Teroristka z RAF prosí za odpuštění. Ostatní vrazi ale i po čtyřiceti letech mlčí
Bývalá teroristka z německé Frakce Rudé armády (RAF) se nedávno setkala s nejmladším synem jedné z obětí této skupiny, aby ho poprosila o odpouštění. Sice mu prozradila, které tři osoby kdysi byly na místě činu, bližší okolnosti politicky motivované vraždy se ale dodnes nepodařilo objasnit a členové skupiny stále mlčí.
Tématu se věnuje německý list Süddeutsche Zeitung.
Ani po čtyřiceti letech není možné uzavřít jednu z důležitých kapitol německé historie. Může za to Frakce Rudé armády, tedy RAF, a její pomocníci, kteří stále odmítají vypovědět některé informace o zločinech, které spáchali.
Především v 70. letech vykonala skupina množství vražd, které dodnes úřady nedokázaly zcela objasnit a nevyrovnala se s nimi ani veřejnost. Časopis Spiegel označil západoněmecké levicové extremisty z RAF za „Nemrtvé Bonnské republiky“.
Spolkový prezident Frank-Walter Steinmeier prohlásil v říjnu ke 40. výročí smrti jedné z obětí RAF, průmyslníka Hannse Martina Schleyera, že „mýtus teroristů žije z jejich mlčení, žije z neutichajících nezodpovězených otázek“. Rovněž také bývalé teroristy vyzval, aby konečně promluvili.
Teď se bývalá členka Frakce Rudé armády Silke Maierová-Wittová setkala s Jörgem Schleyerem. Nejmladší syn zavražděného prezidenta Německého svazu zaměstnavatelů ji navštívil v makedonské metropoli Skopje, kde Maierová-Wittová už několik let žije. V roce 1977 se žena na vraždě nepřímo podílela. Bývalá teroristka se měla hned na úvod schůzky omluvit. „Zní to tak banálně, ale ze všeho nejdřív jsem vás chtěla požádat o odpuštění,“ citoval slova 67leté německý bulvární deník Bild, který schůzku pomáhal zorganizovat.
Promluví i ostatní pachatelé?
Schleyer už čtyři desítky let doufá, že se konečně dozví, co se dělo s jeho otcem během šesti týdnů v zajetí RAF a kdo ho připravil o život. Skupina ho unesla, aby se domohla osvobození několika svých vedoucích členů. Spolková vláda tehdy vydírání odmítla, za což Schleyer zaplatil 18. října 1977 třemi kulkami do hlavy, píše Süddeutsche Zeitung.
RAF terror casualty Hanns Martin Schleyer - a victim of the national interest? 40 years since the "German Autumn" https://t.co/gWOp3EPh9J pic.twitter.com/AFul67wVZ2
— DW | Politics (@dw_politics) 5. září 2017
O vraždě existují zprávy ze dvou zdrojů. Maierová-Wittová se na ni podílela jen nepřímo. Měla za úkol zajistit trasu, kterou později únosci jeli a následně oznámit Schleyerovu smrt německým médiím.
Během sedmihodinového rozhovoru ve Skopje měla Maierová-Wittová také prozradit, kdo se nacházel na místě činu, když padly rány. Jörg Schleyer po setkání řekl, že její ochota odhalit alespoň nějaké informace působila věrohodně. Teď prý doufá, že budou její příklad následovat i další pachatelé.
Odborníci na RAF ale pochybují, že by Maierová-Wittová dokázala objasnit pozadí vraždy. Politolog Wolfgang Kraushaar ale i tak označil setkání bývalé teroristky se synem oběti za „významné“. Podle něj je důležité pokud možno co nejpřesněji zrekonstruovat, co se tenkrát stalo. Silke Maierová-Wittová se od skupiny poměrně rychle odpojila. V roce 1980 odešla do bývalého východního Německa, začala pracovat jako zdravotní sestra a spolupracovala s tamější tajnou službou.
La exterrorista alemana Silke Maier-Witt pidió perdón a la familia de Hanns Martin Schleyer, presidente de la patronal alemana en la década de los 70 asesinado por la #RAF. #terrorismo #izquierda #Alemania https://t.co/pn7B6xClvl pic.twitter.com/rjohPTkxX5
— DW (Español) (@dw_espanol) 28. listopadu 2017
V roce 1990 byla odhalena a odsouzena k deseti letům ve vězení, z nichž si odseděla polovinu. Už před lety vyzvala své bývalé spolubojovníky z Frakce Rudé armády, aby konečně promluvili. Teď se odhodlala ke smířlivému gestu. Schleyerovi doufají, že se konečně zveřejní také stále utajené dokumenty, které německé úřady k případu mají. Jörg Schleyer o to požádal i prezidenta Steinmeiera.
„Při rozhodování o minimálně šesti žádostech o milost pro vrahy z RAF musel prezidentský úřad v uplynulých letech nahlédnout do neveřejných složek Spolkové zpravodajské služby (BND), Spolkového úřadu pro ochranu ústavu (BfV) a Spolkového státního zastupitelství,“ řekl Schleyer deníku Bild. „A právě tyto informace bychom neměli pozůstalým dál odpírat.“
Hlad po informacích trvá
Nedávno poskytl další z členů skupiny, který se zúčastnil únosu Schleyera, obsáhlý rozhovor německému časopisu Spiegel, ale i tak zůstávají v případu mnohá prázdná místa. Jak poznamenává komentátorka týdeníku Die Zeit Mely Kiyaková, ti kteří mluví, ve skutečnosti neprozradí nic.
Každý nový detail, jako kdo vedle koho seděl v autě, kam kdo zavolal či kdo byl do koho zamilovaný, média propírají ze všech stran, to ale neznamená, že by došlo k opravdovému vypořádání se s případem.
Podle Kiyakové sice pachatele známe, je to Frakce Rudé armády, ale neznáme vrahy. A pozůstalí se stále znovu dovolávají konkrétních jmen. V Mnichově navíc v současnosti probíhá vyšetřování dalšího útoku spáchaného v minulosti tentokrát jinou teroristickou skupinou známou jako Národně socialistické podzemí (NSU). I v tomto případě všichni netrpělivě čekají na jména pachatelů. A i v tomto případě jsou informace uloženy v tajných složkách německého státního zastupitelství a zpravodajských služeb.
Jörg Schleyer omluvu od Silke Maierové-Wittové, která se nepřímo podílela na vraždě jeho otce, přijal. Ismail Yasarová, dcera oběti Národně socialistického podzemí, vzkázala jednomu z obviněných, kterých se rozhodl vypovídat, že mu odpouští. Nechce prý už usínat a budit se s pocitem hněvu. Naopak další obviněné, Beate Zschäpeové, která zarytě mlčí, řekla, že jí nepromíjí.
Pro Frakci Rudé armády i Národně socialistické podsvětí platí jedna věc: žádný rozhovor ani státní pohřeb nedokáží utišit hlad po informacích, poznání a vyšetřování. To je to druhé, co pozůstalým po obětech teroristů nejvíc chybí. To první jsou jejich navždy ztracení blízcí, zakončuje Mely Kiyaková, komentátorka německého týdeníku Die Zeit.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.