Zapomeňte na olympiádu, v Kyrgyzstánu pořádali Světové nomádské hry. Jak vypadá hra s bezhlavou kozou?

10. září 2016

Teprve nedávno skončily v Brazílii olympijské hry. V Asii ale roste těmto hrám zvláštní konkurence. Tento týden se totiž v Kyrgyzstánu konaly druhé Světové nomádské hry.

Zapomeňte na hvězdy atletiky či plavání jako jsou Usain Bolt či Michael Phelps. Na břehu kyrgyzského jezera Issyk Kul se soutěžilo v přetahování o hůl, v hromadném zápase či v sokolnictví.

Hry mají oslavit nomádské dědictví středoasijských národů. Celkem se ovšem účastní reprezentace 40 zemí světa včetně borců z Itálie, Islandu či Botswany. O principu her i o uvítacím ceremoniálu píše britský deník Guardian.

Boj o mrtvou kozu

Největším hitem her je sport nazývaný kok-boru. Je to jakási značně drsná verze póla, v níž se dva týmy jezdců na koních přetahují o bezhlavou mrtvolu kozy. Získat ji vyžaduje náročný manévr, během něhož se jezdec v trysku musí sehnout k zemi pro ležící mršinu, uchopit ji za nohu a vytáhnout nahoru.

Následuje urputná jezdecká bitva, během níž se rozdávají rány pěstí, hvízdá bič a dvě družstva se přetahují o pozůstatek kozy. Hra končí, když se některému z jezdců podaří ponořit kozu do jakéhosi brouzdaliště, které představuje branku.

Kok-boru se odehrávají na novém hippodromu v Čolpon Atě, který pojme na deset tisíc diváků. Na stejném místě byl i úvodní slavnostní ceremoniál oslavující dávnou kyrgyzskou historii sahající do dob, kdy centrální Asii ještě neovládalo carské Rusko ani Sovětský svaz. „Kdyby žil Čingischán, určitě by tu chtěl být,“ prohlásil moderátor během úvodního ceremoniálu.

Logo

„V moderním světě lidé často zapomínají na svou historii a hrozí vymizení celých kultur. Kočovné civilizace jsou přitom příkladem udržitelného rozvoje, o nějž dnes celé lidstvo usiluje,“ uvedl během oslav kyrgyzský prezident Almazbek Atambajev.

Steven Segal jako kyrgyzský válečník

Uvítacího ceremoniálu se neúčastnila žádná další hlava státu. Čestného hosta ale hry přece jen měly. Byl jím herec Steven Segal, který má zvláštní zvyk objevovat se na podobných akcích v zemích bývalého Sovětského svazu a je tam zřejmě velmi populární. Známý je jeho blízký vztah s ruským prezidentem Vladimírem Putinem a minulý měsíc se objevil i ve společnosti běloruského diktátora Alexandra Lukašenka.

Když se blížil uvítací ceremoniál k závěru, vřítil se Segal do arény na koni oděný do zbroje starého kyrgyzského válečníka. Vypadal poměrně svérázně, když opatrně projížděl kolem, ale diváci si to zjevně užívali.

Během úvodní slavnosti vstupovaly zástupci čtyřiceti národů do arény v různém odění. Pakistánské a turkmenské týmy si daly záležet na slavnostním oblečení, zatímco italští sportovci vypadali spíše hosté letní zahradní party. Zástupci Emirátů pochodovali i se svými sokoli a reprezentanti Madagaskaru za společného tance.

Hned v prvním zápase kok-boru se střetli Rusové s americkým výběrem. Navzdory tomu, že Američané byli outsiderem a měli problém se k bráně soupeře vůbec dostat, odměnilo je publikum vřelým potleskem.

Okolní hory hostily jiné sporty, například lov za pomoci psů či dravců. V táboře téměř tří set jurt pochopitelně nesměla chybět hudba ani divadlo.

Jednalo se o druhé nomádské hry, přičemž první se konaly před dvěma lety. Někteří z kritiků her se ptají, zda si tak chudá země jako Kyrgyzstán může dovolit tak nákladné hry a zda by se peníze nedaly lépe využít. Diváci ale vnímaly hry jako důležitou součást kyrgyzské identity.

„Jsem hrdý na to, jak se podařilo vše pěkně připravit. Malá země jako Kyrgyzstán ukázala celému světu, jaké máme skvělé tradice,“ řekl Guardianu 44letý Kairat, který na hry přijel z hlavního města Biškeku i s celou rodinou.

Spustit audio