Únik informací ovlivňuje žurnalistiku i politiku. Nyní se vyplutím na povrch topí Donald Trump

18. říjen 2016

Žurnalistika a svět politiky. Obě profese vždycky stály i na nejrůznějších únicích informací – alespoň se to tradičně říkalo. Dnešní možnosti stáhnout velký objem dat a zveřejnit je, ale obě profese posouvá do zcela nové éry. K momentálně nejdiskutovanšjším únikům informací patří videozáznam prezidentského kandidáta amerických republikánů Donalda Trumpa z roku 2005.

Nejdřív zveřejnily webové stránky WikiLeaks obsah americké diplomatické pošty. Potom se začaly objevovat i mnohem citlivější informace z americké Národní bezpečnostní agentury (NSA), a pak následovaly takzvané Panamské dokumenty, ze kterých se celý svět přímočaře dozvěděl, jak se bohatí potajmu stávají ještě bohatšími.

Jsem hvězda, hlásá s velkohubými gesty veřejnosti Trump

Ten minulý týden zveřejnil deník Washignton Post. Na něm realitní magnát vysvětluje, že pokud je člověk taková hvězda jako on, může si s ženami dělat co chce. Tenhle informační “průsak” se ale na rozdíl od těch předchozích medializovaných skandálů týká soukromé a velice intimní sféry každého jednotlivce.

Trumpovo chvástání pomohlo demokratickému táboru Hillary Clintonové v posledních týdnech před volbami vylíčit protikandidáta jako sexistického primitiva balancujícího na hranici trestného činu, píše komentátor londýnské agentury Reuters.
Představmě si ale, že by někdo v roce 1861 zveřejnil spor amerického prezidenta Abrahama Lincolna s velitelem Unionistické armády v missourském Saint Louis, generálem Johnem Fremontem.

Fremont tehdy prohlasil všechny černochy ve státě Missouri za svobodné. Abraham Lincoln, který se ale obával, že by tamní otrokáři mohli politicky hlasovat proti němu, za to Fremonta z armády propustil.

Prezidentův dopis, ve kterém se svěřoval s potížemi ohledně Fremonta, by se klidně mohl vykládat jako otrokářská propaganda. A jeho zveřejnění by nepochybně bylo i v zájmu veřejnosti, píše komentátor. Jenže označit Lincolna za podporovatele otrokářského system by bylo zcela zavádějící.

Internet nezapomíná

Trumpův dnešní průšvih s jeho někdejšími názory v podstatě mnohé nepřekvapil, ale nemohl vystihnout celou podstatu osobnosti a zámyslů tohoto kandidáta. Poučeni četbou Machiaveliho Vladaře přece všichni víme, jak pracovat například s elektronickou poštou Hillary Clintonové a jak zpracovat i v tradiční demokracii svoje voliče zinscenovanou přehlídkou ženských obětí.

Internet prostě nezapomíná. Jeho data jsou arzenál příhod, které kompromitují smrtelníky a uchazeče o veřejnou funkci v obou politických táborech. Republikán Donald Trump se tímto novým druhem zpravodajství vlastně za pochodu teprve učí to, co už exprezident Bill Clinton a jeho paní, bývalá ministryně zahraničí Hillary, dávno vědí: Zveřejnit , pustit do hry a přijmout svoje vlastní selhání, patří na hřiště politiky i žurnalistiky, ať už se to divákům líbí nebo ne, uzavírá komentář britské agentury Reuters.

autor: Jan Čáp
Spustit audio