Zahraniční politika Baracka Obamy byla nejkatastrofálnější v Sýrii

K Obamovým úspěchům patří i mezinárodní spolupráce, která odvrátila hospodářskou katastrofu, konstruktivnější americký přístup k Latinské Americe nebo stabilní, i když opatrné vztahy s Čínou.

Nic z toho ale v jeho dědictví nezůstane a Obama bude spojován pouze s osudem jediné země – Sýrie. Když v lednu 2009 v Bílém domě začínal, byly symboly amerického zahraničněpolitického neúspěchu Irák a Afghánistán. O skoro osm let později stojí v centru destabilizovaného a rozděleného Blízkého východu Sýrie. Obama zjevně nikdy nepochopil, že následky nečinnosti mohou být mnohem horší než důsledky nemoudrých rozhodnutí.

Když v Sýrii v roce 2011 vypuklo arabské jaro, doufal, že tamní prezident Bašár Asad zareaguje na požadavky demonstrantů jinak než bitím, vězněním a mučením. V srpnu téhož roku ho proto Obama vyzval k odstoupení. Asad ale začal bombardovat Homs a začalo přibývat mrtvých.

Obama jen nečině přihlíží

Obama neudělal nic. Uvalil na Asadovu vládu sankce, ale miliardy dolarů z Ruska a Íránu ji podržely. CIA nakonec zřídila výcvikové tábory pro povstalce a pro další získala zbraně z východní Evropy, ale celý proces byl těžkopádný a jeho dopad mizivý. Rebelové nikdy nezískali protiletecké systémy ani chráněné oblasti.

Tehdejší ředitel CIA David Petraeus a ministryně zahraničí Hillary Clintonová požadovali za Obamova prvního mandátu razantnější kroky, ale prezident všechny návrhy vetoval. Mezitím Írán posílil Asada milicemi o síle padesáti tisíc mužů a několik tisíc dalších mu poslal libanonský Hizballáh.

Druhé největší syrské město a někdejší ekonomické centrum Sýrie bude definitivně v rukou damašské vlády|foto: ČTK/AP,ČTK

Jak Newsweek dále uvádí, Asadova armáda pokračovala v bombardování. Když jí došla konvenční munice, začala používat barelové bomby a experimentovat s chemickými zbraněmi. V srpnu 2013 nasadila na několika místech u Damašku sarin a i podle střízlivých odhadů zabila více než 1400 lidí.

Obama opět neudělal nic. Jeho nejbližší poradci, včetně nového ministra zahraničí Johna Kerryho, doporučovali intervenci a zřízení chráněných zón, ale prezident znovu odmítl. Rusko ve snaze podpořit syrský režim navrhlo, aby se Asad vzdal chemických zbraní, a Obama souhlasil. Damašek jich většinu odevzdal k likvidaci, ale ponechal si konvenční zbraně a dál plnil barelové bomby chlórem, což mezinárodní konvence nezakazují.

Chemické zbraně se používají dále

Obama dál nedělal nic a trval na své verzi „politického procesu“, který byl od začátku spíš mýtem než realitou. Asad nikdy neodstoupí a nepředá moc přechodné vládě a povstalci zase nikdy nedovolí, aby zůstal u moci. Rusové však získali čas a Obama byl přesvědčen, že nepřijal žádné chybné rozhodnutí.

Nečinně přihlížel, jak síly věrné Asadovi zahajují obléhání měst a jak do konfliktu vstoupilo Rusko se svými bombardéry a takzvanými vojenskými poradci. Obama přihlížel, když Rusové a Asadova armáda bombardovali nemocnice, kliniky, školy, tržiště, vodárny a elektrárny. Vždycky jen připomněl „politický proces“.

O Aleppo, druhé největší město předválečné Sýrie, se bojuje už pátý rok|foto: ČTK/AP,ČTK

A tak válka pokračuje dodnes. Počet mrtvých civilistů stoupá a rusko-syrské jednotky bombardují a obléhají Aleppo. Přesto má Obamův pohled na syrský konflikt ve Washingtonu i své stoupence.

Prezident má rovněž oporu v Donaldu Trumpovi, který Američany varoval, že jestli budou naslouchat Clintonové, ocitnou se ve třetí světové válce. Obamův postoj samozřejmě vyhovuje i Rusům. Když svou nečinnost obhajoval po chemických útocích ze srpna 2013, tvrdil, že se snaží zajistit, aby už „nikdy nikdo nepoužil ty nejhorší zbraně“.

Ty se však používají dodnes a převážně zásluhou Rusů a Asada umírají každý týden stovky civilistů. A když se novináři Obamy ptali, proč v Sýrii nezasáhl ani po chemických útocích u Damašku, odpověděl, že je na své rozhodnutí „velmi hrdý“, shrnuje Obamovu politiku vůči Sýrii Newsweek.