Z Ertitreje do Frankfurtu: Kdo vydělává na afrických uprchlících

Německý týdeník Der Spiegel sledoval jejich metody několik měsíců. Spolu s italskými vyšetřovateli zjistil zajímavá napojení těchto pašeráckých gangů přes Chartům, Tripolis a Řím přímo na Německo.

Čekání na dolary z Afriky

Spousta afrických převaděčů si totiž také zažádala v Německu o azyl a čile obchoduje s jiným kontrabandem – jako jsou třeba zbraně nebo drogy. Podnikají přímo pod nosem německé policie a italští vyšetřovatelé se podle týdeníku podivují například pasivitě frankfurtské policie.

Při sledování nejdůležitější trasy afrických imigrantů do Evropy vypátrali policisté i reportéři Spieglu prostory v libyjské Sabratě. Tam, v jakémsi překladišti, drží pašeráci uprchlíky po cestě přes černý kontinent a čekají, až jim jejich příbuzní z oblasti takzvaného Afrického rohu pošlou další tisíce dolarů.

Pašeráci lidí mají od roku 2013 na svědomí deset tisíc lidí, které na cestě přes Středozemní moře nechali utonout. Rozkrýt tyhle skupiny prý není snadné, protože podplatili část libyjské policie a spolupracují s libyjskými povstalci. Paradoxně tak proklouzávají uprchlíci do Evropy právě z pobřeží Libye, která letos v dubnu od Evropské unie obdržela 100 milionů eur okamžité pomoci. U jejích břehů navíc v rámci Operace Sophia hlídkují i evropské lodě.

Dříve, než úřady sejmou otisky prstů

Podle zvláštního zástupce OSN Martina Koblera momentálně u břehů Libye čeká na převoz do Itálie na 230 tisíc uprchlíků. Místní policisté se diví, proč jim evropští vyšetřovatelé nepomůžou zasáhnot proti pašerákům právě tady, v libyjské překladové zóně.

Ale pátrání vede autory článku týdeníku Spiegel dál na Sicílii, kde se italští policisté snaží uplatňovat svoje zkušenosti s bojem proti mafiím. Díky ochraně svědků přiměli některé zadržené pašeráky vypovídat, a ti popisují, jak důležité je poslat včas uprchlíky na sever, dokud jim úřady neodeberou otisky prstů. Pak jsou v celé Evropě běženci těžko identifikovatelní.

Zaběhlý systém

Z italské Bologně rozvážejí další pašeráci běžence do Bavorska i Skandinávie. Vydělají si 1000 euro za den a jak potvrzují někteří z nich, když při zadržení řeknou, že běžence v autě neznají, obvykle jsou do čtyřiadvaceti hodin zase propuštěni na svobodu.

Další výdělečný byznys představuje prodej nejrůznějších dokladů a potvrzení. Není výjimkou, když si nový přistěhovalec v pěti různých okresech Itálie předloží žádost o sjednocení rodiny s pěti fiktivními manželkami. Takže další ženy už se do Evropy dostávají snáz i s fingovanou svatbou, ovšem zase za 15 tisíc euro. Pašerákům celý systém dobře funguje I proto, že italské policejní prefektury nepoužívají jednu společnou databázi, uvádí německý týdeník. Počet nových Eritrejců v Itálii se nicméně snižuje, protože spousta z nich pokračuje do Švýcarska. Německa nebo Skandinávie.

Týdeník der Spiegel upozorňuje na příklady, kdy se bývalí převaděči usadili v Německu jako uprchlíci a němečtí vyšetřovatelé proti nim nemohli najít důkazy. Zatímco v Itálii stačí být členem zločinecké organizace, v Německu se musí podezřelému prokázat konkrétní zločin.

Podle týdeníku je zároveň od evropských vlád naivní, předpokládat, že uprchlický problém a pašování lidí přes Saharu vyřeší penězi. Velká část afrických úředníků se totiž s pašeráky dobře zná.

Zatímco se tedy například ve Frankfurtu usazuje stále více Eritrejců, nový problém představuje i jejich dřívější napojenost na teroristické buňky takzvaného Islámského státu v Libyji, uzavírá týdeník Der Spiegel.