Když třídit nestačí. Plast a odpad v umění

18. říjen 2016
Trendy

Plast je dnes nejenom všude, kam oko dohlédne, ale i tam, kam lidská noha nikdy nevkročila. I na to poukazuje výstava Má plast, která je až do konce února k vidění v plzeňském DEPu 2015. Jakým způsobem dnes využívají tento materiál ke své tvorbě čeští i světoví designéři a umělci, kteří se pohybují na hraně estetiky, aktivismu nebo kutilství? Co všechno se dá sdělit obyčejnou plastovou židlí? A patří skládka do galerie? O tom je další vydání pořadu Trendy.


Nemůžu se projít kolem kontejneru, aniž bych se podívala, co v něm je. Láhve sbírám a různě s nimi experimentuji.Veronika Richterová

Vytiskni si hymnu z plastu


Teorie odpadu
Výstava Má plast ukazuje, že škála způsobů, jakými dnes umělci a designéři tento materiál využívají, je skutečně široká. Mohlo by se zdát, že plast, případně obecněji téma odpadu, je v umění relativně novou záležitostí. Ve skutečnosti se ale objevuje přinejmenším už ve 30.letech 20. století u dadaistů. Ovšem tehdejší odpad nebyl tím samým odpadem, jaký známe dnes, jak přibližuje Václav Hájek z Univerzity Karlovy v Praze, který se zabývá teorií vizuální kultury a je autorem mimo jiné knihy esejů Jak rozpoznat odpadkový koš. „Tehdy byly odpadem věci už nepoužitelné. Kdežto dnes jsou odpadem věci, které můžou normálně sloužit, ale už se nelíbí. Dnes se neposuzuje odpad podle toho, jestli je něco použitelné, nebo ne, ale jestli se nám to líbí, nebo nelíbí,“ vysvětluje Václav Hájek a dodává, že dnes existují v umění tři základní přístupy, jak zobrazovat odpad: „První je dokumentární. Dokumentuje to žití z odpadu a v odpadu, což bývá často ukazováno na příkladu slamů, kde vyvstává i ta souvislost, jak vytváříme odpad dokonce z lidí. Další přístup je aktivistický – nejenom ukázat,ale snažit se s tím něco dělat. A třetí je využití odpadu z toho estetického hlediska, tedy zacházet s odpadem jako s výrobním materiálem ze kterého můžeme vytvořit jiného,“ přibližuje Václav Hájek.

Dnes už ikonickou židli Sea Chair vytvořilo londýnského studia Swine přímo na palubě lodi recyklací plastu, který vylovili v moři. Chtěli tím tak poukázat na to, kolik množství plastu vyprodukujeme a kam všude se plast dostane. Židli, spolu s řadou dalších uměleckých děl shromáždilo na výstavě Má plast plzeňské DEPO2015. „Prostřednictvím výstavy chceme ukázat, že jediným způsobem recyklace plastu není hodit ho do žlutého kontejneru, ale že plast si můžeme zpracovávat klidně sami doma přetvářet ho v užitečné nebo jen čistě krásné věci,“ říká kurátorka výstavy Kristýna Jirátová. Jak? To si můžou návštěvníci výstavy vyzkoušet na prvním ručním recyklátoru, vyrobeném podle návodu nizozemského designéra Dava Hakkense. Další zajímavostí je 3D tiskárna přestavěná na hudební stroj, který hraje kromě jiného například českou hymnu a zároveň ji tiskne z recyklovaného plastu.

Fantastický plast – lehký a mobilní

Další ze zahraničních umělců, jejiž výtvory jsou v DEPU2015 k vidění, jsou berlínští Plastique Fantastique. Z tenkých vrstev plastu vytváří obří nafukovací bubliny a tubusy, které umisťují do veřejného prostoru a vytvářejí tak od každodenního shonu zcela oddělená místa sloužící lidem k zastavení se a povídání si a sdílení různých pohledů na svět, jak na vernisáži vysvětlil zakladatel studia Marco Canevacci. Jedna taková obří bublina, resp. „medúza“, od Plastique Fantastique se den před zahájením výstavy objevila v plzeňských Smetanových sadech – a její objem korespondoval s množstvím plastu, který Plzeňané vytřídí za tři dny. Možná trochu překvapivě ale důvody k tomu, proč na samém počátku začali Plastique Fantastique využívat plast, neměly s aktivismem nic společného, byly čistě praktické: „Intervence ve veřejném prostoru, které vytváříme, jsou vždy krátkodobé – několikahodinové, maximálně několikadenní. Naše konstrukce často přesouváme z místa na místo a potřebujeme tak, aby byly lehké a snadno mobilní,“ vysvětluje Yena Yang ze studia Plastique Fantastique.

autoři: Martin Ocknecht , Iva-Hedvika Zýková
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.