Touha Kurdů po samostatnosti nepolevuje, premiér Abádí se uchýlil k výhrůžkám

4. říjen 2017

Je možné říci, že rozhodnutí regionální vlády iráckého Kurdistánu uspořádat referendum o nezávislosti bylo neuvážené a jeho prezident Masúd Barzání je pošetilý snílek, jehož touha zanechat osobní dědictví je silnější než zdravý rozum, píše v úvodníku britský Observer. Podle něj je také možné, že kdyby byl Barzání od plebiscitu ustoupil, vláda v Bagdádu by s Kurdistánem začala v dobré víře jednat. Jde koneckonců o Blízký východ a tam je možné všechno. Zároveň je ale prý nesporné, že pradávná touha kurdského lidu po neomezené samovládě nepolevuje. Instinktivní přání velmocí udržet status quo motivovaly geopolitické kalkulace, vlastní hospodářské zájmy a ospravedlnitelné obavy o mezinárodní bezpečnost. Tyto instinkty ale byly špatné. Kurdové mají nezadatelné právo rozhodovat o vlastní budoucnosti stejně jako všechny ostatní národy, které spojuje etnická příslušnost, území, jazyk a kultura, tvrdí Observer.

Nezávislost podpořilo 90 % Kurdů, účast v referendu pak údajně dosáhla 70 procent. Stranou šly i tradiční spory mezi Barzáním a stoupenci jeho hlavního politického soupeře Džalála Talabáního, prvního nearabského prezidenta Iráku, který včera zemřel na léčení v Německu. Všem Kurdům je prý také jasné, co výsledek hlasování o emancipaci znamená. Kurdistán nevyhlásí samostatnost jednostranně, když k tomu nebude donucen.

Dlouhý čas na rozmyšlenou

A Bagdád o přání Kurdistánu věděl dlouho a měl řadu let na to, aby si rozmyslel reakci. Ta současná je ale nebezpečně nemoudrá. Místo aby premiér Hajdar Abádí zahájil s Kurdy jednání o řešení celé situace, uchýlil se k výhrůžkám. Přísahal, že Bagdád ovládne celé území Iráku, a to je poněkud troufalé tvrzení, když uvážíme, že Irák bez vojenské pomoci mezinárodního společenství a samozřejmě i Kurdů nedokáže porazit takzvaný Islámský stát.

Ještě závažnější je, že se Abádí spolčil s Tureckem a Íránem a snaží se na kurdské území uvalit blokádu, včetně zastavení mezinárodních letů. Dokonce nevyloučil, že pošle vojáky, aby Kurdy připravili o vládu nad sporným Kirkúkem. Kdyby to udělal, do bojů by se jistě zapojily i obávané šíitské milice, které vyzbrojuje Írán.

A to je z kurdského pohledu jádro problému. Abádí a jeho slabá vláda složená převážně z šíitů nedělá nic bez předchozího íránského souhlasu a Teherán, který má vlastní kurdskou menšinu, není přítelem Kurdů. Abádí sice veřejně hlásá, že je spojencem Západu, ale teď mu schází jen málo k tomu, aby k řešení domácích problémů přizval Írán. A americký ministr zahraničí Rex Tillerson podle Observeru dal Bagdádu a Teheránu neuváženě „virtuální zelenou“, když nesprávně označil kurdské referendum a jeho výsledek za nelegitimní.

Logo

Padouch Tayyip

Hlavním padouchem bude nakonec možná turecký prezident Recep Tayyip Erdogan, který je obdařený trumpovským talentem ještě víc zhoršit špatnou situaci. Od roku 2015, kdy ho prokurdská strana ve volbách málem připravila o moc, vystupňoval Erdogan vendetu proti Kurdům v jihovýchodním Turecku a severní Sýrii, která se vyznačuje obzvláštní brutalitou a přehlížením lidských práv. Jeho slib, že Kurdy vyhladoví a zablokuje jim vývoz ropy, bude možná planý, ale také může vykrystalizovat v obrovskou krizi.

Západ by měl znepokojovat chystaný summit Iráku, Turecka a Íránu, na kterém se má jednat o potlačení vzpurných Kurdů. Stejně tak zapojení Vladimira Putina, který souhlasí s Erdoganem, že je třeba dát Kurdům za vyučenou, aby už nedělali další „chyby“. Ruské ropné firmy jsou v Kurdistánu hlavními investory a Putin bude chtít hájit své zájmy, ale větší prioritou je pro něj dlouhodobý vliv v Iráku a Sýrii, kde tuto možnost vytvořila neschopnost Spojených států.

Loajální spojenci

Současný problém je prý jednoduchý. Kurdové v severním Iráku ukázali, že jsou od pádu Saddáma Husajna loajálními spojenci Západu. Navíc v regionu zmítaném náboženskou nesnášenlivostí a nenávistí vyznávají sekulární, demokratické a humanitární hodnoty západního typu. Ať už má Západ jakýkoli názor na vhodnost referenda o nezávislosti, má naléhavou morální povinnost Kurdy podpořit a bránit ve chvíli, kdy se kolem nich stahují temné regresní a reakční síly, zdůrazňuje úvodník britského Observeru.

autor: gzb
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.