Život online šetří Estoncům peníze i nervy

21. říjen 2013

V posledních letech si jezdí nejrůznější experti a politici z celého světa do Estonska pro odpověď na otázku: Jak se vám osvědčil plně elektronický systém státní správy? Estonsko je totiž zemí, která vsadila na život online. Lidé mohou volit, zakládat firmy, vybírat si lékařské předpisy a nebo podepisovat smlouvy pomocí internetu. Šetří to peníze, čas, počet úředníků a hlavně minimalizuje korupci.


Firma za čtvrt hodiny

Za vším stojí kartička podobná českému občanskému průkazu, která ale má v sobě čip s osobním kódem. Slouží jako elektronický podpis a nebo záloha dat. Díky této kartě mohou Estonci zakládat firmy, hlasovat ve volbách, odevzdávat daňová přiznání. „Velmi oblíbené jsou elektronické lékařské recepty. Doktor napíše potřebné údaje do elektronického registru. V lékárně pak předložím tuto osobní kartu a oni mi vydají léky. Nepotřebuji žádný papír. Můžete se také přihlásit z domu do systému a pročíst si lékařskou zprávu a vaši diagnózu. Nemusíte nosit celou vaši zdravotní kartu od jednoho lékaře ke druhému,“ popisuje další výhodu Liisa Tallin z Estonského úřadu pro informační technologie. V Estonsku ani nepotřebujete samostatný řidičský průkaz. Všechny potřebné údaje si policie přečte z osobní karty.

„Lidé už si zvykli na to, že úřední záležitosti se vyřeší velmi rychle a snadně. Těžko si lze představit, že bychom se zase vrátili k papírování,“ tvrdí Liisa Tallin. V Estonsku už je zcela běžné, že smlouvy mezi podnikateli se uzavírají na dálku pomocí elektronického podpisu. Vznik nové firmy trvá zhruba stejně dlouho jako vypití jedné kávy. „Založení firmy v Estonsku by dnes mělo díky online systému trvat zhruba patnáct minut. Byly bychom rádi, kdyby se tak dělo v celé Evropské unii,“ dodává Liisa.


Stroje proti korupci

Takzvaný e-Government, tedy přenesení veškerých služeb do elektronického systému, šetří Estoncům také peníze. Zhruba dvě procenta HDP ročně. Likviduje přebujelou armádu úředníků a hlavně totálně minimalizuje korupci, jak také potvrzuje Mari Pedak.

„Má to obrovské výhody pro celý stát. Hlavně kvůli korupci, která téměř vymizela. O ničem už nerozhodují úředníci, ale počítače. A ty se uplatit nedají. Každý detail je uložený v systému. Všechna rozhodnutí, podpisy smluv se dají zpětně dohledat a nemůže je žádný úředník změnit.“

Estonsko se rozhodlo, že celou veřejnou správu převede do online systému. Téměř sto procent Estonců přiznává, že jim to šetří čas a nervy, které dříve ztrácely při jednání s úředníky. „Před deseti lety, když s těmito kartami Estonsko přišlo, byli lidé velmi kritičtí. Nevěděli, proč by měli něco takového používat,“ vzpomíná Mari Pedak, expertka neziskové organizace e-Governance. Estonská vláda ale dokázala postupně veřejnost přesvědčit o výhodách elektronických služeb. „Nejjednodušší je vždy začít vzdělávat děti a ti pak můžou učit své rodiče nebo prarodiče, jak zacházet s internetem. A to se nám velmi osvědčilo,“ přiznává Pedak.

Estonské hlavní město Tallinn

Na život v plně elektronickém světě si musí Estonci zvykat už od narození. Dítě dostane v porodnici identifikační číslo, které rodiče vloží do systému a dítě je od toho momentu online. Rodiče tak nemusí chodit na matriku, na pojišťovnu nebo sociálku. Stačí, aby pro dítě vybrali pouze jméno a o zbytek se postará automatický systém. Ten už také postupně likviduje například klasické žákovské knížky na základních školách. „Máme něco jako elektronickou žákovskou knížku. Učitelé zapisují známky žáků a vzkazy pro rodiče online. Ti tak mají bezprostřední kontakt se školou. Například odpoledne se podívám do systému a vidím, co má můj syn za domácí úkol. Když přijdu z práce domů, můžu se ho zeptat, jestli už ho udělal,“ říká mi Ave Lauringson z organizace Tiger Leap. Ta může za to, že se informační technologie dostaly do estonských škol už v devadesátých letech.

„Samozřejmě, že to nebylo na začátku snadné, protože učitelé jsou většinou velmi sebevědomí a nejsou rádi, když je někdo poučuje. Nejdříve jsme je tedy začali učit základy, jak se vůbec používá počítač. Pak jsme šli více do hloubky a dnes víme, že devadesát procent učitelů používá běžně při výuce moderní technologie,“ doplňuje Ave Lauringson.

Zatímco ve všech evropských zemích je už dávno běžná povinná výuka cizího jazyka, Estonci k tomu přidávají i programování. Základy se začínají učit už děti v první třídě. „Myslíme si, že je velmi důležité zvýšit povědomí o informačních technologiích už u tak malých dětí. V době, kdy začínají používat tablety nebo počítače k nejrůznějším hrám. Až budou starší, budou mít pak možnost si třeba vytvořit vlastní hru nebo už budou rozumět tomu, jak vznikla a funguje.“


Pohodlí v. bezpečnost

Tento elektronický svět má ale i své nevýhody. Především jde o ztrátu nebo krádež citlivých osobních informací. Bezpečnost celého systému je proto pro Estonce zásadní. „To je samozřejmě věc, nad kterou pracujeme. Snažíme se lidi vzdělávat, učit je, jak zacházet s internetem, informačními technologiemi,“ říká Liisa Tallin a konzultantka Mari Pedak dodává: „Lidé vědí o rizicích, možná se i trochu obávají, ale na druhou stranu si také uvědomují, jak je tento systém pohodlný. Tak ho prostě používají a věří, že se stát postará o bezpečnost.“

Estonci dělají pro ochranu svých počítačů maximum. Například založili první dobrovolnou kybernetickou armádu na světě. Ta sídlí v jednom z objektů estonské armády. „Naše jednotka se většinou skládá z dobrovolníků, pouze tři lidé jsou zaměstnaní u ministerstva obrany. Našim hlavním posláním je chránit naši kulturu, náš stát. V roce 2007 čelilo Estonsko největšímu počítačovému útoku v historii a tehdy jsme si řekli, že se musíme bránit,“ říká mi šéf jednotky Jaan Priisalu.

Počítač, internet, klávesnice (ilustrační foto)

Jeho tým dnes tvoří zhruba sto dobrovolníků, a to především kvůli penězům. Počítačoví experti jsou totiž drazí, a tak si je nemohou dovolit zaměstnat. Jednotka proto spoléhá na vlastenecký přístup. „Experti, kteří pro nás pracují, to dělají to pro zábavu a taky chtějí pomáhat Estonsku. Jejich zaměstnavatelé je v tom podporují. Vybrali jsme si způsob života založený na internetu. Pomocí počítačů a sítí děláme v Estonsku skoro všechno. A nelíbí se nám, když nám to chce někdo narušit,“ říká jeden z velitelů kybernetického týmu je Uko Valtenberg.

První kybernetická jednotka na světě, složená z nadšenců, se v Tallinu schází několikrát do měsíce. K provozu potřebuje prázdnou místnost, pár židlí, stolů, ale hlavně hodně počítačů. „Zkoušíme nové softwarové programy, různé možnosti ochrany před útokem hackerů. Pracujeme s obecně známými útoky počítačových teroristů. Víme, jakým způsobem v minulosti zaútočili na naše banky, ministerstva nebo internetové stránky,“ vysvětluje Uko Valtenberg. A šéf týmu Jaan Priisalu dodává konkrétní příklad možného ohrožení.

„Jedna minuta v klasické válce neznamená skoro nic. Ale jedna minuta během elektronického útoku může změnit skoro vše. Následky a škody jsou neporovnatelné.“


NATO našlo dobrou základnu

Hrozbu kybernetických útoků si uvědomuje i Severoatlantická aliance. Ta před lety právě v estonském Tallinu otevřela speciální centrum, ve kterém se zaměřili právě na prevenci před počítačovými útoky. Kristina Penar, mluvčí Centra proti kybernetickým útokům, otevírá jedny z mála dveří, za které se mohou novináři a veřejnost podívat. Zbytek je přísně tajný. „V podstatě se ale nijak neliší od běžných kanceláří nebo tříd ve škole. Tady máme akorát o trochu více kabelů a počítačů. Lidé si většinou představují, že musíme mít všude velké obrazovky a desítky monitorů. Ale to není potřeba,“ říká paní Kristina.

Jednotka sídlí v domě, který před sto lety sloužil jako kasárna pro carské vojáky. Kdysi strohé vybavení nahradila nejmodernější technika. „Jedním z příkladů naší práce je cvičení, během kterého se rozdělíme na dva týmy. Jeden útočí, druhý se brání. Ten, který napadá naši síť, používá všechny známé i nové metody počítačových útoků. A zjišťujeme, jak rychle a efektivně se dokáží experti z obranného týmu chránit před útokem hackerů nebo kybernetických teroristů. Co mohou zničit a jak by to ovlivnilo naše životy,“ říká mi ředitel Ilmar Tamm.

Počítačový hacker (ilustrační foto)

V centru dnes pracuje zhruba 50 lidí osmi různých národností. Čech mezi nimi není, ale svého zástupce má tady například slovenská armáda. Roman Palík se tady školil dva roky. „Nedá se vůbec pochybovat o tom, jestli to je důležité nebo nebezpečné. Například útok na íránskou jadernou elektrárnu byl čistě jen kybernetický. Neprotekla ani kapka krve. Má to své opodstatnění.“

Dříve se nejrůznější kriminální skupiny zaměřovaly především na ekonomiku. Napadaly bankovní systémy, snažily se získat přístup k peněžním operacím. „Teroristům ale dnes nejde ani tak o peníze jako spíše o šíření ideologie. No a pak zůstává nejstarší způsob špionáže a to je snaha ukrást přes počítačové sítě citlivé a tajné informace. Státního nebo ekonomického charakteru,“ přiznává Almar Tamm a slovenský expert ho doplňuje: „Nejhorší hrozby jsou takové, kdy je útočník už déle ve vaší síti a vy o tom nevíte. Delší dobu sbírá informace a vy ho můžete zachytit až za několik let. To je určitě nepříjemný pocit.“

Na otázku zda dnes existuje vůbec způsob, jak se dají informační systémy uchránit, má ale velitel poměrně nečekanou odpověď. „Neměl bych asi říkat, že nejbezpečnější by bylo nepoužívat počítač a odpojit všechny kabely ze sítě. To už ale není v dnešní době možné,“ přiznává ředitel speciálního centra NATOIlmar Tamm.

autor: pev
Spustit audio