Hikikomori. Když lidé nezvládnou tlak na výkon, izolují se

17. prosinec 2015
Trendy

„Člověk nebyl stvořen jako automat a pokud se jím stane, je zničen základ jeho duševního zdraví,“ napsal v roce 1932 Aldous Huxley v díle Konec civilizace aneb Překrásný nový svět. Současný fenomén hikikomori, neboli extrémní společenské izolace, jakoby tento citát ilustroval v praxi.

V Japonsku, odkud název pochází, přestává výrazná část lidí zvládat tlak na výkon, očekávání i nepsaná pravidla společenské interakce, a uzavírá se do sebe. Jedinou jejich spojkou do světa, zůstává internet.

"Když se Řehoř Samsa jednou ráno probudil z nepokojných snů, shledal, že se v posteli proměnil v jakýsi nestvůrný hmyz." Tak začíná povídka Proměna s odkazem na Franze Kafku, vysvětluje Viliam Dočolomanský, umělecký ředitel divadelního souboru Farma v jeskyni, podstatu fenoménu hikikomori.

„Tato povídka je nejoblíbenější literaturou japonských hikikomori. Hlavní hrdina pozoruje, jak se mění vztahy jeho nejbližších vůči němu, když jim už nemůže přinášet peníze. Cítí obrovské zklamání, když zjišťuje, že vztahy v rodině nebyly založeny na skutečné lásce, která spočívá v tom, přijmout člověka takového, jaký je. Jako bychom se dívali na lidský život jako na hodnotu produktu, stroje na výkonnost.“

O to, jak se cítí rodina, jejíž člen do takového stavu upadl, se na hojně navštívené debatě o hikikomori v pražském Centru současného umění DOX podělila divačka, jejíž 32letý, vysokoškolsky vzdělaný syn propadal videohrám a počítačům. Po zřejmě prožité šikaně ve škole se čím dál více stahoval do sebe. Nyní již 5 let žije sám v rodinném bytě, který rodiče vyklidili, aby ho motivovali k samostatnosti a donutili ho zapojit se do pracovního procesu.

Norský japanolog Lars Nesser, autor práce Hikikomori – generace v krizi

Hikikomori není stanovenou diagnózou duševní poruchy, jak upozorňuje norský japanolog Lars Nesser, autor práce Hikikomori – generace v krizi. „Je to označení pro člověka, který se extrémním způsobem stáhl ze společnosti. Jde o izolaci na víc než 6 měsíců. Není to psychická nemoc a psychická nemoc není spouštěčem stavu hikikomori. Léta izolace mohou v jedinci rozvinout úzkostné stavy nebo depresi. Hikikomori najdeme mezi střední a vyšší třídou. Potřebujete majetek, abyste mohli žít hmotně zabezpečení.“

Mezi hikikomori převažují muži mezi 15 až 40 lety. V čem přesně mají mladí muži ze střední a vyšší třídy se společností problém? "Většina hikikomori se děsí tlaku na výkon, který na ně klade společnost: aby se dobře učili ve škole, našli si dobrou práci, živili rodinu. Pak se přidávají individuální traumata: šikana ve škole, obtěžování na pracovišti, nebo fyzický handicap, za který se stydí. Důvodů je mnoho. Třeba šikana ve škole je poměrně častá."

Kolik může dnes takových lidí v Japonsku žít? Lars Nesser na debatě v DOXu uvedl interval 200 000 až dva miliony společensky odtržených lidí v 127milionovém Japonsku. „Jeden profesor z Tokijské univerzity vymyslel v roce 2012 nové označení: SNEP - osamělá nezaměstnaná osoba. Je to širší definice, čímž naroste i číslo postižených lidí. Brzká detekce začínajícího hikikomori je důležitá, je nutné odhalit a zakročit co nejdříve, pokud vidíte, že se vaše dítě začíná izolovat. Pak se stav prohlubuje a je náročnější se z něj dostat.“

Je hikikomori problémem člověka, jeho rodiny, nebo společností, pokud v ní jedinci nedokážou žít? „V Norsku se o tom mluví jako o společenském problému, spouštěčem je společnost. Jakmile má člověk možnost se izolovat, udělá to. Nedokáže udržet krok s děním venku, tak se zavře doma. Společnost by se měla zaměřit na to, jak se v ní žije jejím členům. Ti, kdo tím trpí, by neměli cítit, že v tom jsou sami.“

Viliam Dočolomanský, umělecký ředitel divadelního souboru Farma v jeskyni

Hikikomori nestojí o pocity nebo pozornost dalších lidí. Kontakt s lidmi nebo zdánlivým lidským světem zprostředkovává počítač připojený k internetu a oko monitoru. V případě Japonska se nabízí úvaha, zda to nejsou technologie, které stav hikikomori spouští. Viliam Dočolomanský to vyvrací. „Technologie izolovanost podporují. Hikikomori nejsou obětí technologií, ale obětí krize hodnot. Tito lidé mají tak velkou citlivost, že se nedokáží vrátit zpět do školy nebo do zaměstnání.“

Viliam Dočolomanský a jeho divadelní soubor Farma v jeskyni se intenzivně o hikikomori zajímal v Tokiu, kde se setkával se současnými nebo bývalými hikikomori a jejich příbuznými. Výsledkem je instalace v Centru současného umění DOX v Praze a taneční představení Odtržení, které mělo premiéru třetí prosincový týden v plzeňském Depu v rámci Plzně, Evropského hlavního města kultury.

autoři: Daniela Vrbová , sch
Spustit audio