V Sýrii byly užity chemické zbraně

Důkazy o užití chemických zbraní v Sýrii

Británie získala první konkrétní důkazy, že v Sýrii byly použity chemické zbraně. Vědci analyzovali vzorky půdy odebrané na předměstí Damašku, které kdosi tajně propašoval ze země. Dospěli k jednoznačnému závěru, že „nějaká chemická zbraň“ tam užita byla, píše britský deník Times. Zkoušky provedla chemická a biologická sekce britského ministerstva obrany, ale podle ní nelze určit, zda chemické zbraně odpálily jednotky syrského prezidenta Bašára Asada nebo povstalci. Vědci však vyloučili, že by šlo o nějaký méně škodlivý plyn používaný k potlačování demonstrací. Podle nich to ale nebyl ani sarin.

K chemickému útoku došlo 19. března v Aleppu, kde zahynulo 30 lidí a dalších 80 utrpělo zranění. Lidé se dusili a měli potíže s viděním. K podobnému incidentu došlo v prosinci v Homsu. Asadův režim odpovědnost za útok v Aleppu odmítl a vyzval OSN, aby incident vyšetřila. OSN pak ustavila mezinárodní tým odborníků pod vedením Švéda Akeho Sellstroma, který je připraven odjet do Sýrie během 24 hodin.

Syrští rebelové svádějí boje s vládními jednotkami u města Aleppo|foto:ČTK

Syrský ministr zahraničí Válid Muallím ale minulý týden napsal generálnímu tajemníkovi Pan Ki-Munovi, že vyšetřování režimních jednotek je nepřijatelné. Západní diplomaté ke zjištění britských vědců dodávají, že i když je závažné a přesvědčivé, nelze je pravděpodobně považovat za „překročení rudé čáry“, kterou vloni stanovil americký prezident Barack Obama jako čin, který vyvolá americkou vojenskou intervenci.

Syrští islamisté strhli závoj

Irácká al-Káida oznámila, že syrská povstalecká islamistická skupina Džabhát Nusra je její odnož a že obě skupiny budou působit pod stejným jménem, píše agentura Reuters. Vůdce takzvaného Islámského státu v Iráku abú Bakr Bagdádí prohlásil, že sloučená skupina ponese název Islámský stát v Bagdádu a Levantě. O spojení Džabhát Nusry s al-Káidou se spekulovalo už dávno a Spojené státy ji zařadily na seznam teroristických organizací. Džabhát Nusra se přihlásila k pumovým útokům v Damašku a Aleppu, při kterých zahynuly desítky lidí. Reuters upozorňuje, že prohlášení ještě víc prohloubí dilema Západu, zda a jak podporovat povstalce, protože se bojí vzestupu islamistů a al-Káidy v Sýrii.

Podle vědeckého týmu Washingtonského institutu politiky Předního východu prohlášení jen potvrzuje nutnost americké podpory umírněných povstalců. Server připomíná, že oznámení al-Káidy přišlo jen dva dny poté, co její vůdce Ajmán Zavahrí zveřejnil další poselství, v němž vybízí bojující skupiny ke sjednocení džihádu v Sýrii. Znamená to, že al-Káida má stále jednotné velení.

Bagdádí uvedl, že al-Káida neoznámila spojení obou skupin dříve ze dvou důvodů – kvůli obavám o bezpečnost a přání, aby si Syřané udělali na Džabhát Nusru vlastní názor, aniž by je rozptylovala její příslušnost. Stejnou taktiku al-Káida používá například v Jemenu, kde se přejmenovala z Al-Káidy na Arabském poloostrově na Ansar šaría v Jemenu. Také v Tunisku a Libyi vznikají skupiny s názvem Ansar šaría, které se hlásí k al-Káidě.

Z krátkodobého hlediska zřejmě vznik společné fronty Islámského státu v Iráku a Levantě nebude mít na povstání v Sýrii zásadní vliv. Džabhát Nusra hrála už předtím významnou roli v bojích i řízení vesnic a částí měst v severní a východní Sýrii. Společně s dalšími salafistickými skupinami se jim daří zajišťovat bezpečnost a základní potřeby civilistům, jako chléb a pohonné hmoty. Za jejich vlády byly na dobytých územích opět otevřeny obchody a obnovena veřejná doprava, a lidé je respektují, i když nemají sklony k islamismu ani ideologii al-Káidy.

V této chvíli stejně nemají na vybranou – Džabhát Nusra si své postavení vydobyla, protože Svobodná syrská armáda nedokázala zajistit základní potřeby a služby a některé její složky rabovaly, plenily, vydíraly místní obchodníky a vybíraly vysoké daně od civilistů. Džabhát Nusra naopak prodává zboží levněji než za tržní cenu a města řídí účinně a metodicky. Ve střednědobém až dlouhodobém horizontu by se však zveřejnění spojení s al-Káidou mohlo Džabhát Nusře vymstít. I když civilisté oceňují její výkonnost při řízení měst, většina jich odmítá vnucování striktních islamistických pravidel. Už dnes kritizují, že skupina zakazuje alkohol, nutí ženy se zahalovat a šikanuje muže, kteří se s ženami ukazují na ulici.

Džabhát Nusra je dnes nejrychleji rostoucí fronta al-Káidy na světě a láká stále další zahraniční bojovníky souběžně s tím, jak roste násilí syrské občanské války, píše americký server Al-Monitor. Dnes se skupina soustřeďuje na svržení Bašara Asada, ale má mnohem ambicióznější cíle, včetně útoků na americké zájmy v srdci Blízkého východu. Džabhát Nusra má podporu ústředí al-Káidy z Pákistánu, připomíná server výzvu Ajmána Zavahrího, která podle něj byla očividně koordinována s bojovníky v terénu.

Ajmán Zavahrí a Usáma bin Ládin na neznámém místě v Afghánistánu|foto:ČTK

Není přesně známo, kolik mužů Džabhát Nusra má, ale server odhaduje, že tvoří až čtvrtinu povstalců v Sýrii. Působí spíše v okolí Aleppa a na severu země než v oblasti Damašku a její bojovníci nepochybně patří k těm nejvýkonnějším i nejochotnějším podnikat mnohonásobné simultánní útoky, jaké jsou specialitou al-Káidy.

K Džabhát Nusře se také připojuje čím dál víc bojovníků z muslimského světa. Odhaduje se, že jich už do Sýrie přišlo okolo 5.000 z Libye, Saúdské Arábie, Egypta, Jordánska, Tuniska, palestinských území, Libanonu, Čečenska, Kuvajtu, Spojených arabských emirátů, Kosova, ale i z Austrálie, Ázerbajdžánu, Francie nebo Španělska. Asad tvrdil od začátku, že povstání je dílem teroristů a al-Káidy, i když to tak zprvu nebylo. Tím, že se odmítal vzdát moci a uchýlil se k brutální síle proti vlastnímu lidu, naplnil vlastní proroctví a al-Káidu do Sýrie přivedl. Čím déle bude občanská válka trvat, tím silnější al-Káida v Sýrii bude.

Džabhát Nusra se také pokusila vyvézt násilí do Jordánska. Tamější zpravodajské služby v říjnu zmařily její plán na velký pumový útok v Ammánu, který by měl za následek obrovské množství obětí a zjevně byl inspirován atentátem pákistánských teroristů z roku 2008 v Bombaji. Akce měla začít dvěma sebevražednými útoky v ammánských nákupních střediscích, a až by na místo dorazily bezpečnostní složky, teroristé měli zaútočit na americké a další velvyslanectví v metropoli. Akce měla být provedena k výročí útoků na hotely v Ammánu v listopadu 2005, při kterých zahynulo 60 lidí. Jordánské úřady vloni také zadržely dva bratrance jordánského zakladatele Al-Káidy v Iráku Musaíba Zarkávího, který atentáty před osmi lety naplánoval.

Džabhát Nusra má rozsáhlé cíle, které chce realizovat po pádu Asada. Jak naznačuje válečná přezdívka vůdce skupiny Muhammada Golaniho, Džabhát Nusra se chystá zaútočit na Izrael a její bojovníci se už také objevili v Golanských výšinách. Ze Sýrie mohou ohrožovat i americké zájmy v celé Levantě a spojence v Turecku, Jordánsku a Izraeli. Nejhorší scénář představuje varianta, že se zmocní syrských chemických zbraní. V únoru skupina získala zbytky severokorejského jaderného reaktoru, který v Sýrii v roce 2007 srovnalo se zemí izraelské letectvo. Příště se Džabhát Nusra takto může dostat i ke zbraním hromadného ničení, varuje Al-Monitor.

Američané se nemohou dočkat, až odejdou z Afghánistánu

Zdá se, že současná strategie Spojených států v Afghánistánu zní: vyhlásit vítězství a odejít, píše německý Spiegel. Washington už dokonce přestává bojovat proti korupci v nejvyšších afghánských kruzích – stažení ze země je, zdá se, důležitější. I když vztahy prezidenta Hamída Karzaje a Američanů jsou tradičně dobré, jednání o ukončení mise jsou úporná. Hlavním problémem je, které jurisdikci budou američtí vojáci v Afghánistánu po stažení v roce 2014 podléhat. Afghánistán požaduje afghánskou a Američané to zásadně odmítají. V zemi jich má zůstat pět až deset tisíc.

Teď ale v Afghánistánu poroučí Karzaj, který tak Američanům vrací ponižování z předchozích let. Nedávno například nařídil elitní americké jednotce, aby se co nejrychleji stáhla z provincie Vardak, odkud do Kábulu pronikají povstalci. Obvinil americké vojáky z šikanování vesničanů, i když to průkazně nedoložil.

Američtí vojáci v Afghánistánu|foto:Allauddin Khan, ČTK

Zvláštní případ představuje kauza afghánské letecké společnosti Kam Air, které Američané v lednu zakázali ucházet se o americké kontrakty kvůli podezření z pašování narkotik. Není to první takový případ afghánské firmy, ale tenhle se zvlášť dotkl Karzaje, jenž proměnil Afghánistán v království, jemuž by se dalo říkat Karzajův Koruptistán. Jeho úřady vyzvaly Američany k předložení dokumentů, které k vyřazení Kam Air vedly, a Karzajův úřad jim dokonce pohrozil soudním sporem o náhradu škody, jestli podklady nedostane.

Firmu vlastní Zamaraj Kamgar, který má obchodní styky s nechvalně známým uzbeckým velitelem Abdulem Rašídem Dóstumem. To nejmenší, čeho se Dóstum dopouští, je pašování drog, ale provádí i jiné kousky. Na konci vlády Talibanu údajně nahnal jeho bojovníky do uzavřených kontejnerů, kde je nechal udusit, a potom je naházel do masových hrobů. Mezinárodní tlak vyhnal Dóstuma do exilu v Turecku, ale Karzaj ho v roce 2009 osobně vybídl k návratu domů. Zrovna bojoval o své znovuzvolení, a tak s generálem uzavřel dohodu – Dóstum, který je podezřelý ze spáchání válečných zločinů, bude rehabilitován, když Karzajovi zaručí půl milionů hlasů uzbeckých voličů Dóstumova hájemství. Leteckou společnost Kam Air si Karzaj zvlášť oblíbil a často ji při cestách do zahraničí používá.

Afghánistán produkuje 80% opia na světě a z této produkce má prospěch většina nejvyšších politiků. Za pašování či pěstování narkotik nebyl dodnes odsouzen ani jediný narkobaron, který má styky s afghánským vedením prezidenta Karzaje. Najde-li se nějaký horlivý policista, který se touto cestou vydá, je vyměněn dřív, než stačí podniknout zátah. Pozorovatelé varují, že až se Západ ze země stáhne, stane se z Afghánistánu „narkostát“, v němž budou bez zábran spolupracovat politikové, podnikatelé a zločinci.

Někteří západní diplomaté však krčí rameny a tvrdí, že boj proti narkostátu není součástí mandátu OSN a velvyslanectví a vojenské základny nejsou policie. O tom, co a jak se ve skutečnosti děje, neexistuje dost poznatků a s afghánskými vojenskými veliteli se nechce nikdo dostat do křížku – stačí, že proti západním vojákům bojuje Taliban. Co tedy vlastně z mise v Afghánistánu zůstalo? ptá se Spiegel. Pozitivní je, že země má bezpečnostní aparát, který je dost silný, aby zvládal povstalce. Pořádek v něm ale budou udržovat brutální válečníci a vládnout mu bude Karzajova loutka, kterou si prezident vybere, až mu příští rok vyprší mandát. Opravdu vypadá vítězná mise takhle?

Nejhledanější nacističtí zločinci

Středisko Simona Wiesenthala zařadilo na svůj nový seznam deseti nejhledanějších nacistických zločinců dva bývalé členy SS, píše izraelský server Times of Israel. Středisko to uvedlo ve své pravidelné výroční zprávě o průběhu pátrání po nacistických zločincích a jejich trestního stíhání ve světě. Dvěma novými jmény jsou táboroví dozorci Hans Antanas Lipschis a Theodor Szehinskyj, kteří po druhé světové válce uprchli do Spojených států. Na desetijmenném seznamu nahradili zločince, kteří z něj vloni vypadli – holandsko-německého nacistu Klaase Fabera, který zemřel v Německu dřív, než byl uvězněn, a Karolyho Zentaie, jehož vydání k soudu za vraždu do Maďarska zablokovala Austrálie. Zentaiův případ je podle střediska „největším zklamáním“ loňského roku.

Středisko Simona Wiesenthala také známkuje výkon jednotlivých zemí při hledání a trestním stíhání nacistů, kteří buď spáchali zločiny na jejich půdě, nebo se do nich po válce uchýlili. Za uplynulý rok dostaly nejlepší známku Spojené státy a hned po nich Kanada, Německo, Itálie a Srbsko. Nejhůře dopadly Norsko a Švédsko, které byly označeny za státy, které „odmítají vyšetřovat, natož pak trestně stíhat nacistické válečné zločince kvůli právním či ideologickým omezením“. Podobně skončily Austrálie, Rakousko, Estonsko, Lotyšsko, Litva a Ukrajina, kde „sice neexistují právní překážky vyšetřování a stíhání válečných zločinců, ale jejich snaha byla ve sledovaném období nulová“.

Obzvláštní neochotu projevují dlouhodobě pobaltské státy. Podle ředitele Střediska Simona Wiesenthala Efraima Zuroffa tak kvůli nedostatku politické vůle nebylo v postkomunistické východní Evropě dodnes učiněno spravedlnosti zadost. Další překážku představuje snaha zejména pobaltských států překrucovat historii holokaustu a stavět tyto zločiny na stejnou úroveň jako zločiny komunistického režimu.

Logo|foto:Český rozhlas

Do další kategorie zařadilo středisko země, které „odmítly poskytnout relevantní údaje a nepodnikly naprosto nic, aby vyšetřily podezřelé z nacistických zločinů“. Jedná se o Argentinu, Bělorusko, Belgii, Bolívii, Brazílii, Chile, Kolumbii, Dánsko, Lucembursko, Paraguay, Rusko, Slovinsko a Uruguay. Naopak nejpozitivnější vývoj představovalo maďarské obvinění velitele ghetta v Maďarskem okupovaných Košicích Lászla Csátaryho z podílu na masových deportacích 15.700 Židů do vyhlazovacího tábora Osvětim. Maďarsko loni v červnu Csátarymu nařídilo domácí vězení a zabavilo mu cestovní pas a teď čeká Csátary na soud.

Efraim Zuroff ke zprávě podotýká, že přestože se seznam jmenuje „Deset nejhledanějších nacistických zločinců“, není to přesné označení, protože na něm nefigurují nejnechvalněji známí nacisté, kteří nebyli nikdy dopadeni. Seznam uvádí osoby, jejichž místo pobytu úřady znají a z nichž některé se už nalézají v nějakém stadiu vyšetřování a trestního stíhání, a budou tak patrně v dohledné době odsouzeny. Na seznamu například není velitel gestapa Heinrich Mueller, který už dopaden nikdy nebude, přestože se dopustil obludných zločinů, neboť se narodil v roce 1900.

Dál na něm ale figuruje Eichmannův pomocník Alois Brunner nebo sadista z Mauthausenu dr. Aribert Heim, i když je skoro jisté, že už nežijí. Přestože však středisko vyvinulo velké úsilí, nenašlo o jejich úmrtí žádný věrohodný důkaz. Zuroff v této souvislosti podotýká, že by současná občanská válka v Sýrii mohla umožnit nalezení Brunnera anebo jeho ostatků, ale připouští, že příliš pravděpodobné to není. Deset jmen na seznamu patří v podstatě nejvýznamnějším nacistickým zločincům, kteří byli vypátráni – mužům středního nebo nižšího postavení, jejichž zařazení na seznam se řídilo třemi kritérii: mírou odpovědnosti, tím, zda se osobně dopustili vraždy, a rozsahem spáchaného zločinu, tedy počtem osob, jehož se čin týkal.

I když se to zdá neuvěřitelné, kandidátů na seznam je stále hodně a množství potenciálních nacistických zločinců, kteří jsou dosud naživu, je mnohem vyšší, než si lidé představují. Můžeme za to vděčit moderní medicíně, i když někteří z lidí, jimž prodloužila život, si dlouhověkost rozhodně nezasluhují, píše Zuroff. Anebo žijí déle lidé bez svědomí, protože pociťují menší stres? Zuroff zdůrazňuje, že se v praxi nikdy nesetkal s pachatelem zločinů holokaustu, který by pocítil výčitky svědomí nebo vyjádřil lítost nad tím, co spáchal.

Lidé uvedení na seznamu, tedy níže postavení členové nacistické vražedné mašinérie, se po válce ani neobtěžovali změnit si jméno, protože je ani ve snu nenapadlo, že by mohli být trestně stíháni ze strany Spojenců. Báli se spravedlnosti komunistů, a proto řada východoevropských kolaborantů utekla na Západ. Z deseti mužů na seznamu jich pět uprchlo do Spojených států a tři do Kanady. Američané odebrali všem pěti občanství a nařídili jejich deportaci a totéž až na jednu výjimku udělala i Kanada. Soudní řízení s těmito lidmi také umožnilo jejich vydání a soudní procesy v Evropě, které snad proběhnou v příštích měsících.