Banátu pomáhá hudební festival v Eibentálu. Nadějí pro oblast je udržitelná turistika

K propagaci Banátu pomáhá i hudební festival v Eibentálu - Foto: Zdeňka Kuchyňová

K propagaci Banátu pomáhá i hudební festival v EibentáluFoto: Zdeňka Kuchyňová

Jaký bude další osud rumunského Banátu? V šesti českých vesnicích tu žije na dva tisíce lidí. Od 19. století se tu dodnes mluví česky. V Banátu však není práce. Mladí odcházejí do měst nebo do Česka, ve vesnicích zůstávají převážně důchodci, děti ve školách ubývají. Pomoct by mohla šetrná turistika nebo biovýroba.

K propagaci Banátu pomáhá i hudební festival v Eibentálu. Speciální vlak sem letos přivezl na 1150 fanoušků. Proč se rozhodli přijet do Banátu? „Protože je to tady nádherné. Splnilo to všechno, co jsme čekali, dokonce ještě víc,“ řekli při závěrečném průvodu čeští fanoušci. 

Hlavní eibentálskou cestu lemovaly po celou dobu festivalu stolky, kde místní nabízeli višňovku, marmelády, čaje, smažili langoše, pekli buchty a další zboží. Místním se festival líbí: „Pro nás je to zážitek, pro celou vesnici je to takové čtyřdenní oživení. Myslím, že se na něj každý těší.“ 

Eibenthal - Foto: Zdeňka Kuchyňová

V jednom ze stánků byl i Ivo Dokoupil z Člověka v tísni: „Pro Eibentál je to výrazné přilepšení, protože je trošku stranou těch nejvíce turisticky využívaných českých vesnic, jako je Svatá Helena, Gernik a Rovensko. To jsou tři největší lákadla, protože jsou snadno dostupná. Eibentál je trochu stranou a festival umožňuje nastolit rovnováhu mezi výhodami a nevýhodami těch vesnic. Za šest let tady turistiku hodně posunul správným směrem. 

Lidé tu jsou konzervativní. Když to ta panímáma nikdy nedělala, tak jí trvá dlouho, než začne prodávat marmeládu, kterou normálně doma vaří. První rok se všechno prodalo, druhý rok se přidaly další domácnosti a dneska je u každé chalupy stoleček. V pohraniční rumunské oblasti je velice málo příležitostí. Je to velká ekonomická pomoc.“ 

V Eibentálu dřív žilo kolem tisícovky lidí. Byla tu plná škola dětí. Jak však řekl Ivo Dokoupil, může se stát, že za pět, deset let se krajané začnou vracet zpátky domů. Zjistí, že v porovnání s náklady nejsou zase platy, které v Čechách dostávají, tak vysoké, a že díky turistice a hospodářství by mohli dobře vyžít. 

Ochutnávka místního jídla - Foto: Zdeňka Kuchyňová

Ochutnávka místního jídlaFoto: Zdeňka Kuchyňová

Chceme Banátu víc dávat, než z něj brát 

Festival Banát se už šest let koná ve vesnici Eibentál. Ta měří na délku několik kilometrů a je vtěsnaná mezi vysokými horami. Dojedete sem z Oršavy po malé úzké silničce. Ještě před deseti lety tu byly doly, ve kterých pracovala velká část lidí. Dneska odchází do Oršavy, Temešváru anebo do Česka. Banát si zamiloval i organizátor festivalu Štěpán Slaný. Prarodiče tu má totiž jeho žena.  

„Nejdřív jsme otevřeli turistické centrum U Medvěda. Věnovali jsme se baťůžkářům. Zjistili jsme, že to moc nefunguje, protože Eibentál je nejvíc zapadlá vesnice. Začali jsme proto vymýšlet další věci, spolupracovat se středními školami. Zjistili jsme, že to má potenciál, že se tu dětem líbí. Dostanou se do jiné krajiny, spí ve stanu, chodí na kadibudku. Ročně sem přijede asi deset škol od základních po vysoké. Jezdí sem na různé kurzy, pro firmy děláme teambuildingy. Zjistili jsme, že Banát má velký turistický potenciál, který zatím není naplněný. I proto jsme začali připravovat tenhle festival. Brali jsme ho jako propagaci Banátu. Když lidi přijedou na festival, tak si řeknou: Banát je super.“ 

Na festival přijelo přes tisíc lidí. „Naše heslo je, že chceme Banátu víc dávat, než z něj brát. Nechceme tím vesnici uškodit, že bychom z toho udělali nějakou masovou záležitost, protože to do Banátu nepatří,“ říká Štěpán Slaný. Do festivalu je dnes zapojeno na devadesát procent místních obyvatel. „Tady si rodiny vydělají čtyři až pět měsíčních platů. A pak z toho dokážou přežít zimu. Jsou rádi, že se tu něco děje. Jsou zvědaví na turisty, turisté jsou zvědaví na ně.“ 

Stanové městečko - Foto: Zdeňka Kuchyňová

V Eibentálu je 200 lůžek, a denní příjezd návštěvníků mimo festival je asi 10 lidí. Banát je velký jako naše tři okresy. Základem Banátu je kostel. „Bez víry by to tady nešlo. Pro lidi, kteří sem přišli kolem roku 1820, byla víra jednou z nejdůležitějších věcí. Faráři měli svoji malou osobní matriku, znali rodokmeny a věděli, kdo s kým se může brát. Devadesát procent lidí v neděli do kostela jde.“ 

Lidi odcházejí z Banátu z ekonomických důvodů. „Kdyby byla práce, tak se drtivá většina vrátí. Nejsou spokojení, že musí bydlet někde na ubytovnách a pracovat ve fabrice. Radši by pracovali tady, bydleli ve svém baráčku a měli něco, co by je uživilo. Tady je obrovský potenciál v biovýrobě. Dá se vymyslet spousta věcí. Jsou tu skvělé sýry, pálenky, dělá se tu výborný med. Ale někdo se o to musí začít starat. A ten někdo zatím neexistuje.“ 

Čeština je jeden z nejdůležitějších faktorů, jak tu tradice udržet. Nevýhodou je, že eibentálská škola má jako základní jazyk rumunštinu - Foto: Zdeňka Kuchyňová

Čeština je jeden z nejdůležitějších faktorů, jak tu tradice udržet. Nevýhodou je, že eibentálská škola má jako základní jazyk rumunštinuFoto: Zdeňka Kuchyňová

Vedeme ústupové boje, říká učitel češtiny  

Čeština je jeden z nejdůležitějších faktorů, jak tu tradice udržet. Nevýhodou je, že eibentálská škola má jako základní jazyk rumunštinu. Například v Gerniku či Svaté Heleně se učí česky celý první stupeň. Tím, kdo se v Eibentálu stará o to, aby čeština nevymizela, je učitel Vladimír Kovář. 

„Tady se mluví archaickou češtinou. Řada výrazů je z 19. století a u nás se už nepoužívají. Například místo tužky říkají plavajz. Je tam spousta germanismů a řada slov přejatých z rumunštiny. Před lety byla komunita uzavřená, žila sama pro sebe, tudíž byla znalost češtiny lepší.“ A není obava, že čeština začne mizet? 

„Ona mizí. My tu vedeme ústupové boje. Nevím, jestli zánik té komunity nastane za 15 nebo za 30 let. Hlavní problém je, že tu není práce. Oni, ať chtějí nebo nechtějí, jsou nuceni odstěhovat se buď po Rumunsku do okolních měst, nebo odcházejí houfně do Česka, do země předků, byť je to pro ně velká neznámá. Zdejší styl života už je více balkánský než český. I z toho důvodu hodně drží při sobě a v Čechách nebo na Moravě dělají taková hnízda. Samozřejmě tu jistá část lidí zůstane a právě udržitelná turistika je šance, jak tu české komunity udržet.“ 

K výuce češtiny pomáhá i leták ze supermarketu 

Zdejší styl života už je více balkánský než český. I z toho důvodu místní hodně drží při sobě, a to i v zahraničí, kde vytváří komunity - Foto: Zdeňka Kuchyňová

Zdejší styl života už je více balkánský než český. I z toho důvodu místní hodně drží při sobě, a to i v zahraničí, kde vytváří komunityFoto: Zdeňka Kuchyňová

Aby děti čeština bavila, musí být hodina hodně pestrá. „Používáme pexeso, různé jiné stolní hry, slovní fotbal. Když mám kroužky češtiny, tak tam chodí děti, které mají třeba české předky, ale neumí jediné slovo pořádně česky. Některé skupiny hlásek jsou pro ně téměř nevyslovitelné, jako třeba čtvrtek nebo čtrnáct. Učím je i pomocí letáků. Rozdám jim letáky z různých supermarketů a hledáme tam zeleninu nebo ovoce, mléčné výrobky, maso. Tímto stylem se vyučuje. 

Každá hodina je originál. Někdy učím děti, které o té češtině nemají moc páru, jindy jsou tam děti, které jsou schopné v češtině psát docela slušné slohové práce. Koukají na české filmy, čtou české knížky. Je zájem o lidi, kteří umí česky i rumunsky, na ty čeká slušná kariéra. Obchodní firmy v Bukurešti a Temešváru se o ně doslova přetahují a zastávají docela pěkné posty." 

Čeština se v Eibentále učí teprve dvacet let. Za komunistů se neučila vůbec. A jak se dívají na budoucnost Banátu místní? 

„Pořád tu někdo zůstane. Jsou tady i mladé rodiny. Doufáme, že bude víc práce, že lidi nebudou muset odcházet kvůli práci jinam. Ti, co odešli do Čech, se tam schází a dodržují zvyky, které se zachovaly tady a v Čechách už nejsou. Vidíme na internetu, že tam slaví posvícení, májové svátky, které se slavily zde. Je hezké, že se to přeneslo na další generaci. Oni to ponesou dál, ať jsou, kde jsou.“ Příběh Banátu tedy pokračuje. 

Autor:  Zdeňka Kuchyňová
Pořad: Zaostřeno  |  Stanice: ČRo Plus
Čas vysílání: pondělí-pátek 15:35 repríza 22:39  |  Délka pořadu: 20 minut  
 

Nové články v rubrice

Sledujte nás

Radiofórum

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace