Dobří katolíci a vlastenci, odvážní a vynalézaví. To byl nizozemský odboj
Před 70 lety bylo o konci války definitivně rozhodnuto. Nacistický vůdce Adolf Hitler spáchal sebevraždu a bylo jen otázkou dnů, kdy německé armády v různých zemích kapitulují.
V Nizozemsku přišlo osvobození o několik dnů dříve než do Čech. Odvaha a vynalézavost. Tak by se dal charakterizovat nizozemský odboj. Tisk protiněmeckých letáků, padělání dokladů i potravinových lísků, schovávání hledaných osob. To byly hlavní aktivity nizozemského odboje.
Jeden z nejúspěšnějších česloslovenských pilotů RAF Otto Smik měl po svém sestřelení v září 1944 velké štěstí. Po nouzovém přistání na jihu Nizozemska se ho ujali členové místního odboje a schovali ho před nacisty. Několik týdnů se ukrýval v rodině ředitele mlékárny Toona Vonka v tehdejší vsi Beek u města Breda.
Louka u vesnice zvané Prinsenbeek u města Breda bývala větší. Nezarostlá náletovými stromy. Dnes je tady přírodní rezervace. Právě tuto plochu si podle amatérského historika Hanse Luikena vybral Otto Smik se svým Spitfirem pro nouzové přistání potom, co ho zasáhla protiletecká obrana letiště Gilze - Rijen, na které útočil. Hans Luiken napsal o válečném dění v okolí Bredy knížku a záchraně Otty Smika v ní věnoval několik stránek.
Holandská verze žolíků
Pilot s poškozeným letadlem oblast několikrát obkroužil, než objevil dlouhou pláň k přistání. Vidělo to několik lidí. Nejblíž byl tehdy 17letý Arjan van de Riet z nedaleké farmy, který zraněného Ottu Smika viděl spolu s dalším mužem, který se na farmě skrýval.
Ukazovali pilotovi posunky, aby vylezl z letadla. Pak ho odvezli na vozíku a schovali ho pod maringotkou u farmy a zakryli senem. Arjan Smikovi svou nejlepší školní angličtinou řekl: „Čekejte, já se vrátím.“ Zašel na sousední statek, kde žil velitel místní odbojové buňky Koos Boot.
Přistání Spitfiru neušlo pozornosti Němců a začali pilota hledat. Zašli do domku hlídače odvodňovacích kanálů a ošklivě ho zmlátili. Řekl jim, že pilota viděl, ale poslal je na opačnou stranu, ačkoli věděl, kde je. Řada lidí prokázala podle Hanse Luikena odvahu. Postupně přestěhovali československého pilota Ottu Smika do mlékárny, kterou vedl Toon Vonk.
V ulici, kde stávala mlékárna a dům Vonkových, dnes zůstala jen budova, ve které bývala kavárna navštěvovaná německými vojáky. Továrna stála asi 30 metrů od tohoto hnízda nacistů. Za mlékárnou byla stáj pro kozy. Pod ní byl sklep, kterému členové odboje říkali prostě "díra".
Byl velmi dobře postavený, betonový. Uvnitř bylo elektrické osvětlení a topení. Byl tam větrací průduch na dvůr. V krytu byla 3 lůžka. Celé to bylo zakryté dřevěnými padacími dveřmi. Navrch se dala sláma a na tom chodily kozy.
Jak říká Hans Luiken, za Smikem do krytu chodili členové místní odbojové buňky a učili ho hrát holandskou verzi žolíků. Zmiňuje se to ve zprávě, kterou po osvobození v roce 1945 členové odboje napsali.
Otto byl jako sedmé dítě
Úkryt byl dobře připravený. Vonkovi v něm skrývali lidi 4 roky od začátku války. V době, kdy k Vonkovým přišel Otto Smik, se ve sklepě skrýval jeden člověk. Nebyla to jen jednorázová výpomoc odboji. Byla to dobře organizovaná síť.
Lidé přesně věděli, kdo patří k odboji. Zdejším lídrem byl Eugene Fassaert, který byl učitelem. Pak to byli Koos Boot a dva bratři Vonkové. Všichni věděli, kdo odbojáři jsou. Na konci války začalo jít odbojářům o život a byl to malý zázrak, že je nikdy nechytili.
Riet, Ineke a Wilhelmus jsou děti Nelly a Toona Vonkových, kteří v mlékárně ukrývali Ottu Smika. Občas si prohlížejí fotografie rodičů, kteří dostali za svou statečnost vyznamenání.
Paní Vonková čekala na podzim 1944 nejmladší z dětí, Wilhelmuse. Pilota Smika brala jako svého syna a vždy o něm říkala "to je náš Otto", což děti trochu zlobilo. Starala se o 6 dětí a Otto byl sedmé. Byla to prý ona, kdo ukázal velkou statečnost při ukrývání pilota RAF před nacisty.
„Můj otec byl opatrný, ale moje matka se nebála. Když zazvonili u dveří, šla jim otevřít v noční košili, pod kterou se rýsovalo její břicho nastávající matky. Němci se lekli a s omluvou odešli,“ vzpomíná paní Riet. Otto netrávil celý den v úkrytu.
„Přes den prý pracoval v továrně. Chodil s kladivem nebo jiným nářadím a nebudil dojem, že je cizinec,“ vzpomínají na vyprávění rodičů Wilhelmus a Ineke. Rodiče Vonkových si podle paní Ineke uvědomovali, jaké podstupují nebezpečí. Důvěřovali sousedům. Otto Smik si při přistání ošklivě rozsekl ret a potřeboval lékaře.
Šli k doktorovi van de Karovi. Bydlel ve stejné ulici. Maminka neuměla anglicky, ale pan doktor ano. I on věděl, o koho jde a ošetřil ho. To bylo nebezpečné. Také doktorovy dcery uměly anglicky a Otto za nimi chodil a hrál u nich ping-pong.
Za chvíli celá vesnice věděla, že u se u Vonkových skrývá britský pilot. Proto za 3 nebo 4 týdny vesničtí policisté řekli, že Otto musí ze vsi odejít, protože to je příliš nebezpečné. Otto Smik se musel přestěhovat do Bredy.
Úkryt ve výtahové šachtě
Vonkovi si nemyslí, že by jejich rodiče byli nějací hrdinové, byli to zkrátka slušní a dobří lidé. Dobří katolíci a vlastneci. Ineke si navíc vzpomněla, co říkávala její matka Nelly.
„Až jednou bude zase válka a naši chlapci budou muset do armády, chtěla bych, aby také našli pohostinný dům, kdyby je sestřelili.“
Další úkryt našel Otto Smik v obchodním domě Vroom en Dreesman v centru Bredy. Vnuk majitele obchodního domu Harmen Witt musel vylézt na střechu, aby odhalil místo utajeného úkrytu Otty Smika a dalších spojeneckých pilotů.
Harmen Witte ukazuje výtahovou šachtu, ve které se mohli piloti ukrýt, pokud by přišlo nebezpečí. 12 letců se mělo naskládat na střechu výtahu a ten by se zastavil mezi patry.
Ve skupině pilotů byl i Otto Smik. Dědeček pana Harmena byl odvážný muž. Jeho obchodní dům byl zavřený. Nebyli zákazníci a nebylo co prodávat. Svému vnukovi vyprávěl, jak se letci v jeho obchodě skrývali.
Byli ukrytí v jídelně v prvním patře. Tam byli přes den. Ve čtvrtém patře byly dlouhé stoly, kde se šily šaty a záclony. Tam prý hrávali ping-pong. Obchodní dům byl sice zavřený, ale možná právě proto budil pozornost Němců.
„Jednou byl můj děda v kanceláři, když tam přišli dva němečtí vojáci udělat domovní prohlídku. Dělali velký rámus, tak je k sobě pustil. Měl výhodu, že díky obchodům s německými dodavateli uměl dobře německy.“
Ti vojáci chtěli něco k jídlu a chtěli si něco odnést. Vzal je do sklepa, kde bylo skladiště a kde měl věci, kterých se mohl zbavit. Něco si vzali a odešli. Tak skončila německá prohlídka obchodního domu.
Po dalším stěhování se nakonec piloti včetně Otty Smika dostali na konci října zpátky do Anglie. Smik slíbil Nelly Vonkové, že když se mu podaří dostat zpátky za německé linie, dá jí o tom vědět. A dal. Jak to pilot letadla může udělat? Při jednom z letů nad jihem Nizozemska zakroužil kolem věže dnes už nestojícího kostela v Prinsenbeeku.
„Honem se pojďte podívat! To je Otto, to je jeho letadlo. Maminka nás volala ven a já viděla letadlo, jak krouží nad kostelem,“ vzpomíná paní Riet Vonková na dobu, kdy její rodiče pomáhali spojeneckým letcům.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
