Jako lidé se rozejít mohou, ale rodiči zůstávají

2. červen 2016
Trendy

V Čechách se rozvede přibližně polovina manželství, z toho většina - téměř 60 procent - má nezletilé děti. Do tohoto čísla navíc nejsou započítány rozchody nesezdaných partnerů. Tato problematika se teda týká velkého počtu dětí.

Rozvod nebo rozchod rodičů objektivně představuje nepříznivý zásah do života dítěte. O to více, pokud se dospělí nedokáží dohodnout. Dítě má mít mimo jiné právo na kontakt s oběma rodiči a také neúčastnit se sporů dospělých. Jeho práva však často nebývají respektována.

Rozvod, ani rozchod partnerů, by neměl znamenat, že dítě přijde o jednoho z rodičů. A že ten ztratí právo se o své dítě starat nebo že přestane nést zodpovědnost za jeho výchovu. Tato situace je nicméně v naší společnosti běžná a často si ani neuvědomujeme, že tímto přístupem okrádáme děti o víc než jen o tátu nebo mámu, ale i o jejich plnou identitu.


„Skoro 90% dětí končí ve výlučné péči matky a ta má velký prostor pro to, aby to dítě manipulovala, a nemusí to být ani přímo, může to být i nepřímo. A je pravda, že otcové v tomto ohledu znevýhodněni jsou,“ říká Markéta Nováková, zakladatelka cochem.cz.

Důsledky jsou často zásadní pro rozvoj dítěte. Jako dobrý příklad řešení opatrovnických sporů se nabízí tzv. Cochemský model nebo Cochemská praxe.

Manželé vstupují do rozvodového řízení vyzbrojeni právníky, zaujímají bojové pozice a jejich spor a s ním prožívané emoce se tím vyostřují. Zapomínají, že jsou také rodiči a „zájem dítěte“ se často používá jako prázdný pojem k prosazení vlastních zájmů, k dosažení satisfakce, či k ublížení tomu druhému. Uplatněním Cochemského modelu lze rodiče vyvést ze zákopů a za pomoci prostředníků si své obavy a pocity vysvětlit a nalézt společné řešení.

Vznik Cochemského modelu

„Model pochází z Německa a nese název kraje ve kterém vznikl. Ten systém se narodil z nespokojenosti, že stávající systém není dostatečný a nefunguje tak, jak by měl.“ vysvětluje Nováková.


Německo tak v roce 1991 přišlo s novelizací zákona. Zatímco starý zákon ukládal úřadu pouze vyhotovování odborných posudků pro účely soudu, nový zákon ukládal povinnost poskytnutí aktivní poradenské a podpůrné činnosti vůči účastníkům sporu.


Na počátku Cochemského modelu stál dnes již bývalý soudce v oblasti rodinného práva Dr. Jürgen Rudolph. Ten i dnes nadále propaguje Cochemský model a pomáhá uvést jej v praxi i v jiných spolkových zemích a v zahraničí. O Cochemskou praxi projevilo zájem Japonsko, skandinávské státy a je také tématem v Holandsku, Británii nebo Belgii.

K této změně legislativy se aktivně postavil Úřad péče o mládež v kraji Cochem-Zell v německé spolkové zemi Porýní-Falc. Nová úloha úřadu, kterou stanovila změna zákona, vyžadovala nový postup práce zaměstnanců; potřebu dalšího vzdělávání a změnu jejich kompetencí.

Novelizaci ale nenásledovala žádná praktická iniciativa státu, a proto se Úřad pro péči o mládež v Cochem-Zell začal sám poohlížet po možných partnerech. Nakonec vznikla pracovní skupina, která dala spolupráci všech zúčastněných profesí jasná pravidla a uvedla ji v praxi.

Jak vše funguje v praxi

Cochemský model je založen na interaktivní a flexibilní spolupráci všech profesí účastných na rodičovském sporu, včetně soudců, či odborných znalců. Jejich kompetence a podíl na vzájemné spolupráci by měli být rovnocenné. Všichni zástupci jednají s úmyslem dosáhnout nejlepšího řešení pro dítě, přičemž všichni vycházejí ze základního principu, že při rozvodu je třeba v prvé řadě usilovat o zachování obou rodičů.

Součástí řízení je i soudem nařízená tříměsíční mediace, kterou může dříve ukončit jen sám mediátor. Milena Mikulková, vztahová poradkyně a mediátorka sama již dávno používá model, který je tomu Cochemským velmi podobný. Snaží se rodičům zprostředkovat prožitky a potřeby jejich dítěte a vysvětlit jim, že společná komunikace a spolupráce je to, co dítě potřebuje ze všeho nejvíc.

Cochem.cz, z.s. je spolek, který si klade za cíl zavedení Cochemské praxe do legislativního procesu v oblasti rodinného práva v České republice.

Výsledné rozhodnutí by ale mělo ležet v rukou rodičů, kteří si jsou díky tomuto systému více vědomi své zodpovědnosti vůči dítěti. Markéta Nováková odhaduje, že by Cochemská praxe mohla začít standardizovaně fungovat v horizontu pěti let. Nejpodstatnější je podle ní posun v myšlení. Hlavně u rodičů, kteří by si měli uvědomit, že jako lidé se sice rozejít mohou, ale rodiči nadále zůstávají. Další přerod by se měl odehrát na úrovni už zmiňovaných profesí, které se na řešení opatrovnických sporů podílejí.

autor: Tamara Kocourková
Spustit audio