední říše, to znamená z druhého a třetího tisíciletí před Kristem. Ohroženo je i hornoegyptské archeologické naleziště Al-Bahnassa, které spíše známo pod řeckým jménem Oxyrhynchos.

Ve starověkém Egyptě se město ležící na západním břehu Nilu jmenovalo Permedžed. Archeologové tu našli spoustu rukopisů z ptolemaiovské a římské doby včetně Menandrových her a zlomků z apokryfního Tomášova evangelia. Místním božstvem byla ryba Oxyrhynchos, která podle mýtu spolkla Osiridův pohlavní úd, když boha zavraždil a rozsekal na kusy jeho bratr Set.

Podle Muchtara Al-Kasabáního, který je profesorem islámské archeologie na káhirské univerzitě, je situace mnohem horší než v roce 2011 během lednové revoluce. Vyloupení muzea v Malawi bylo podle něj záměrné a jeho cílem bylo získat peníze pro Muslimské bratrstvo a jiné islamistické organizace. V Afghánistánu se taková hnutí financují z pašování drog a v Egyptě pocházejí peníze z nezákonného obchodu se starožitnostmi.

Lomená pyramida faraóna Snofrua v Dahšúru, 3. tisíciletí před Kristem

Největší zkáza památek a vpády na naleziště byly podle profesora Kasabáního zaznamenány za vlády nedávno sesazeného premiéra Hešáma Kandíla. Muslimské bratrstvo a islamisté ze skupiny Al-Gamá Al-Islámíja chtějí získat kontrolu nad egyptskými pamětihodnostmi. Nedávný masakr v policejní stanici v Kerdase v nilské deltě, kde bylo povražděno její osazenstvo, byla pomsta na lidech, kteří se snaží hájit kulturní bohatství Egypta.

Profesor Al-Kasabáni obvinil ministerstvo památek, že tomu dostatečně nečelí. Podle něj mělo ještě před začátkem nynějších protestních demonstrací přemístit muzejní sbírky do chráněných depozitářů. Děkan archeologické fakulty na univerzitě Misr Abdel-Halim Núreddín namítl, že se to nedalo provést, protože nelze bezpečně uskladnit sbírky ze všech egyptských muzeí. Příčinou škod byla podle něj nedostatečná ochrana muzeí a archeologických nalezišť.

Abdel-Halim Núreddín připomněl, že četné vpády do těchto míst začaly po lednové egyptské revoluci z roku 2011, a ministerstvo památek mělo od té doby modernizovat elektronické bezpečnostní systémy v muzeích a posílit jejich stráže. Peníze šly místo toho na budování nových muzeí a restauraci památek.

Děkan Núreddín odsoudil stoupence sesazeného prezidenta Mursího za vpád do muzea v Malawi. V této souvislosti dodal, že chaos, jaký nyní panuje v Egyptě, je velká příležitost pro lupiče a obchodníky se starožitnostmi, kteří se je snaží propašovat ze země a prodat na mezinárodních trzích. Núreddín dodal, že vojáci a policisté by měli postavit dva tanky před každé muzeum, a nejen posilovat bezpečnostní opatření u proslulých míst, jako je Egyptské muzeum na káhirském náměstí Tahrír nebo pyramidy v Gíze.

Děkan Abdel-Halim Núreddín vyzval v rozhovoru pro deník Al-Ahram nynější prozatímní vládu, aby se více starala o kulturní dědictví země, které je svědectvím o jejích dějinách a zdrojem nemalých ekonomických příjmů. Když se podle něj zhroutí budovy, dají se zase snadno postavit. Když ale památky upadnou do zapomnění, Egypťané je už nikdy nevzkřísí stejně jako ty, kteří je kdysi vytvořili.

autor: Jan Černý
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.