Základní problém ruské společnosti je lhostejnost. Po opravdové změně nikdo nevolá, tvrdí novinář Kolesnikov
Po vraždě Borise Němcova se představitelé ruské opozice ocitli ve stavu hluboké deprese, říká v rozhovoru pro server stanice Deutsche Welle respektovaný žurnalista Andrej Kolesnikov, který spolupracuje s vlivným Carnegieho centrem v Moskvě.
„A upřímně řečeno, nevidím v tuto chvíli nikoho, kdo by Němcova mohl nahradit.“
„Jde o srdcervoucí událost, emotivně i politicky nejhroznější za poslední léta. Lidé podporující demokratický systém se ocitli v absolutní beznaději. Je to strašlivý šok pro všechny. A přitom se o tom všem mluvilo dlouho před oním zločinem, tušili jsme důsledky rostoucí nenávisti a agrese ve společnosti,“ uvádí Kolesnikov.
A vzápětí odpovídá na otázku o šancích a budoucích krocích ruské opozice, jejíž sympatizanti přišli v neděli v obrovském množství do centra metropole, aby uctili Němcovovu památku.
Andrej Kolesnikov si ovšem nemyslí, že aktuální vzepětí opozici posílí a stmelí, upozorňuje Deutsche Welle.
„Nedělní pochod byl jen etickou, nikoliv politickou reakcí. Byla to tichá a smutná manifestace, a ta nepřinese reálné důsledky,“ říká.
A pokračuje: „Je nutné si uvědomit, že ruská společnost je k jakýmkoli významným událostem lhostejná. Lidé se prostě snaží přežít, cítí se ohroženi, a v tomto smyslu podporují režim. A samozřejmě i Putina. Neuvědomují si důležitost událostí, které se kolem nich odehrávají. Lhostejnost k těmto jevům – to je základní problém současné ruské společnosti.“
Mohla by tedy vražda Borise Němcova aktivizovat ty, kdo vyzývají ke změnám? I tady je Kolesnikov skeptický, když říká, že po opravdové změně v Rusku dnes nikdo nevolá.
Jsou to jen jednotlivé hlasy, které ovšem nemůžeme nazvat opozicí v pravém slova smyslu, nejde o hnutí s pevnou strukturou. Opozice v současném Rusku je spíše pomyslnou, nikoliv politickou kategorií.
Ze strany režimu nelze žádné změny čekat, a nikdo nemá dost vlivu na to prosadit změnu ze strany opozice.
„Je to velmi deprimující zjištění, ale musíme si uvědomit, že v zemi prostě panuje právě taková atmosféra.“
Jak by se tedy tyto ojedinělé hlasy mohly proměnit ve skutečnou, plnokrevnou opozici?
„Podle mého názoru jsou opoziční síly v depresi a zatím nejsou akceschopné. Jakékoli aktivity jsou úředně mařeny a blokovány hned v zárodku a justice, často obviněním z ekonomických trestných činů, okamžitě zasáhne proti těm, kdo se byť jen zúčastní protestních akcí,“ říká Kolesnikov.
Aby získala vliv, musí opozice začít přemýšlet o budoucnosti, vyvíjet program, občanské iniciativy. V jejich čele by měly stát populární a respektované osobnosti.
Po Němcovově smrti už na kolbišti vidíme jen známého bloggera Alexeje Navalného. Nikoho dalšího, kdo by se stal politickým bojovníkem. A Navalnyj je represivními složkami od veřejného dění zcela odříznut.
Je tedy Němcov nenahraditelný? Andrej Kolesnikov je o tom přesvědčen. Němcov měl výsadní postavení, byl totiž jakýmsi prostředníkem mezi režimem a opozicí, byl v kontaktu s mnoha lidmi, dokonce je dokázal sjednocovat.
A v tom jej nedokáže nahradit ani Navalnyj. „Nevím, kdo by to mohl být,“ přiznává v rozhovoru s Deutsche Welle Kolesnikov.
Zpracováno ze zahraničního tisku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka