V Kyrgyzstánu diskutují o legalizaci mnohoženství. Ženy jsou pro, tvrdí duchovní
Když bývalý muftí Čubak ažy-Žalilov veřejně oznámil, že uzavřel druhé manželství, v Kyrgyzstánu začala vzrušená diskuse o otázce mnohoženství. V jejím průběhu zaznívaly často úplně protikladné názory.
Tématu si všímá článek kyrgyzské redakce Rádia Svobodná Evropa.
Ochránci lidských práv mají za to, že někdejší šéf kyrgyzských muslimů porušil zákon. A měl by podle nich být potrestán nejen za oznámení druhého manželství, ale i proto, že vyzval ostatní muže, aby ho následovali. Kyrgyzské úřady zatím na kauzu nijak nereagovaly.
Sám Čubak ažy-Žalilov svůj čin zdůvodňuje „požadavky islámu“ a tím, že si „dělá starosti o budoucnost národa“. Kyrgyzští duchovní se domnívají, že ženy, kterých je v tamní společnosti zhruba o procento víc než mužů, legalizaci mnohoženství podporují.
Ochránci lidských práv navrhují řešit situaci jinak než islámští teologové. Podle jejich názoru se musí především zlepšit sociální a ekonomické postavení žen. V Kyrgyzstánu zákon bigamii i polygamii zakazuje, trestají se až dvěma roky vězení. Přesto se ale občas objevují iniciativy za legalizaci mnohoženství. Ve společnosti se mluví o druhých manželstvích poslanců a státních úředníků.
Ženy, které se do podobné situace dostanou, ale podle Rádia Svobodná Evropa často pociťují stres a potřebují pomoc psychologa. Hodně z nich lituje svého rozhodnutí stát se něčí druhou neoficiální ženou.
Skoro všechny druhé a třetí neoficiální manželky odmítají sdělit svá jména. Žurnalistům rozhlasové stanice ženy vyprávěly své příběhy právě jen pod podmínkou anonymity.
Příběh Nadiry
Sedmadvacetiletá žena, která se představila jako Nadira, se před sedmi lety seznámila s mužem o hodně starším než ona. Jak říká, uvěřila tomu, že se partner rozvede a ožení se s ní.
„Bylo mi teprve 20 let, ještě jsem studovala. Můj muž byl krásný a urostlý. Měl drahé auto. Seznámila jsem se s ním v kavárně, kde jsem byla s kamarádkami. Nebudu popírat, že mě na něm zaujalo jeho materiální postavení. Byl to prostě dobrý budoucí manžel. Začali jsme spolu tedy chodit a založili jsme společnou domácnost.
Potom jsem se dozvěděla, že je ženatý a vychovává čtyři děti. V té době mě ale jeho rodina nezajímala. Nemyslela jsem na ni. Měl jsem jediný cíl – být s ním. Pronajal mi byt a živil mě. Moje vrstevnice mi záviděly. Jezdil za mnou jednou týdně, a to mi stačilo. Ve zbývajícím čase jsem se bavila s kamarádkami a utrácela jeho peníze.
Po dvou třech letech se o našem vztahu dozvěděla jeho manželka a v jeho rodině začaly hádky. Upřímně řečeno jsem se snažila, aby se rozešli a on zůstal se mnou. Rodiče o mém vztahu nevěděli.
Mezitím jsem otěhotněla a v mešitě jsme se vzali. Narodila se mi dcera. Nezbylo mi, než rodičům a příbuzným všechno říct. V tu chvíli začaly problémy. Manželka mu dala na vybranou: buď ona, nebo já. On chtěl dál žít s námi oběma. Naše do té doby vřelé vztahy ale po narození dítěte narušily spory a hádky,“ vypráví Nadira.
Žárlivý manžel
Teď už má žena děti dvě. Její manžel se o ně stará bez ohledu na odpor první manželky a většinu času tráví se svou druhou rodinou. Nadira se ale netají tím, že lituje toho, že se vdala za staršího muže a stala se příčinou rozpadu jeho původní rodiny. Říká, že věkový rozdíl čtrnácti let mezi manželi je znát.
„Muž na mě hrozně žárlí, někdy za mnou jezdí dokonce i do práce. Nemůžu se bavit se svými přáteli, hlídá skoro každý můj telefonát. Sám nikam nechodí. Náboženské a rodinné svátky tráví s první manželkou. Spolu se tak nanejvýš vídáme s přáteli, jinak se s nikým nebavím. Před jeho známými předstírám, že jsem šťastná manželka, cítím ale na sobě jejich odsuzující pohledy.
Rodiče a příbuzní muže mě považují za příčinu toho, že to v jeho první rodině nefunguje. Občas mi je velice špatně. Slyšela jsem, že jeho první žena chodila k věštkyním a mudrcům. Upřímně řečeno toho lituju. Mohla jsem se vdát za svého vrstevníka a šťastně s ním žít. Ale čas už vrátit nemůžeme. Kdybych však měla takovou možnost, žila bych jinak,“ uzavírá Nadira.
Ženy, které souhlasí s druhým sňatkem, který je uzavřen jen v mešitě, potom často mají problém, aby jejich děti dostaly rodný list. Někdy je také trápí, že muž se nemůže věnovat oběma rodinám stejně.
Příběh Ajmiry
Čtyřicetiletá Ajmira se před deseti lety vdala za už ženatého muže, který vychovával čtyři děti. Teď spolu mají tři vlastní potomky. Ajmira své děti miluje, ale říká, že s mužem hodně zkusila.
„Manžel chce, abychom se já i naše děti bavili s jeho první rodinou, my se ale navzájem nesnášíme. Snažím se k němu chovat přirozeně, těším se, když má přijít, snažím se, aby mu se mnou bylo dobře, obskakuju ho.
Pořád ale bojuju s touhou říct mu, co si myslím o jeho první manželce. Občas se neovládnu a dojde na urážky a rány. Když se s jeho ženou vidím, skončí to vždycky hádkou nebo dokonce rvačkou. Jednou nás manžel jen tak tak dostal od sebe.
Nikdy o tom nemluvil, ale já cítím, že i on našeho sňatku lituje. První žena ho vyhání ke mně a já ho taky nenechám na pokoji. Občas říká, že už má dost nás obou. Ale moje ženská podstata je přece jen nejsilnější. Když jsem přemýšlela o vaší otázce, přistihla jsem se, že celý život trávím úvahami o tom, jak se zbavit jeho první ženy a jak to udělat, aby byl jenom můj,“ říká Ajmira.
Negativní projevy takové podoby manželství pociťují nejen druhé nebo třetí ženy. Psychologové poukazují na to, že paralelní manželské svazky nejhůře snášejí první družky polygamistů.
Příběh Sabiry
Sabira se vdávala velmi mladá. S manželem odjeli pracovat do Ruska, kde se jim vedlo dobře. Ale když se vrátili domů, muž si našel druhou ženu. Sabiru to těžce zasáhlo, pokusila se dokonce o sebevraždu. Příbuzní a psychologové ji jen tak tak dokázali zachránit. Žena pak našla útočiště v náboženství. Vychovává tři děti a snaží se, aby na ní nebylo vidět, že trpí. Přiznává ale, že muži odpustit nedokázala.
„To, jaká duševní muka musím snášet, nohou pochopit jenom ženy manželů, kteří si našli další choti. Nejraději bych na to zapomněla: život ztratil smysl, začalo mi být všechno jedno. V takových okamžicích zapomínáš dokonce i na své děti, všechno je ti lhostejné. Za ta muka, která jsem prožívala, jsem chtěla svého muže zabít.
Byli dny, kdy jsem neměla stání, bylo mi, jako bych celá hořela, a po nocích jsem proklínala muže i jeho druhou ženu. Už je to ale za mnou. Pochopila jsem, že mé děti mě potřebují a našla jsem útočiště v náboženství. Ulevilo se mi. Stejně se ale uvnitř užírám. Trápí mě to, aby můj stav nepoznamenal psychiku mých dětí,“ řekla Rádiu Svobodná Evropa Sabira.
Nechceme se o manžela dělit
Ženy, které trpí v podobných manželstvích, velice často potřebují pomoc psychologa. V Kyrgyzstánu se obracejí na krizová centra.
Vedoucí střediska Ak žurok, lidskoprávní aktivistka Darika Asylbekovová, na základě svých pozorování říká, že ani nábožensky založené ženy se o své manžely nechtějí dělit s někým jiným. Samotné mnohoženství je podle ní nebezpečné pro budoucnost společnosti, zvláště pro děti.
„Je opravdu těžké se s něčím takovým vyrovnat. Podobná situace se nemůže vyřešit tak, jak si přeje jeden člověk. Všechno začíná zájmy jednotlivce, ale doplatí na ně pak několik dalších. Trpí obě ženy, trpí i muž, ale také děti, které se podvědomě začínají izolovat od společnosti, jako by spáchaly nějaký zločin.
Nejtěžší je ale morální a psychologická zátěž, se kterou se musí vyrovnat první ženy. Lidé často říkají, že ženy samy s druhým mužovým sňatkem souhlasily, to ale není tak úplně pravda. Ženy vždy zůstanou ženami. Dokonce ani stará a nemocná žena se o muže nebude chtít dělit s někým jiným,“ konstatuje v článku Rádia Svobodná Evropa lidskoprávní aktivistka Darika Asylbekovová.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
