Turecké ano v referendu znamená krok zpět

Le Monde připomíná, že od začátku 20. století demokracie v Turecku sílila - nejdřív to bylo za vlády levicové Lidové republikánské strany a pak i za Strany spravedlnosti a rozvoje. Turecko je členem Severoatlantické aliance a od roku 2005 se uchází o členství v Evropské unii. Hrálo také důležitou roli při udržování geopolitické a geostrategické rovnováhy v regionu. Mluvilo se dokonce o tureckém modelu, v němž může koexistovat islám a demokracie. Turecko je navíc pátou největší ekonomikou světa a jeho váhu ve světě umocňuje demografická dynamika. S osmdesáti miliony obyvatel se řadí do skupiny rozvíjejících se ekonomických velmocí.

Jenže v posledních skoro deseti letech, za Erdogana, který je prezidentem od roku 2003, Turecko víc a víc tíhlo k autoritářskému stylu, píše Le Monde. Podle komentátora listu režim čím dál méně skrývá snahu islamizovat tureckou společnost a v zahraničí vystupuje v neo-osmanském stylu. V článku se také dočteme, že Turecko přechází od parlamentarismu, který uspěl, k pokřivenému systému, v němž bude mít prezident Erdogan zcela pod kontrolou výkonnou i soudní moc a do značné míry i moc zákonodárnou. Za legitimní tak bude ustanovena jistá forma ústavní despocie, v níž vyvažování pravomocí neexistuje nebo je malé, píše Le Monde.

V Turecku, kde města tyto změny odmítla, je veřejné mínění rozpolceno víc, než kdy jindy. Le Monde uvádí, že teď existují dvě Turecka. Dodává, že země teď prožívá několik traumat najednou. Na turecké území utíkají uprchlíci z nekonečné a kruté války v Sýrii. Útočí tam buňky takzvaného Islámského státu. Turecko válčí se svými Kurdy. A poznamenal ho údajný pokus o puč loni v červenci. V Evropské unii se o tom moc nemluví. Unie s Tureckem počítá, potřebuje ho, aby zvládla příliv uprchlíků, kteří pokračují na její území.

Autor komentáře v Le Monde poznamenává, že prezident Erdogan do značné míry k nešťastné situaci Turecka sám přispěl - a to hlavně - nezodpovědným chováním v Sýrii, kde koketoval s islámskými radikály, a dále tvrdými represemi z léta 2016, snahou podrobit si tisk a celý státní aparát. Muž, který nepřijímá ani mírnou kritiku a hlásá věty o celosvětovém spiknutí proti své zemi, teď získal neomezené pravomoci. A to není dobré ani pro Turecko, ani pro Evropu, píše francouzský deník Le Monde.