Vietnamská válka je virus, můj seriál bude vakcína, říká americký režisér

„Je čas začít opět mluvit o válce, kterou vědomě vytěsňujeme z paměti,“ říká třiašedesátiletý tvůrce. Už jen proto, že řada dnešních problémů americké společnosti má své kořeny právě v tomto konfliktu. Názorové rozdělení obyvatelstva, vzájemné odcizení občanů, nedostatečná společenská debata, neschopnost vést dialog, nedůvěra vůči vládě i sobě navzájem, to vše má kořeny ve vietnamském konfliktu. Tehdy byla americká společnost nenávratně polarizována, Vietnamem se měří i každé další strategické rozhodnutí,“ říká režisér a dodává: „Beru to ale tak, že Vietnamská válka je virus, a můj dokument je jakási vakcína. Věřím, že povede k odvážnější a poctivější debatě o tom, co se stalo.“

80 podrobných rozhovorů

Seriál shrnuje nejnovější výsledky historického bádání o válce a přinese na 80 podrobných rozhovorů s vojáky americké armády i Vietcongu. Burns a Novicková teď objíždějí zemi a v předpremiéře promítají části svého díla vybraným divákům. „Myslím, že na Američany by to mohlo zapůsobit jako zjevení, jako kaskáda nových faktů a informací, které lidem pomohou osvobodit se od schematického nazírání na válku,“ řekl Burns agentuře AP.

Počátky války jsou podle britského Observeru v americké kolektivní paměti poměrně rozostřeny. Když prezident Lyndon Johnson vyslal do jižního Vietnamu v roce 1965 pozemní síly, drtivá většina Američanů to přijala s nadšením. Jak ale konflikt sílil a obětí přibývalo, nálada se změnila a převládly protiválečné postoje. Napříč společností se pak objevila nesmiřitelná propast mezi dvěma skupinami, i když obě byly přesvědčeny, že jednají z vlastenectví, hluboce se nenáviděly.

Filmy účtující s konfliktem

V roce 1973 Američané z Vietnamu odešli a 30. dubna 1975 padla jižní část země do rukou komunistickému severu. V americké kinematografii se pak objevila záplava filmů, účtujících s konfliktem. Burns a Novicková však podnikli řadu cest do Vietnamu a podle vlastních slov se snaží zmírnit podání, které se téměř výlučně soustředí na americký pohled. Mluví například s generálem Lo Khac Tamem, který jim říká na kameru, že válka byla tak brutální, že to ani neumí vyjádřit slovy.

Vlajka USA.|foto: Fotobanka Pixabay

„Když vše vidíte optikou filmu Lovec jelenů, obejdete se bez jediné živé a autentické vietnamské postavy,“ říká Burns. „Přitom pro desítky milionů to byla válka americká, nikoli vietnamská, my se ale této skutečnosti snažíme vyhnout. Během soustředěné práce se řada mých předpokladů začala otřásat. Bylo to vzrušující a zároveň osvobozující,“ podotýká Burns.

Lidé se chovali nepřátelsky

Film se nevyhýbá ani hněvu, který dopadal na veterány vracející se z bojišť do Spojených států. Drtivá většina vojáků přitom byla ve věku od osmnácti do dvaceti let. Své osobní vzpomínky tváří v tvář vlně kritiky potlačili. „Na letišti v Seattlu jsem v roce 1972 vystoupil v uniformě, ale lidé se chovali tak nepřátelsky, že jsem zapadl na nejbližší toaletu, naházel uniformu do odpadkového koše a vyšel v tričku a šortkách,“ vzpomíná podle Observeru veterán David Hagerman, který pečoval o vojáky závislé na heroinu.

Podle Burnse už dnes dvě třetiny z bojujících nežijí, a tak je nanejvýš vhodné, že vznikl tento film. Splácí dluh i Vietnamcům, protože v amerických filmech jako Apokalypsa nebo Četa není jediný realisticky zobrazený vietnamský voják. „Všechno je to Hollywood,“ píše Observer. Vietnamské ztráty se přitom podle různých odhadů pohybují někde mezi dvěma až čtyřmi miliony lidí.