Hlubinná úložiště jaderného odpadu. Hlavním problémem je neinformovanost a obavy

S výrobou jaderné energie vzniká radioaktivní odpad, se kterým je nutné se bezpečným způsobem vypořádat. Jedním z řešení je vybudování hlubinného úložiště.

Co výstavbě úložiště předchází a je to bezpečná varianta? Jaké mají Češi o problematice ukládání radioaktivních odpadů povědomí a jak se k němu staví?

Hlubinné úložiště by na našem území mělo vzniknout kolem roku 2065. Předcházet mu budou výzkumné projekty ve specializovaných pracovištích, které mají zajistit výběr vhodné lokality a její bezpečnost.

Grimselské úložiště jako inspirace

Výzkumné laboratoře se nacházejí také ve světě. Jedním z nich je podzemní laboratoř ve švýcarských Alpách v kantonu Bern, která se ukrývá pod Grimselským průsmykem.

Tereza Šťastná při natáčení pořadu Zaostřeno|foto: Tereza Šťastná

„Grimselské výzkumné pracoviště vlastní státní společnost Nagra, obdoba české státní Správy úložišť radioaktivních odpadů. Hledá ideální horninové prostředí, kde by mohla v budoucnu vybudovat hlubinné úložiště pro radioaktivní odpady.

Od začátku se zařízení v Grimselu soustředilo na výzkum v reálných podmínkách. To byl velký krok od klasických laboratorních výzkumů směrem k experimentům v reálném horninovém prostředí," říká Ingo Blechschmidt, vedoucí laboratoře.

V grimselské laboratoři probíhá řada mezinárodních výzkumných projektů, na kterých se podílejí i čeští pracovníci. Experimenty se soustředí na různé aspekty bezpečnosti při ukládání radioaktivních odpadů. Grimselské pracoviště je inspirací při budování podzemního výzkumného pracoviště Bukov v ČR.

Státní společnost Nagra se snaží svou práci přiblížit veřejnosti. Je to jedna z cest, jak seznámit veřejnost s výzkumy a snížit u lidí nejistotu a obavy, které si s radioaktivním odpadem a jeho ukládáním spojují. Do grimselského pracoviště ročně zavítá okolo 2000 návštěvníků.

„Bohužel na naši práci je někdy nahlíženo jako na něco tajného. Ale my se snažíme být otevření a chceme veřejnosti ukázat, co v podzemí děláme. To není jen uložení odpadu v „temných tunelech". Ukazujeme, jak široký výzkum může být a kolik snahy musíme vyvinout, abychom navrhli bezpečný koncept pro ukládání radioaktivních odpadů."

Hlubinné úložiště by na našem území mělo vzniknout kolem roku 2065|foto: Tereza Šťastná

Pracoviště Bukov v dole Rožná na Vysočině

Podle Inga Blachschmidta je o této problematice obtížné s lidmi hovořit. Dodává ale, že mnoho lidí chápe, že je nutné nějak naložit s radioaktivním odpadem.

Výzkumy v této oblasti chce lidem přiblížit také česká Správa úložišť radioaktivních odpadů. V současnosti mohou zájemci pod pokličku projektů nahlédnout ve štole Josef na Příbramsku. V budoucnu se otevře výzkumné podzemní pracoviště Bukov v uranovém dole Rožná v kraji Vysočina. To by mělo být letos dokončeno.

„Součástí zařízení bude virtuální prohlídka. A zájemcům chceme umožnit sem sfárat a podívat se. Naším cílem je přiblížit práci v podzemí, ukázat, že to není žádná skládka, ale sofistikovaný technologický postup, který bude schopen garantovat bezpečnost v řádech 100 000 let," říká Jiří Slovák, ředitel Správy úložišť radioaktivních odpadů.

Uranový důl Rožná je v provozu od roku 1958 a okolní obyvatelé jsou na těžbu uranové rudy zvyklí. Jak ale vnímají výstavbu výzkumného podzemního pracoviště? Podle starosty obce Rožná, Libora Pokorného, se k tomu tamní obyvatelé staví spíše pozitivně.

Co výstavbě úložiště předchází a je to bezpečná varianta?|foto: Tereza Šťastná

Výzkumné pracoviště může přinést řadu pracovních míst a snížit nezaměstnanost. Ani problematika ukládání radioaktivního odpadu v obyvatelích nevzbuzuje přílišné obavy, o všem jsou informováni.

Na Příbramsku 12.000 návštěvníků

Nicméně v informovanosti české veřejnosti o dané problematice jsou značné rozdíly. Situace se podle profesora Jaroslava Pacovského zlepšuje a lidé se o toto téma zajímají. Dokládá to i počet návštěvníků ve štole Josef na Příbramsku.

Štolu Josef provozuje ČVUT a společně se Správou úložišť radioaktivních odpadů nabízí zájemcům, aby nahlédli pod pokličku výzkumů a experimentů, které se právě ukládání radioaktivních odpadů týkají.

„Podzemní laboratoř Josef byla otevřena v roce 2007 a od té doby navštívilo Josefa asi 12 000 návštěvníků. Když jim vysvětlujeme experimenty, tak cítíme jejich vděčnost, že se dovídají konečně informace, které jim umožní ne tolik se bát ukládání radioaktivního odpadu, jako se bojí doposavad. Čili hlavní problém je v té nedostatečné informovanosti," říká profesor Jaroslav Pacovský.

V současnosti mohou zájemci pod pokličku projektů nahlédnout ve štole Josef na Příbramsku|foto: Fakulta stavební ČVUT

Jak dodává, obavy jsou různé - od strachu ze znehodnocení země, z poklesu cen pozemků, až po obavy z vyššího výskytu nemocí. Příčinou není pouze nízká neinformovanost, ale také vzpomínky na jaderné katastrofy v Černobylu a Fukušimě.

Vybudování hlubinných úložišť pro radioaktivní odpady je bezpečnou variantou a může přinášet výhody. To si uvědomují obyvatelé v severských zemích, jako je Finsko nebo Švédsko, kde je naopak velký zájem o to, aby bylo na jejich území vybudováno hlubinné úložiště.

„Ty severské obce na tom vydělají. Vznikne mnoho nových pracovních míst. A finanční prostředky, v našem případě z jaderného účtu, jsou věnovány na rozvoj obcí, na rozvoj dopravní infrastruktury. Tedy výhodnější podmínky, než mají obce nebo města, kterých se tato problematika uložení radioaktivního odpadu nedotkne," uzavírá profesor Pacovský.