Pracují na částečné úvazky, bez jistot a kariéry. Prekariát balancuje na existenční hraně

Jsou mladí, nejistí a frustrovaní, protože nemají kontrolu nad svým časem ani životem. A tak ztrácejí toleranci vůči jiným skupinám ve společnosti a vůči rozmanitosti světa obecně. Politicky jsou snadno zneužitelní, hlavně populisty s autoritářskými a moralizujícími tendencemi. Seznamte se s prekariátem – rostoucí skupinou nezajištěných lidí konstantně balancujících na existenční hraně.

Prekariát můžeme definovat jako stav, kdy jste nucena přijmout život s nestabilní prací. Ale to není nejdůležitější. Já více zdůrazňuji to, že lidé v prekariátu nemají pocit profesní identity, protože nedělají kariéru, zato vykonávají spoustu úkonů, které se ale nepočítají jako placená práce. Guy Standing, profesor ekonomie z Londýnské univerzity

Život s nestabilní prací

Profesor ekonomie Guy Standing přijel do Prahy na pozvání Centra současného umění DOX, aby zde vystoupil na konferenci o ekonomických alternativách v rámci výstavy Duše peněz. „Dalším důležitým aspektem je to, že dnes máte značnou část pracovní síly vzdělanou víc, než vyžaduje pracovní pozice, kterou budou jednou pravděpodobně zastávat. A to je systémová záležitost. Pokud na to teď nějaký politik řekne, že se tím pádem musí omezit přístup lidí ke vzdělání, je to špatná odpověď. Za další: protože je prekariát závislý de facto jen na honorářích, nemají jeho členové důchod, placenou dovolenou, nemocenskou, rodičovskou. A také ztrácejí práva. Co považuji za nejhorší: stávají se z nich prosebníci. Pořád někoho o něco žádají a nikdy nemají jistotu nebo zabezpečení.“

Politika pekla

Od vydání Standingovy první knihy Prekariát, nová nebezpečná třída uplynulo 5 let. Za tu dobu byla přeložena do 15 jazyků včetně čínštiny a ruštiny, české vydání se připravuje. V kapitole věnované budoucnosti Standing varuje před takzvanou politikou pekla: „Ty nejistoty, o nichž jsem mluvil, jdou ruku v ruce s víc autoritářskými, dohlížitelskými a populistickými politikami, jejichž nástup pozorujeme. Populistické tendence neofašistického střihu hodně posílily, a to už jsem předpovídal v té knize: že jestli s tím něco někdo neudělá, budeme čím dál více svědky hněvu, planoucích ohňů a také populistických politiků.“

Guy Standing|foto: Centrum současného umění DOX

„Tohle se víceméně naplnilo s populisty typu Donalda Trumpa. Části prekariátu, která možná není tak vzdělaná a jsou odpadlíci ve vlastních komunitách, Trump imponuje. Jeho taktikou je obviňování jiných: migrantů, cizinců, muslimů, prostě kohokoli – cikánů, žen, postižených. Ve své knize jsem také napsal, že potřebujeme politiku ráje, novou a progresivní. Stará socialistická nebo sociálně demokratická politika už nefunguje, je potřeba přemýšlet o věcech pohledem prekariátu. Proto jsem následně napsal i druhou knihu, kde jsem myšlenky rozvedl.“

Idea základního příjmu

Páteř navrhovaných řešení podle Guye Standinga tvoří idea základního příjmu, který by dal jistotu příjmu i v době, kdy člověk nemá jistotu práce. Vyplácel by se namísto sociálních dávek. Idea má ale řadu odpůrců. A co mezitím podle pozorování britského ekonoma navrhují čím dál úspěšnější populisté?

Guy Standing|foto: Centrum současného umění DOX

„Jejich řešením je mix autoritářství, bariér pro migranty a uprchlíky a moralistických přístupů k politice: například démonizování bezdomovců, vytlačování postižených z trhu práce, zatlačování žen z práce zpět do domácností. Tohle všechno v Evropě pozorujeme. Oni nějaké řešení mají, ale je dost hnusné, když ho sledujete z pohledu lidské svobody, rovnosti a rozvíjení osvícenských hodnot.“

„Současná doba je kritická, ale já jsem optimista. Věřím, že rodící se prekariát bude klást ty správné otázky o východiscích minulých politik a budou se hledat řešení progresivně politického stylu. Musíme být optimisté, proměnit to v realitu a hlavně se zvednout a zapojit se jako občané,“ uzavírá Guy Standing.