EDUnomád: Cestování za vzděláním
V zóně komfortu je nám příjemně, cítíme bezpečí, spokojenost a klid. Občas se ale vyplatí z komfortní zóny vystoupit, protože teprve potom se začínáme pořádně učit a rozvíjet! Na vlastní kůži to dobrovolně zkouší dokonce i někteří pedagogové. Musí být učení vždy příjemnou pohodou, nebo je naopak nepohodlí a námaha nutné? A co nás učí změny, dobrodružství a překonávání vlastních limitů?
„Vydávám se sama na několikaměsíční cestu za vzděláváním – sebe samé, za poznáním svobodných a demokratických škol bez známek, předmětů i bez lavic, za dětmi a dospělými kmene Manggarai, jejichž tradiční způsob života odpovídá z jisté části podmínkám, v nichž probíhala po tisíciletí evoluce lidstva. A také za sebepoznáním a mimo svou komfortní zónu, mimo pohodlí a jistoty spokojeného evropského života,“ píše Adéla Zelenda Kupcová na svém blogu. Rovnýma nohama do nejistoty se vydala začátkem tohoto června. Teď, na začátku září, má už tedy za sebou tři měsíce na cestách.
Svobodné a demokratické školy
Ale jak vlastně fungují zmíněné svobodné a demokratické školy? To popisuje Julianna, která je ředitelkou Currambena School fungující na předměstí Sydney v rozhovoru s Adélou: „Hlavní rozdíl oproti běžným školám je, že jsme absolutně nekompetitivní, nesoutěživá škola. Takže nemáme žádné známky, žádné testování a žádné srovnávání mezi dětmi. S každým dítětem pracujeme individuálně a každému nabízíme takové výzvy, které odpovídají úrovni, na které právě je.“
„Rozdíl je i v tom, že tu není žádná hierarchie, žádný šéf,“ pokračuje Julianna: „Já jsem sice koordinátor, ředitel, ale to znamená jen to, že se starám, aby vše fungovalo, vše tu bylo. Ale každý učitel je zcela odpovědný za své hodiny, své děti i jejich rodiče. Je to zcela jeho odpovědnost a o všem si rozhoduje sám. Pak tu máme také školní koncil, který dělá rozhodnutí týkajících se věcí přesahujících chod školy. A ten koncil je složený jak z učitelů, tak i rodičů, takže i ten je stále velice demokratický.“
ScioŠkoly
Podobný zdroj inspirace mají také ScioŠkoly. První byla otevřena září 2015 v Praze na Chodově. Od letošního září fungují další tři ScioŠkoly (v Brně, Olomouci a na Praze 9). Podle Bohumila Kartouse ze společnostu EDUin se však v našem vzdělávacím systému snaha o větší spoluúčast dětí na výuce a jejich větší participaci také třeba na volbě témat za obecnější trend zatím považovat nedá. Spíše se jedná o „ostrůvky pozitivní deviace“.
„Benefit pro učitele spočívá v tom, že si uvědomí, co všechno jsou děti schopné samy zvládnout,“ říká Kartous. „A to ho pak chrání od přehnaného paternalismu a snahy nejprve všechno instruktážně předvést sám a nechat to pak děti pouze zopakovat. A sami učitelé by mohli z komfortu vystupovat třeba častějšími vzájemnými hospitacemi v hodinách a navzájem si tak nabídnout pohled na svoji práci zvenčí.“
Více o Adélině putování EDUnomáda, o svobodných a demokratických školách v Austrálii, nebo o životě a výchově dětí z kmene lovců lebek si můžete přečíst na blogu EDUNOMAD.CZ a nebo si poslechnout v pořadu Trendy.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.