Boj o památník nejhorší letecké havárie v Česku

30. říjen 2013

Před 38 lety – 30. října 1975 – se na okraji Prahy zřítilo jugoslávské dopravní letadlo. V husté mlze narazilo do skal v Suchdole nad údolím Vltavy. Při nejhorším leteckém neštěstí v české historii zahynulo 79 pasažérů. 41 zraněných tehdy přežilo díky duchapřítomnosti místních i skvělému zásahu tehdejší záchranné služby, jejíž práci ocenil o deset let později i režisér Jiří Adamec v posledním dílu seriálu Sanitka.

Iniciativa Pomník pro Suchdol chce nyní na místě tragédie odhalit pomník. „Teď jsme zhruba v polovině příprav. Sbíráme na internetu podpisy pod petici, jednali jsme se suchdolskou radnicí a v dohledné době se pokusíme navázat kontakt s aeroliniemi, jejichž letadlo tenkrát havarovalo. Musíme vyjednat povolení k umístění pomníčku,” říká jedna z autorek myšlenky Tereza Šírová.

Myšlence, aby tragické místo připomínal pomníček, u které by mohli lidé položit květinu nebo zapálit svíčku, se nebrání ani suchdolská radnice. Přestože jde o poměrně nekomplikovanou a bohulibou myšlenku, nechce se ale městská část do celé organizace přímo zapojit. I když se to totiž na první pohled nemusí zdát, i za takovou iniciativou se může skrývat politika. „Suchdol má velký problém s přípravou druhé dráhy na letišti. Bojíme se, aby naše aktivní účast na přípravě pomníku nebyla použita proti nám, že se snažíme využít této tragédie v boji proti oné paralalní dráze. Proto k tomu zatím přistupujeme zdrženlivě,” vysvětluje starosta Suchdola Petr Hejl.

Členové iniciativy i ti, kteří nápad podporují, doufají, že se podaří pomníček obětem suchdolského leteckého neštěstí odhalit v den 40. výročí události, tedy 30. října 2015. Pokud se to podaří, chybět u toho nebude ani Alena Antonyová. „Měli bychom si občas připomenout, že život není jen o penězích a jsou horší tragedie,” dodává pamětnice, která pomáhala přímo na místě neštěstí. „Už nikdy bych to nechtěla zažít. Na zemi tam leželi polonazí lidé, zřejmě jejich oblečení z nich pravděpodobně strhal tlak. V prvním okamžiku bylo absolutní ticho, nevěděla jsem, co mám dělat dřív,” vzpomíná Alena Antonyová. První pomoc Suchdolanů přeživším byla především morální: „Vzít je za ruku, pohladit je, říct jim: Je to dobré, jste tady, jste v Praze, jedou k vám sanitky,” říká Antonyová.

Ředitel pražské záchranky Zdeněk Schwarz o suchdolské havárii dobře ví, protože jeho otec patřil mezi lékaře, kteří na místě tragédie pomáhali zachraňovat životy. Tehdejší záchranáři měli k dispozici nesrovnatelně horší podmínky než ti dnešní. Přestože Zdeněk Schwarz důležitou roli lékařů na místě nezpochybňuje, podle něj za velkým počtem zachráněných lidí stála souhra většího počtu příznivých okolností. „Úspěch byl v tom, že se paradoxně moc neléčilo. Tehdy se zranění naložili do sanitek a odvezli se urychleně do nemocnice.” Podle Zdeňka Schwarze je paradoxně možné, že by obdobná havárie dnes dopadla hůř než tehdy a že by stála víc lidských životů. „Dnes by měl lékař řadu organizačních problémů a paradoxně by ho moderní vybavení nutilo léčit a ne pouze naložit zraněné do vozu a upalovat s ním do nemocnice,” Dodává ředitel pražské záchranné služby Zdeněk Schwarz.

autor: Veronika Neprašová
Spustit audio