Proč může být uchovávání současného umění časovanou bombou?

Jak vystavovat, uchovávat a restaurovat současné umění? Může se proměnit v časovanou bombu v galeriích?

„Dnes nejde o to jak restaurovat, ale co restaurovat. Moderní současné umění nastavilo specifické podmínky. Dnes není tolik důležitá hmotná postata uměleckého díla, ale obsah. Myšlenku autora je potřeba znát, aby dílo bylo zrestaurované co nejlépe. Existuje velká různorodost uměleckých děl a díla jsou často místně nebo časově specifická. Nové materiály mohou být až legrační, jako třeba banánová slupka,“ říká kunsthistorička Terezie Nekvindová z Vědecko-výzkumného pracoviště Akademie výtvarných umění.

Když Kateřina Vincourová dělala svou výstavu Neděle, netušila, že materiál se rozpadne tak rychle. Šlo o nábytek vyrobený z molitanu. „Když si do něj člověk sedl, znejistěl. Tak jako je nejisté nedělní odpoledne, kdy vládne ponurá atmosféra z příprav na pracovní týden.“

Výtvarník Krištof Kintera nedávno restauroval kinetickou světelnou sochu našeho průkopníka v oblasti multimediálního kinetického umění Zdeňka Pešánka, člena Devětsilu. Originál sochy dnes už neexistuje. „Socha je založená na elektřině, která podléhá určitému vývoji. Použili jsme tedy soudobou technologii, aby byla v souladu s prvotní ideou,“ uvedl Krištof Kintera.

Při restaurování moderních uměleckých děl vstupuje restaurátor do dialogu s autorem. „Je potřeba zvážit, kde zvolit restaurování, kde nastává čas pro rekonstrukce nebo interpretaci, kdy se pro rekonstrukci volí umělec, který se může stát spoluautorem díla,“ podotýká Terezie Nekvindová.

Krištof Kintera zmínil, že na udržování svých soch pracuje spolu s týmem kolegů permanentně. Dnes je důležitější idea díla, vlastní dílo mohou vyrobit podle zadání třeba profesanti. Ke svým sochám přikládá Kintera také manuál, když je třeba vypravuje na cestu. „Podstatné je, zanechat dokumentaci díla, aby bylo jasné, jak má dílo stárnout.“